Předcházelo dramatické telefonické objednání - byly slyšet výhružky a nadávky partnera. Sdělila jsem jí, aby si v klidu promyslela představu pomoci od poradny, a pak se teprve objednala, což udělala zanedlouho. Z minulých let již Eva měla záznamy v ambulantním chorobopise, ale vždy za situací, kdy byla do poradny odvezena rodinou, často se známkami fyzického násilí, které předcházelo.
Rok 2000
1. února přichází sama, uvádí 3měsíční abstinenci, má tendenci z mnohaletého pití vinit manžela. Celkově vypadá zbědovaně, s výrazným třesem rukou, neklidem, pocením, úzkostí, vztahovačností a strachem, že se opět opije. Celkový obraz popírá její sdělení o délce abstinence. Důležité je navázat kontakt a poskytnout pocit bezpečí, nesoudit. Souhlasí s docházením 2krát týdně k individuální psychoterapii a zařazením do skupiny.
Domlouváme se na opatřeních pro první dny abstinence (nepít alkohol právě dnes, plánovat každý den dopředu - v té době byla nezaměstnaná, udržovat příjem tekutin).
První měsíc převládá abstinenční syndrom, zvýšené jaterní testy, popírá problém, stydí se za pití, chybí jí sebevědomí, „diví se, co se jí to stalo“, má výkyvy v náladách, zhoršený spánek, doma nemá podporu, cítí se sama, v poradně hledá útočiště, dostává se jí podpory ve skupině, kde přiznává, že pila do konce ledna.
Asi po měsíci se fyzicky zlepšuje, má chuť k jídlu, umí popsat své pocity, začíná kritičtěji nahlížet na problém, méně vinit okolí, je schopna naslouchat, mluvit o touze po alkoholu, bojí se jít např. na nákup, aby si nekoupila láhev, má výčitky. Mluví o silně narušeném partnerském vztahu již v době, kdy ještě nepila a kdy hádky a nepohodu začínala nezdravě řešit skleničkou alkoholu, po které cítila uvolnění. V průběhu let množství zvyšovala až na několik litrů vína denně. Období, kdy pila, střídala období vysazení alkoholu, kdy si mnohokrát slibovala, že přestane pít. Nikdy nepila pro chuť, vždy pro stav, který následoval. Ztrácela záliby, přátele, schopnost radovat se. Začíná vnímat, že patologické pití trvá minimálně 10 let, a „chce změnu“. Zapojuje do terapie i manžela, nejsou však schopni spolu komunikovat, nedají se usměrnit, hádají se, vyčítají si.
Sezení využívám spíše k informování manžela o dg. závislosti - co obnáší, jak může pomoci rodina. Celkově je jeho postoj negativní, odmítá spolupráci, ironizuje, znevažuje, je slovně agresivní i vůči mně, odmítá nabídku zprostředkování manželské poradny. Vnímám u něj nejistotu, obavy z nového, co přichází s Evinou abstinencí, především ze ztráty dominantního postavení v rodině, ztráty“biče“ v podobě Evina pití, který byl v minulosti vždy po ruce.
V březnu Eva nastupuje na brigádu s výhledem trvalého pracovního poměru. To jí posiluje sebevědomí, má pocit užitečnosti, nemusí trávit tolik času s manželem. Negativním prvkem je ale pracovní doba, díky které se nemůže účastnit skupin, zůstává v individuální terapii. Problém má s odmítáním alkoholu v novém prostředí, nabídka v ní vyvolává úzkost až paniku, vymýšlí nesmyslné výmluvy, třesou se jí ruce. Proto dost času věnujeme „učení se odmítání alkoholu“ v různých situacích, což se daří zároveň s prodlužováním abstinence. „Učí“ se rozeznávat touhu po alkoholu a její záludnosti - často v podobě nervozity, lítostivosti, smutku, výčitek. Učí se rozeznávat rizikové situace, z nichž nejčastější je nepohoda doma. Proto se snaží komunikovat v obecné rovině, nenechává se vtahovat do hádek - ne vždy se to daří.
Získává trvalý pracovní poměr, který přináší zklidnění, zároveň se ale zhoršuje situace doma, muž ji při vynucování sexuálního styku fyzicky napadá. Eva telefonuje do poradny, chce se opít, neví si rady. Doporučuji navštívit lékaře a podat oznámení na policii - odmítá, bojí se. Přesto je pro ni důležitým zjištěním, že je schopna zvládnout i vysoce rizikovou situaci bez napití. Přemýšlí o odděleném bydlení v rámci rodinného domu, ale nenalézá odvahu. Maximálně se soustředí na udržení abstinence, navrací se jí schopnost prožívat radost z maličkostí a hlavně ze sebe samé. Začíná nalézat cestu k synům, kteří v minulosti podporovali otce, snaží se z nich udělat spojence pro sebe v dobrém slova smyslu. Oslavuje 50. narozeniny a má obavy z vánočních svátků -poprvé po letech bez alkoholu. Rekapitulace téměř roční abstinence pro ni dopadá dobře, umí se ocenit a pochválit.
Rok 2001 - druhý rok abstinence
Druhý rok abstinence nezačíná dobře. V březnu prožívá psychickou krizi, ztrácí energii, je smutná, ubývá na váze. Situaci řešíme s psychiatrem, který předepisuje antidepresiva na několik měsíců.
S jejich podporou se Eva od dubna zlepšuje, objevuje v sobě touhu více se prosazovat, věnovat se svým zájmům, doma i venku vystupuje jistěji, nenechává sebou manipulovat. Touhu po alkoholu zvládá rozumově, nechce se „tam“ vracet, pomalu si navyká na abstinenci. Opakované pokusy o spolupráci s manželem se nedaří, Evu dokáže jen ponižovat. Ona se snaží na invektivy nereagovat, soustředí se na sebe, hledá nové životní hodnoty, nestydí se za svou závislost, a tím je pro ni abstinence snazší. Do poradny dochází 1krát za 14 dní.
Rok 2002 - třetí rok abstinence
Trpí obtížemi s krční páteří, má obavy, jak bude zvládat manuální práci, po intenzívní RHB se vrací do práce. Učí se žít vedle manžela vlastní život bez závislosti na něm. Do poradny dochází 1krát za 3 týdny, zachovává si kritický náhled, otevřeně mluví o problémech, hledá reálná východiska.
Rok 2003 - čtvrtý rok abstinence
Čtvrtý rok abstinence se v poradně vídáme 1krát za měsíc. Eva se stává babičkou, vnuka však vídá málo, protože syn se neoženil a matka vnuka brání v kontaktech. Eva usiluje o zlepšení vztahů. Doma již nedělá služku, prosazuje si změny ve způsobu hospodaření v domácnosti.
Rok 2004 - pátý rok abstinence
Pátý rok abstinence se jí daří vídat vnuka každou sobotu, v domě si pro sebe zařizuje jednu místnost, s manželem spolu téměř nemluví, ale nedochází k hádkám a agresím. Do poradny dochází 1krát za 2 měsíce. Ve svém životě se dobře orientuje.
Rok 2005 - Šestý rok abstinence
Eva ušla velký kus cesty, abstinenci má jasnou, nepodceňuje riziko recidivy. Do poradny dochází 1krát za 3 měsíce. Je na dobré cestě k tomu stát se nezávislou na alkoholu
O autorovi: Radana Mixová, (petra.mixova@skoda-auto.cz) Poradna pro alkoholismus a jiné toxikomanie, Mladá Boleslav