Lékařům a střednímu zdravotnickému personálu, pokud nejsou schopni předcházet atakům, umožňuje trestní zákoník bránit se vůči nim. Ústavní soud jedním ze svých četných nálezů zhodnotil a upřesnil, že obrana nemusí být vůbec „přiměřená“, může být dokonce i o jeden stupeň výše a být tedy „zjevně nepřiměřená“, ale již nesmí dosahovat stupně nejvyššího a nesmí být tedy „zcela zjevně nepřiměřená“. Hranici pro určení, kdy se jedná, o jednu z možných variant obrany, určily soudy ve svých judikaturách, když útočník útočí sice beze zbraně proti tělesné integritě napadeného člověka, ale zcela nebezpečným způsobem, tak je přípustná obrana se zbraní a nelze ji považovat za zcela nepřiměřenou.
Pepřový sprej je již nepřiměřená obrana?
V případě, kdy pacient nebo případně někdo z jeho blízkých, bude na zdravotníka útočit v rámci zdravotnického zařízení, může napadený vůči agresorovi použít jakoukoli zbraň. Trestní zákoník vymezuje zbraň, jako vše, co může učinit útok proti tělu důraznější, tedy pokud zdravotník použije legálně drženou zbraň, paralyzér nebo pepřový sprej, tak je to bráno, jako zcela přijatelný prostředek ochrany. Současně judikatura příslušných soudů obecně vymezila situaci jako zásadně zcela zjevně nepřiměřenou a to v případech, kdy jde o ochranu vlastního majetku. Tady již nesmí obránce použít zbraně proti pachateli, který chce odcizit jeho majetek anebo se již s ukradeným majetkem vzdaluje z místa činu, protože by to bylo vyhodnoceno v neprospěch obránce.
Může ovšem nastat i situace, kdy agresivní pacient nebo někdo jiný z jeho okolí by chtěl zaútočit proti zdravotní sestře nebo jinému střednímu zdravotnickému personálu, tak může lékař obdobně zasáhnout a odvrátit útok, jako kdyby byl veden přímo proti němu. Pokud bude útok spolehlivě odvrácen, a kdyby pachatele usmrtil nebo zranil, nemusí se obávat sankcí či trestního postihu.
Pouhý přestupek
Mediálně známé případy, kdy agresor útočí na lékaře záchranné služby, kteří přijeli zachraňovat životy a zdraví a kdy útok nemá za následek jejich ublížení na zdraví, jsou ze strany útočníka, bohužel, pouhým přestupkem proti občanskému soužití.
Obdobně jsou také nedořešeny a systémově neupraveny situace, kdy takové útoky na zdravotníky jsou pouze řešeny a trestány, když se jich dopustí pachatel v době, kdy je „zdravotník ve službě“.
Od 1. ledna 2010, byly do nového trestního zákoníku zakomponovány vyšší trestní sazby u některých trestných činů, jako je vražda, ublížení na zdraví nebo nebezpečné vyhrožování, a to v případě, když jsou vedeny proti zdravotníkům.
Musí policie zakročit preventivně?
Policie České republiky a její příslušníci často tvrdí, kolikrát již dopředu, že nemohou v takových případech nic dělat, dokud nevznikne škoda, není někdo zraněný nebo přímo usmrcen.
Trestní řád ve svých paragrafových ustanoveních jasně Policii ČR ukládá povinnost, aby trestné činy nejen vyšetřovala, ale aby také jim rovněž preventivně předcházela.
Ve zdravotnické praxi mohou nastat případy, kdy pacient či někdo z jeho okruhu se k lékaři nebo ke zdravotnickému personálu chová agresivně, ohrožuje je nebo jim vyhrožuje, ale přitom ještě z jeho strany nebylo přímo započato s útokem. Pak musí zdravotníci trvat na příjezdu hlídky Policie ČR, jež má za svou zákonnou povinnost spáchání trestného činu anebo přestupku zabránit. Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) má na starosti vyšetřování trestných činů ze strany samotných policistů. V případě, že jsou policisté liknaví a odměření, neochotní přijet řešit preventivní opatření, tak to vyhodnocuje, jako spáchaní trestného činu. V případě zdrženlivosti nebo neochoty ze strany policistů, provést preventivní zákrok, se mohou zdravotníci ihned obrátit na příslušné Krajské ředitelství Policie ČR a jeho operační středisko nebo i na jejich samotné nadřízené neboli Policejní prezidium a požádat je o okamžité vydání pokynu k zákroku místně příslušnému útvaru Policie ČR.
O autorovi| Mgr. René Šifta, Ústav práva a právní vědy, o.p.s.