Praha - Neefektivní, drahé a špatné - tak zní diagnóza největšího německého pacienta - tamního zdravotnictví. Na skutečnosti, že je zapotřebí reformy, se dokonce vzácně shodují všechny politické strany. Stále rostoucí příspěvky na zdravotní pojištění a nářky pacientů na nedostatečnou péči je v tom podporují. Jak přesně by však měla reforma, která podle odborníků ze všeho nejvíc bude bolet právě pacienty, vypadat, se v rámci předvolebního boje strany příliš říci neodvažují.
Zdravotnictví jako oblast německé ekonomiky přitom dosahuje nejvyššího obratu, v roce 2001 to bylo 250 miliónů eur, a je nejvíce náročným oborem na pracovní sílu. Ročně činí výdaje Němců na zdraví 10,6 procenta hrubého domácího produktu.
Za posledních dvacet let se proto obor snažilo zreformovat na šest ministrů, leč marně. Nedokázali se totiž postavit silné lobby lékárníků, pojišťoven, lékařů a farmaceutických koncernů.
Hlavním problémem německého zdravotnictví je nevyváženost mezi příjmy a výdaji. Průměrný věk obyvatelstva stoupá, počet platičů klesá. Vysoké výdaje pak do značné míry způsobil technický vývoj a drahé nové medikamenty. Jistým způsobem se na financích státních zdravotních pojišťoven podepsalo také hospodaření německé vlády, která například ze zdravotního pojištění platila mateřskou.
Způsoby, jak řešit tento nepoměr, jsou přitom dva. Buď zvýšit příspěvky pacientů, nebo celý systém zefektivnit. Obě dvě hlavní strany - sociální demokraté (SPD) a křesťanští demokraté (CDU/CSU), se shodují, že řešení vězí v možnosti druhé. Liší se však v návrzích, jak vyšší efektivity dosáhnout.
SPD a její ministryně zdravotnictví Ulla Schmidtová vidí část řešení ve zvýšení základní příjmové hranice pro zákonné pojištění. Kdo totiž překračuje zákonem stanovený příjmový limit, doposud 3375 eur měsíčně, má možnost vystoupit ze státní pojišťovny a zvolit si soukromou, která je levnější. Přitom ti, kteří se pojišťují soukromě, jsou hlavně lidé mladí a zdraví. Pro pojišťovnu tak představují dobré příjmy, ale minimální náklady.
Dalším krokem pro větší efektivitu je pak podle SPD například systém domácích lékařů, kteří by měli na starosti své pacienty, vysílali je na odborná vyšetření a koordinovali jejich terapie. Nedocházelo by tak k několikanásobnému provádění úkonů.
Unionisté naopak vidí motor větší efektivity a snižování nákladů ve větší konkurenci. Úkony hrazené pojišťovnou by měly být rozděleny na povinné a dobrovolné. Pojištěnec by tak měl možnost se sám rozhodnout, zda si radši připlatí, či zda se spokojí s nižším příspěvkem a omezenější péčí. Právě tento postup však dosud vládnoucí SPD odmítá.
(bb), Hospodářské noviny, 11.9.2002