Po více než roce činnosti končí svoji pouť ve zdravotním pojištění Zdravotní pojišťovna AGEL (ZPA).
Rok a půl existence je dostatečná doba k retrospektivnímu pohledu na skutečnosti, které měly významný vliv a konkrétní dopady na její činnost.
Podmínkou pro existenci a obhájení udělené licence ZPA bylo registrovat k termínu 1. 1. 2009 minimálně 50 tisíc pojištěnců. Pojišťovna tuto povinnost splnila, resp. o 10 tisíc pojištěnců překročila. Na konci února 2009 však pan Ludvík Hovorka, poslanec KDUČSL, v rozhovoru pro ČRo1 Radiožurnál jeho posluchačům sděloval informace, podle kterých ZPA k datu 1. dubnu nedosáhne minimální počet pojištěnců a měla by být zrušena. Svým vyjádřením bez znalostí konkrétního stavu věcí vyvolal (záměrně?) paniku. Na nepravdivá tvrzení jsem pana poslance písemně upozornil, žádnou odpověď jsem však nedostal.
Výstupy pana Hovorky v parlamentu opakovaně a naprosto neadekvátně upozorňovaly na riziko vytvoření monopolu, resp. koncernu ZPA a sítě zdravotnických zařízení AGEL, a. s.
Pan poslanec pravděpodobně netuší, že prostor pro takové uspořádání existuje například ve Spolkové republice Německo, funguje bez problémů a je pod kontrolou příslušného dozorového orgánu. Jedná se o zaměstnaneckou pojišťovnu Knappschaft.
Soukromé zdravotnictví je podle pana Hovorky jednoznačně špatné zřejmě už ze své podstaty. Vůbec nedokáže vnímat, že všechna zdravotnická zařízení skupiny AGEL se musela vypořádat se starými závazky, které vznikly za předchozích správců nemocnic a poliklinik, a to bez jakékoliv finanční pomoci státu. Dnes dosahují kladných hospodářských výsledků.
Monopol, pokud se o něm dá takto vůbec mluvit, je v českém systému veřejného zdravotního pojištění reprezentován především Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, u které je zdravotně pojištěno více než 60 procent občanů ČR.
Pan Hovorka, přestože byl dopisem požádán, aby vycházel z objektivní skutečnosti a nešířil zavádějící informace, dál pokračuje v kampani proti ZPA, potažmo proti panu Chrenkovi. Když se mu nepodařilo zabránit vzniku ZPA, napadá fúzi zdravotních pojišťoven, ačkoliv v minulosti proběhlo několik úspěšných sloučení.
Poslanec Hovorka bez jakýchkoliv konkrétních důkazů a podle mého přesvědčení na politickou objednávku napadá podnikatelské aktivity jednoho jediného a velmi úspěšného subjektu ve zdravotnictví a snaží se je zmařit. Jsem si téměř jist, že i jeho novela zákona omezující podmínky slučování zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven byla vypracována primárně a účelově jen a pouze proti Zdravotní pojišťovně AGEL.
Médii opakovaně proběhly informace o 100miliónovém provozním dluhu končící ZPA, přičemž se nikdo nikdy nezajímal o bližší vysvětlení. Příprava a realizace každého nového projektu předpokládá zvýšenou potřebu počátečních finančních zdrojů.
Žadatel o licenci ZPA o těchto rozjezdových anomáliích věděl a v letech 2007 až 2009 pojišťovnu všestranně finančně podporoval. To vše s vědomím, že ekonomická soběstačnost je otázkou tří a více let, resp. získání minimálně 150 tisíc pojištěnců. A že ZPA měla k dosažení těchto cílů úspěšně nakročeno, to transparentně dokázala.
Do slučovacího procesu nevstoupila ZPA proto, aby vyřešila svoji neudržitelnou finanční situaci, jak je jí stále podsouváno. Jedná se o strategické rozhodnutí, na které má každý subjekt právo, když chce do budoucna posílit své postavení na trhu.
Také bych rád zdůraznil, že ZPA nepřichází do sloučeného subjektu s prázdnou. Nástupnická organizace rozšíří svůj pojistný kmen o zhruba 65 tisíc pojištěnců, čímž posílí své roční příjmy přibližně o miliardu korun a získá tím i nové prostředky určené na provoz.
Ještě cennější devízou však možná je předané a finančně jen těžko vyčíslitelné know-how ZPA související s vybudovaným a praxí ověřeným objednávkovým systémem zdravotní péče.
Vladimír Matta, autor je ředitel Zdravotní pojišťovny AGEL
Právo