Navenek se města snaží s hazardem bojovat, třeba v Liberci počet heren díky nové vyhlášce klesl o třetinu. Podle zkušeností místních lidí, kteří se léčí ze závislosti, to je ale nedostatečné. „Říkají, že nemají, jak se dostat k poště nebo k lékaři, aby nenarazili na hernu,“ uvedla Habrová.
Zatímco gambleři mají pocit, že počet heren přibývá, vedení liberecké radnice s tím nesouhlasí. „Pokud přibývají, tak jen nelegálně,“ řekl dnes ČTK náměstek liberecké primátorky a autor vyhlášky o hazardu Jiří Šolc (Liberec občanům). Jedna taková herna ale před několika měsíci vznikla nedaleko hlavní pošty. „Historicky to měli na této adrese povolené a majitel domu se rychle dohodl s novým nájemcem, než jsme ji stihli vyřadit,“ dodal náměstek.
Ani při cestě od autobusu na terapii do Advaity v Rumunské ulici v Liberci se lidé závislí na automatech nedostanou, aniž by neviděli alespoň jednu hernu. „Snaží se vyhýbat ulicím, kde herny jsou. Úspěch pro ně je, když po roce či roce a půl léčení projdou v Liberci Pražskou ulicí a na jejím konci zjistí, že neví, jestli tam přibyla herna nebo ne a že už je nevyhledávají,“ vylíčila terapeutka. Léčení závislosti na hraní je stejně jako u alkoholiků celoživotní boj.
Závislost na hrách nebo sázení se podle terapeutky dotýká všech sociálních skupin, včetně vysokoškoláků. „Víme, že hodně hraje i romská populace. Ta to ale za problém nepovažuje. Máme jednoho Roma, který poctivě chodí na terapie a pro něj je hodně těžké být se svými. Tvrdí, že hrají všichni, od mládeže až po dědečky,“ podotkla Habrová.
Neúspěchem podle ní končí obvykle snaha rodičů donutit k léčení své děti, se sázením nebo hraním mají totiž problémy i školáci ve věku 16 či 17 let. „Přijdou tak jednou dvakrát,“ konstatovala Habrová.
Léčit se ze své závislosti rozhodnou lidé obvykle až v okamžiku, když už své hraní nezvládají finančně. „Měsíčně splácí třeba i 30 tisíc korun a mají dvě zaměstnání. Zážitek je pak pro ně, když mohou jít do kavárny a dát si kafe a koblihu,“ vylíčila terapeutka. Pamatuje případ jednoho muže, který za 10 let splatil 1,5 milionu korun. Za jediný večer je přitom gambler schopný prohrát na automatu i 30.000 Kč.
Někteří svoji závislost řeší tím, že se nechávají svým zaměstnavatelem posílat na dlouhodobé zahraniční cesty. Do zemí, kde nejsou automaty tak snadno dostupné.
Obecně prospěšná společnost Advaita je v Libereckém kraji jediným sdružením, které nabízí dlouhodobou pomoc lidem závislým na automatech a sázení. Centrum v Libereckém kraji působí od devadesátých let a původně pomáhalo jen lidem závislým na drogách. Až později se začalo věnovat i těm, kteří bojovali se závislostí na alkoholu a sázení nebo hráčství.
Ročně projde programy sdružení přes 400 lidí. Letos hospodaří s 10 miliony korun. Zhruba polovinu peněz získalo sdružení od státu, Liberecký kraj přidal dva miliony, milion města a obce a zbytek se vybere od klientů.