Zdraví a lidský život nelze brát jako předmět obchodu a zisku

25. 7. 2013 8:15
přidejte názor
Autor: Redakce
Jeho kancelář zdobí sošky sov v nejrůznějších velikostech. „Nikdo z nás to nemáme v životě jednoduché a sovy také ne,“ zamýšlí se nad nelehkým údělem člověka i nočního ptáka šéf Městské nemocnice Ostrava Tomáš Nykel.


Ví, že zdravotnické zařízení musí poskytovat kvalitní péči, aby obstálo. Proto se snaží zlepšovat nejen prostředí nemocnice, ale starat se i o její personál.

Městská nemocnice letos píše 165. rok své historie, vy jste jejím ředitelem třetím rokem. Co jste za tak „krátkou“ dobu stihl v zařízení s tak letitou tradicí změnit?

V prvé řadě jsme sloučili nemocnici a městskou záchrannou službu, aniž to pacienti jakkoli negativně pocítili. Vybudovali jsme také nový plicní pavilon, otevřeli nové oddělení hemodialýzy, v němž užívají pacienti skutečně luxusní prostředí. Máme i nové oddělení centrální sterilizace, otevřeli jsme diabetologické centrum a jako jedni z prvních v kraji také oddělení akutní geriatrie.

K akutní geriatrii vás přivedlo to, že populace stárne?

Je to tak. A je jasné, že senioři potřebují komplexní péči. Mívají totiž řadu chorob současně. Ty mají často vzájemný vliv na stav pacienta. Celostně se tedy díváme na lidi už od jejich pětapadesáti let.

Určitě chcete v rozvoji nemocnice pokračovat – jaké máte další plány, aby se stále zlepšovala kvalita péče?

Ještě letos bude otevřena ředírna cytostatik, která se používají při léčbě onkologických nemocí. Probíhá rekonstrukce lůžkové části ortopedie. Zbourali jsme také kožní pavilon, který byl posledních sedmnáct let zcela nefunkční. Na jeho místě vyroste nový pavilon Centra chirurgických oborů. V něm bude koncentrována veškerá akutní medicína – jednotka intenzivní péče, ARO, operační sály, urgentní příjem. Střecha poslouží i jako heliport, který nemocnici našeho postavení, velikosti a zaměření citelně chybí.

Kdy se toto centrum začne stavět a kolik bude stát?

Chtěli bychom začít stavět v příštím roce a odhad ceny je půl miliardy korun. Ta vysoká částka, ale pomůže zrodu potřebné věci. Investovat bude náš zřizovatel prostřednictvím čerpání úvěru z Evropské investiční banky. Statutární město Ostrava už pár let považuje nemocnici za své dítě. Výhodou takového vztahu pro pacienta je, že slušní rodiče své děti nepronajímají a rozhodně ani neprodávají.

Stavbu pavilonu tedy máte pokrytou, nenarážíte ale v dnešní ekonomicky nelehké době na nedostatek peněz na udržení současné kvality, na péči o lidi?

Samozřejmě, že narážíme na úsporná opatření, ale vzhledem k tomu, že se město stará o nemocnici dobře, daří se nám nejen udržovat dosaženou kvalitu péče, ale nadále ji zlepšujeme. Musíme každou korunu několikrát obrátit, než ji použijeme. Musíme důkladně promýšlet efektivní a účelné nakládání s rozpočtem a navíc zřizovatele o takovém přístupu vždy přesvědčit.

Zátěží je asi i to, že pod vás spadají i obory, které nejsou mírně řečeno příliš výnosné.

Děláme přes šedesát procent akutní medicíny v Ostravě, která je náročná a drahá. Navíc se skutečně staráme i o další potřebné a přitom složitě financovatelné věci, jako jsou Dětský rehabilitační stacionář, výjezdová lékařská pohotovostní služba nebo záchytka. Ztrátových provozů je ale více – třeba hyperbarická komora. Ta naše jako jedna ze dvou v České republice, která pracuje v nepřetržitém provozu kvůli akutním případům. Takový přístup je však nezbytný. Těžko brát zdravotnictví jako oblast lidské činnosti, v němž bude zdraví a lidský život pouze předmětem obchodu a zisku.

Vaše nemocnice nedávno uspěla v celorepublikovém průzkumu, který hodnotil spokojenost pacientů. Co děláte pro to, aby se lidé, jež jsou u vás hospitalizováni, cítili dobře?

Získali jsme třetí místo v absolutní kategorii v průzkumu, který měří spokojenost pacientů i personálu a také sleduje finanční kondici nemocnice. Tento úspěch je výzva, že chceme být ještě lepší a lepší (smích). Snažíme se o to, aby se náš personál choval k pacientům profesionálně, aby byl odborně na výši, ale zároveň projevoval směrem k našim nemocným i notnou dávku empatie. Také chceme, aby prostředí, ve kterém naši nemocní pobývají, bylo čisté. V tomto směru zkoušíme i nanotechnologie.

Hodně negativně diskutována bývá i kvalita nemocničního jídla…

To je pravda. Proto jsme vypověděli smlouvu původnímu smluvnímu partnerovi, který tady vařil. Vzali jsme si kuchyni pod vlastní křídla. Přiznávám, že začátky byly hrozné. Tak to ale bývá na každém začátku. Ale i tady už jsme blízko cíle. Snažíme se pacientům vařit jako doma. Už z jejich strany neslyšíme stížnosti. Ostatně celý stravovací trakt čeká letos generální oprava.

Snažíte se chovat zodpovědně i ke svým zaměstnancům? Kolik jich v současnosti máte a co pro ně vaše nemocnice dělá?

Máme necelé dva tisíce zaměstnanců, kteří, jak věřím, jsou spokojeni, protože mají hodného ředitele (smích). Když mají potřebu si postesknout, vždy je vyslechnu a oprávněné problémy bez odkladu řeším. I oni ocenili novou kuchyň. Mají ovšem i řadu dalších zaměstnackých výhod, které, na rozdíl od jiných zaměstnavatelů, ani v současné době neredukujeme. Náš personál je inteligentní, dokáže srovnávat a vyvozovat správný postoj k vlastní firmě. Bezduchou loajalitu ostatně ani vedení nepodporuje.

Podporujete i konání některých akcí pro veřejnost v našem v regionu?

Jednotlivá oddělení pořádají Dny otevřených dveří (oční, kožní aj.) Pravidelně se účastníme akce Hrad žije první pomocí a dalších městských akcí. Tam naši zaměstnanci provedou zájemcům vyšetření zdarma. V případě nálezu nezůstane jen u toho. Okamžitě následuje doporučení ke specialistovi.

U čeho se odreagujete od práce nejlépe vy?

Letos jsem vysadil tři sta stromů v lese. Aměl jsem najednou jistotu, že jsem udělal něco prospěšného pro životní prostředí i pro ty, kteří přijdou po nás. V lese čerpám klid pro zdraví i správná rozhodnutí. Tam je mi opravdu dobře.

Pokud vím, zajímáte se i o sovy. Čím vám učarovaly?

Sova je užitečná, nenadělá přitom kolem sebe rámus. To mi imponuje. Udělat kus užitečné práce a přitom netroubit vše halasně do světa. Sovy jsou po staletí i symbolem moudrosti. Até bude třeba vždy.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?