Asi Vám po prvních větách začíná vřít krev v žilách… Mluvit v souvislosti s českým zdravotnictvím o luxusu, říkat, že chci platit za ošetření, to se u nás prostě nenosí.
Poslední dny, kdy ministr Leoš Heger pouští na veřejnost informace o změnách v poplatkové politice, i neustále přetřásaná tří miliardová ztráta VZP znovu otvírají bolestivou ránu našeho zdravotnictví: výraznější finanční zainteresování pacientů na svém ošetření.
Já jsem jeho zastáncem. Nikoliv kvůli tomu, že bych nevěděl co s penězi, nýbrž kvůli odpovědnosti. Ano, taky jsem narazil na otřesného doktora. I na sestřičku, která se neuměla chovat. To jsou však drobné epizody, za něž může lidský faktor.
Chybou je, že jsme až příliš přivykli zabezpečenému životu. Jednou ze základních jistot je právě péče o zdraví. Když jsme nemocní, zraníme se, tak zajdeme k doktorovi. Samozřejmost. Dnes a u nás. Nikoliv ještě před sto lety. Nikoliv všude na světě.
Chci platit za zdravotní péči, aby se zdravotnictví neocitlo tam, kde naše ekonomika. Chci platit za zdravotní péči, abych věděl, že bude o mne a mou rodinu v těžkých chvílích postaráno. Chci platit za zdravotní péči sumy, které jsou nutné, protože tyto peníze pomáhají na správném místě.
Autor je divizní šéfredaktor Deníku