Pojišťovny totiž přitvrdily a pomocí bonifikačního systému hodnotí praktické lékaře podle toho, jaké náklady na zdravotní péči musely poskytnout Jejich pacientům.
Praha - Čím méně předepsaných léků a odborných vyšetření, tím lépe pro lékaře. Tak hodnotí výkony zdravotníků nový bonifikační systém. „Cílem je posílit roli praktického lékaře,“ tvrdí Jiří Suttner z Všeobecné zdravotní pojišťovny. „Zároveň chceme motivovat praktické lékaře k tomu, aby vedli své klienty systémem zdravotnických zařízení co nejoptimálněji, aby se jejich zdravotní stav zlepšoval při hospodárném čerpání finančních prostředků na zdravotní péči.“
Začít na pacientech šetřit jsou tak nuceni už i praktičtí lékaři, kteří dosud složitý bonifikační systém nesledovali. Na odměnu od pojišťovny totiž mají nárok, jen pokud se svými průměrnými náklady na jednoho pacienta vejdou do 110 procent průměrné částky v okrese či republice. Čím více ušetří, tím větší odměna je čeká.
„Bonifikační systém mě začal zajímat ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jsem překročila počet odborných vyšetření,“ řekla dětská lékařka Olga Dvořáková. „Do mých nákladů se totiž započítává i to, co si ambulantní specialisté za vyšetření mého pacienta napočítají, což já nemůžu nijak ovlivnit. Teď jsem při doporučování na speciální vyšetření opatrnější,“ dodala.
Od ledna na bonifikační systém nastoupili i odborní lékaři. Po prvních týdnech je jasné, že chtějí také ušetřit. Nepředepisují tudíž léky a jako bumerang vrací pacienta pro recept k praktickým lékařům. Podle Oty Černého, mluvčího ministerstva zdravotnictví, je toto chování neetické. Podle prezidenta České lékařské komory Davida Ratha by se nemocní rozhodně neměli nechat odbýt tvrzením, že mu lékař nemůže lék předepsat nebo ho poslat na vyšetření, protože mu to bonifikační systém nedovoluje. Každý má právo na odpovídající a zejména kvalitní léčbu.
Zavedení bonifikačního systému není podle pojišťoven nic nového, velice dobře prý funguje už deset“ let ve Velké Británii. „Nárůst nákladů na léky každým rokem stoupá o 6 až 10 procent, ale nárůst výběru pojišťoven je pouze 8 procent,“ tvrdí Rath s tím, že všechno navýšení spolykají léky a na další zlepšení léčby už nezbývají finance.
Podle Ratha právě farmaceutické společnosti tlačí na lékaře, aby předepisovali dražší léky. Přitom finanční rozpětí léků nezávisí ani tak na účinné látce jako na výrobci.
„Pii rozhodování, jaký lék předepíši, se rozhoduji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a podle výrobce,“ tvrdí ale například pražská gynekoložka Dagmar Makalová. „Chci své pacientce především pomoct a nepřemýšlím při tom, zda lék je o korunu dražší nebo levnější.“
MARTA PAWLICOVÁ, Večerník Praha, 21.2.2002