Zdravotních pojišťoven pomalu přibývá. Pro obyčejného smrtelníka bude časem nesnadné se v nich a v jejich nabídce orientovat. Má vůbec cenu se tím zabývat a uvažovat o změně zdravotní pojišťovny?
Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je každý občan povinen být zdravotně pojištěn. Pojistné je odváděno příslušné zdravotní pojišťovně, která z přijatého pojistného hradí zdravotní úkony a léky v určeném rozsahu základní zdravotní péče.
Pojistné zdravotního pojištění není založeno na pojistném principu (neodvíjí se od individuálního rizika), ale spíše na principu solidarity. Odtud plynou názory, že zdravotní pojištění je více daň než pojistná služba.
Minimální prostor
Největší zdravotní pojišťovnou u nás je Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP), u které je pojištěna většina obyvatel. Má nejméně výhodnou strukturu pojištěnců, protože je u ní pojištěno nejvíce dětí a důchodců, kteří čerpají nejvíce zdravotní péče, za které ale odvádí stát jen minimální pojistné.
Struktura pojištěnců je přitom pro zdravotní pojišťovnu velice důležitá, a to i přes fakt, že dochází k přerozdělování vybraného pojistného podle počtu osob, za které je plátcem pojistného stát.
Účelem přerozdělování je do jisté míry vyrovnat rozdíly, které jsou mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami, jak na straně solventnosti plátců, tak na straně nákladnosti péče hrazené za pojištěnce. Ovšem jen do jisté míry. Úplně se to nikdy nemůže podařit.
Spolu s VZP působí na trhu devět dalších zdravotních pojišťoven. Každý pojištěnec má právo výběru libovolné z nich. Změnu pojišťovny je možné provést jednou za 12 kalendářních měsíců, vždy jen k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí. Ale je to vůbec k něčemu dobré?
Obecně nemají zdravotní pojišťovny příliš mnoho možností, jak ovlivnit své příjmy a výdaje. Sazba pojistného je dána legislativou, a tudíž přijaté pojistné ve vztahu k počtu pojištěnců závisí především na výši příjmu pojištěnců. Pro pojišťovny je rovněž obtížné ovlivnit celkové výdaje, neboť pojistná plnění jsou nahodilou událostí, která souvisí se strukturou pojištěnců.
Některé zdravotní pojišťovny se tedy snaží různými výhodami přilákat méně rizikové skupiny obyvatel, hospodařit s nižšími náklady a profitovat na doplňkových službách, ale to má ke skutečné konkurenci daleko.
Nárok na všechno
Nárok na základní zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění má každý občan nehledě na zvolenou zdravotní pojišťovnu.
Ze strany pojišťoven jde tak pouze o necenovou konkurenci, neboť pojistné plány se odlišují jen v nabídce doplňkových výhod nad rámec základní zdravotní péče. Již řadu let tak systém veřejného zdravotního pojištění funguje v nezměněné podobě a z tohoto hlediska se zdá neopodstatněné mít větší množství zdravotních pojišťoven, protože při absenci faktické konkurence by bylo efektivnější mít jen jednu.
To by se však mohlo záhy změnit.
Reforma zdravotního pojištění, na které intenzivně pracuje Ministerstvo zdravotnictví ČR, zahrnuje mimo jiné i zásadní změny zákona o zdravotních pojišťovnách a zdravotním pojištění. Nejde jen o to, že by se měl změnit právní statut zdravotních pojišťoven, ze kterých by se staly akciové společnosti.
Mnohem podstatnější je, že by stát chtěl nově definovat rozsah zdravotní péče hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Na ostatní péči by se pacienti mohli nebo museli připojistit. To samozřejmě otevírá prostor pro obrovský rozmach zdravotního pojištění, pro konkurenci, a tedy i fungování většího množství zdravotních pojišťoven.
Rodí se velký byznys
Rezortní ministr Tomáš Julínek zatím projednávání obou zmíněných zákonů odkládal, protože se obával, že není příznivá atmosféra pro jejich schválení po rozruchu vyvolaném zavedením takzvaných regulačních poplatků.
Nicméně řada podnikatelských subjektů věří, že oblast zdravotního pojištění má obrovs kou perspektivu vzhledem k rostoucímu objemu prostředků, které se do této oblasti přelévají.
Proto žádají o licence na založení zdravotní pojišťovny. Jako první ji získal třinecký podnikatel Tomáš Chrenek, který už vlastní síť nemocnic a ambulancí. Jeho pojišťovna Agel začne už od letošního roku vyplácet praktickým lékařům za každého pacienta v průměru 59 korun měsíčně, což je o 40 % více, než dnes praktikům platí ostatní pojišťovny. Vysoké platby praktickým lékařům mohou jejich prostřednictvím přilákat Agelu tisíce nových klientů.
O licenci požádaly i společnosti Appian Group a Czech Media Corporation a o podmínky provozování zdravotního pojištění se intenzivně zajímá i jedna ze společností patřících do finanční skupiny PPF.
V srpnu si o licenci požádala i Česká pojišťovna, která může využít potenciálu stávajících klientů a velmi snadno dosáhnout požadovaného počtu 50 tisíc účastníků a tím splnit podmínky licence. Zdá se tedy, že v českém pojišťovnictví se rodí nový byznys a bude dobré mu věnovat pozornost.
Dušan Šídlo, Finanční magazín
