Louny, Žatec - Tuberkulóza plicní i mimoplicní, respirační onemocnění jako je zápal plic, průdušek či astma, rakoviny dýchacích cest, to je denní chléb MUDr. Masroora Aliho, privátního odborného lékaře. V rámci své specializace zajišťuje povinné očkování proti TBC u dětí a prevenci u rizikových skupin obyvatel, včetně odsouzených mužů ve věznicích v Drahonicích a Novém Sedle. Jeho rozsáhlá klientela zaměstnává spolu s ním i čtyři zdravotní sestry.
Nedlouho po skončení záplav požádala Všeobecná zdravotní pojišťovna o prodloužení termínu plateb za výkony, které státním i privátním lékařům na základě počtu ošetřených pacientů hradí, v rámci solidarity s obyvateli postižených oblastí. To vedlo k nesouhlasu zmíněného soukromého lékaře, s nímž se v minulých dnech písemně obrátil na některé sdělovací prostředky. „Slyšel jsem, že zaměstnanci VZP chtějí věnovat svoje 13. platy postiženým oblastem. Některé okresní filiálky dokonce nabízejí svoje budovy lidem, postiženým při povodních. S prodloužením doby splatnosti ovšem nemohu souhlasit,“ tvrdí MUDr. Ali.
Jak říká, dostává totiž své platby někdy až s dvouměsíčním zpožděním. „Žádný 13. plat nemám, abych se ho mohl vzdát, navíc mi VZP neproplácí faktury za výkony v plné výši. Krácení plateb probíhá nezákonně, bez mého vědomí a souhlasu,“ tvrdí Ali. Za první čtvrtletí letošního roku mu VZP Louny dluží až sto tisíc korun, uvádí žatecký plicní lékař.
Zatímco nemocnice umírají, budovy VZP vzkvétají
„Oslovil jsem hlavní kontrolorku ústředí VZP v Praze, ovšem dozvěděl jsem se, že finanční problémy VZP ona neřeší,“ sděluje další ostrá slova. Nelíbí se mu ani krásně rekonstruované budovy zdravotních pojišťoven. „Když je srovnám s budovami nemocnic, začínám závidět. V nemocnici v Mostě si například sestřičky stěžovaly, že nemají ručníky a dostatek prádla, ovšem okresní pojišťovna v Mostě má saunu a bazén pro své zaměstnance. Budova okresní pobočky v Lounech spolkla 40 miliónů a úředníků je tam téměř tolik, jako zaměstnanců soukromé nemocnice v Žatci. Mimo to má okresní filiálka VZP ještě svoji expozituru v Žatci a Podbořanech. Nemocnice umírají a budovy zdravotní pojišťovny vzkvétají. Přál bych si proto, aby nebylo tolik administrativy, které se pak lékaři musí věnovat na úkor péče o pacienty, aby nebylo ve zdravotnictví tolik úředníků. Chtěl bych mít tolik peněz, abych mohl zaplatit svým sestrám…“ líčí lékař svou nelehkou situaci.
TÁŇA VAVŘÍNOVÁ, Deník Lučan, 9.10.2002