Zmíněné dokumenty doplňují reformní zákon o zdravotních službách, který vstoupí v platnost již za 5 dní a podle organizátorů dnešního protestu znamenají zásadní zásah do současného systému ambulantní a lůžkové péče, který výrazně omezí dostupnost i kvalitu zdravotní péče v ČR.
Místní a časová nedostupnost
Vládní nařízení o místní a časové dostupnosti se potýkalo s odporem zdravotníků i pacientů již od svého vyhlášení.
Nařízení vlády navrhuje například dostupnost praktického lékaře a gynekologa do vzdálenosti 40 minut jízdy autem. Ortopedickou, rehabilitační, urologickou lůžkovou péči ve vzdálenosti 75 minut jízdy autem. Cévní chirurgii a klinickou onkologii ve vzdálenosti 3 hodin jízdy autem.
Podle pořadatelů dnešní akce se to dotkne všech skupin občanů, nejvíce však těch, pro které je obtížné cestovat – tedy seniorů a zdravotně postižených.
Nebezpečně dlouhé lhůty
Sporné vládní nařízení nově stanovuje i časovou dostupnost některých zdravotních výkonů. Tyto lhůty jsou však v řadě případů delší než dnes.
Nařízení vlády stanoví časovou dostupnost některých zdravotních výkonů. Navrhuje se například čekací lhůta na náhradu kyčelního či kolenního kloubu v trvání 1,5 roku, čekání na léčbu nádoru 6 měsíců, na endoskopické vyšetření 2 měsíce a na mamografický screening 2 měsíce.
Nejvíce vášní nejen mezi pacienty, ale především mezi onkology, vzbudila právě lhůta určující časovou dostupnost léčby nádorových onemocnění, neboť v případě nádorových onemocnění může půlroční otálení znamenat přímé ohrožení života pacienta.
Je však třeba dodat, že uvedené lhůty určují pouze maximální možnou čekací dobu na jednotlivé výkony.
Redukce personálu
Dalším předmětem dnešního protestního shromáždění bude vyhláška o personálním zabezpečení zdravotních služeb.
„Vyhláška MZ ČR o personálním zajištění zdravotních služeb dramatickým způsobem redukuje počet lékařů, zdravotních sester a dalšího personálu,“ tvrdí organizátoři, podle kterých zmíněné návrhy vytváří prostor pro výraznou redukci zdravotnických zařízení a oddělení specializovaných lékařů.
„V praxi to znamená, že za některou péčí by občané museli dojíždět přes půl republiky. Tyto věci jsou pro nás principiálně nepřijatelné, protože by pacientům de facto znemožnily návštěvu těchto zařízení, případně by při hospitalizaci byla zásadně omezena dostupnost návštěv příbuzných,“ vysvětlují.