Od pohromy, která toto odvětví postihla v podobě viru HIV, bylo totiž zřejmé, že mají-li být tyto výrobky na světové úrovni, je třeba průběžně vynakládat miliardy dolarů na obnovu technologií. To se může vyplatit jen nadnárodním gigantům. Nákladných plánů tehdejších ministrů zdravotnictví se navíc děsili především ti, kteří jsou na léky z krevní plazmy odkázáni. Lidé trpící hemofilií upozorňovali, že zamýšlený český monopol jim uškodí, protože je zbaví možnosti vybrat si z široké mezinárodní palety těchto produktů ten nejvhodnější: ČR už přece dávno není za železnou oponou a nepotřebuje být soběstačná za každou cenu. Ti, kteří stáli tenkrát u kolébky sporného projektu, dneska připouštějí, že rozhodnutí zpracovávat plazmu doma bylo od počátku spíše politické než odborné. Záměr prodat Sevac nakonec nevyšel, protože koupit prázdnou slupku plnou stamilionových dluhů samozřejmě nikdo nechtěl. Vláda měl pak už jen možnost Sevac dofinancovat a navždy dotovat jeho výrobu, anebo jej zavřít. Po osmi letech váhání se odhodlala ke druhé možnosti. Otázka je, jaké „politické rozhodnutí“ zaplatí občané příště.
LÍDA RAKUŠANOVÁ, Střední Čechy, 1.6.2001