Deficit zdravotního pojištění zatěžuje státní rozpočty ve Francii stejně jako v Česku. Dokážeme se poučit?
„Přestože Francie dává do zdravotnictví 10 procent HDP (pro srovnání, Velká Británie o tři procenta méně), i když pacient platí spoluúčast, žijeme jeden měsíc z roku na úvěr,“ říká Pierre-Jean Lancry, generální sekretář francouzského Vysokého úřadu pro vývoj zdravotního pojištění.
„Chyba je v nastavení celého systému francouzského zdravotnictví, pokud se nezmění, budeme jen záplatovat,“ dodává.
O francouzském i českém zdravotnictví se mluvilo na semináři, který připravila Společnost českých frankofonních lékařů (AMFT). Je součástí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a organizuje výměnné stáže lékařů a studentů medicíny.
| Spoluúčast pacientů ve Franciimnoho neřeší: 15 % populace,která žije na úrovni životníhominima a pobírá sociální dávky,platí spoluúčast nižší než40 eur za rok, u ostatních nesmíroční částka překročit 200 eur. |
Na setkání porovnávali experti z Francie a Česka oba zdravotnické systémy a poukazovali na jejich nedostatky, aby se mohli poučit z chyb.
Francouzské zdravotnictví polyká stále více peněz. Všeobecná pojišťovna hradí 76 procent výdajů na ambulantní léčbu a 97 procent na hospitalizaci.
Existuje seznam náročných a drahých operací, kde pacient neplatí nic ani ve třiceti vybraných soukromých nemocnicích (jejich služeb využívá zhruba 12 % populace).
Spoluúčast pacientů mnoho nevyřeší: 15 procent populace, která žije na úrovni životního minima a pobírá sociální dávky, platí spoluúčast nižší než 40 eur za rok, u ostatních nesmí roční částka překročit 200 eur.
Staří a chronicky nemocní lidé, kterých je pětina z celkového počtu obyvatel, spotřebují 60 procent veškerých výdajů, což je v přepočtu 20 tisíc eur na osobu ročně.
Francouzští lékaři jsou hodnoceni podle výkonu. Mají sice strop, kolik výkonů smějí provést, ale limit prý dodržuje málokdo. Pokud se však na to přijde, dostávají tvrdé pokuty.
„Podvádějí i čeští lékaři, kteří jsou odměňováni kapitační platbou,“ přitakává soukromý lékař gastroenterolog Václav Chytil z AMFT. „Bodový systém zase nutí naše lékaře-specialisty k honbě za body, a tak si připisují návštěvy pacientů a výkony, které nikdy neprovedli,“ dodává.
I výkonový systém se dá obelstít, shodují se Francouzi. Jednu perličku uvádí Francois Lacoin, praktický lékař, zástupce odborového sdružení praktických lékařů departementu Savojsko: „Pacient přišel na běžnou prohlídku k praktickému lékaři, a ten chtěl vidět jizvu po operaci slepého střeva. Pacient však nikdy takový úkon nepodstoupil, to mu to jen v nemocnici, kde před časem ležel, připsali do zdravotní karty.“
„Není to jen podvod, ale i riziko pro pacienta, který neví, co mu kdo kdy předepsal a údajně léčil,“ dodává Lacoin.
Plýtvá se všude
V Česku i ve Francii chybí řízená komunikace mezi jednotlivými lékaři, nemocničními zařízeními a pacientem. Kapitační platbu zneužívají čeští lékaři tím, že si připisují „mrtvé duše“, a protože neexistuje účinná zpětná vazba mezi lékaři a pojišťovnami, těžko se dá odhadnout, kolik peněz tímto způsobem uteče.
Českou specialitou je i zneužívání návštěv ambulantních lékařů. Zatímco u nás je to v průměru 15 za rok, ve Francii šest až sedm.
„Na naši obranu však musím dodat, že v Česku musí člověk s každým banálním onemocněním k lékaři pro neschopenku, zatímco ve Francii mu zaměstnavatel poskytne tři dny placeného volna v každém čtvrtletí, například na vyléčení chřipky,“ vysvětluje Chytil.
„Zbytečné návštěvy u lékařů vedou k neuvěřitelnému nárůstu administrativy, ročně se u nás předepíše 900 milionů receptů,“ doplňuje Jana Kárníková, ředitelka odboru koncepce úhrady zdravotní péče VZP.
Francie má 1,5 praktického lékaře a 1,4 specialisty na 1000 obyvatel. Vstup pacienta do systému záleží na jeho libovůli. Může navštívit praktického lékaře, specialistu, nemocniční ambulanci či zavolat záchrannou službu.
Specialisté jsou honorováni více než praktici, i když například specialista zjistí, že pacientovi by stačilo vyšetření u praktického lékaře. I tudy utíkají peníze.
Nedostatečný počet lékařů je vzhledem k demografickému vývoji ve Francii dalším problémem. Přibývá starých lidí, kteří znamenají daleko větší nároky na zdravotní péči.
Lékařské fakulty opustilo v loňském roce pět a půl tisíce absolventů, jejich počet se rok od roku snižuje. Téměř čtvrtina z nich nejde vykonávat lékařskou praxi, ale najdou si lukrativnější práci u bohatých farmaceutických firem.
Brzdou je i stále větší feminizace. Na jednoho studenta medicíny připadají tři dívky. Ty většinou odmítají pracovat na plný úvazek, zvláště když si založí rodinu.
„Staří praktici jsou v ordinacích 50 až 60 hodin týdně, ale mladí lékaři se bouří a žádají 35hodinový pracovní týden, jak je státem uzákoněná pracovní doba,“ vysvětluje Lacoin.
Problémy jsou i s celoživotním vzděláváním praktických lékařů. Přestože je zakotveno v zákoně, není aplikováno a žádný postih neexistuje. Proto se dostala do návrhu zákona nová instituce, Národní rada pro celoživotní vzdělávání, která bude lékařům organizovat po osmi dvoudenních seminářích ročně. Semináře budou zdarma a lékař dostane náhradu platu. Neúčast bude finančně postihována.
(Ne)projde?
„Reforma zdravotnictví za současného politického rozložení sil neprojde, protože ČSSD odmítá jakoukoli zmínku o spoluúčasti, která by nalila alespoň část peněz do vyschlé studny,“ tvrdí Chytil. Nikdo nechce, aby se zdravotní péče stala nedostupnou pro nemajetné. Za pobyt a stravu v nemocnici, nadstandardní výkony a vystavení receptu by se však platit mělo.
„Uplácí se stejně, ale tyto peníze nejdou do systému, ale do šedé ekonomiky,“ dodává.
Proč má Ministerstvo zdravotnictví, potažmo stát, financovat 11 fakultních nemocnic, které vykazují největší dluhy, když sousední Rakousko s přibližně stejným počtem obyvatel a rozlohou má pouze tři? „Nevede i tudy cesta, jak ulehčit státní kase?“ ptá se Kárníková.
Lékaři sdružení v AMFT navrhují zavedení čipových karet, aby se odstranil nešvar, že si lékaři připisují výkony, které neprovedli.
Zároveň hodlají penalizovat pojištěnce za zbytečné návštěvy a úkony. Na druhou stranu chtějí zvýšit informovanost pacienta, aby věděl, kam jdou peníze, které on a jeho zaměstnavatel odvádějí na zdravotní pojištění.
Francouzi zase do návrhu zákona o zdravotním pojištění chtějí prosadit redukci počtu nemocnic, přesně definovat, které výkony lze plně hradit, povinnost zaplatit za každou návštěvu u praktického lékaře 1 euro bez výjimky, podporovat konkurenci zdravotních pojišťoven a zavést přísnou kontrolu cenotvorby léků.
Návrh novely zákona o zdravotním pojištění budou oba parlamenty projednávat v průběhu září. Zda se naplní mírný optimismus Francie, která očekává přijetí zákona, či pesimismus Česka, kde údajně není politická vůle cokoli měnit, ukáže až hlasování.
VLADIMÍRA BOHATOVÁ, Ekonom