Pane ministře,
dne 21.2.2013, jsem v televizi zaznamenala záznam z tiskové konference ČMKOS, kde paní Žitníková důrazně upozornila na velice vážný stav našeho zdravotnictví. Již jsme si zvykli na to, že Vy jste názoru opačného. Bohužel Vaše sdělení televizním divákům, že paní Žitníková lže, když říká, že z důvodů personální a úhradové vyhlášky se budou managementy zdravotnických zařízení uchylovat k rizikovému kroku ve smyslu snižování počtu personálu ve směnách a tím bude ohrožena kvalita ošetřovatelské péče, se nezakládalo na pravdě.
Reakce ministerstva zdravotnictví na prohlášení zdravotnických odborů ZDE
Musím Vám s lítostí oznámit, že opravdu nelže! Tento problém trápí ale nejspíš více nás, samotné zdravotníky, než Vás, ministra zdravotnictví. Ano, o problémech se jistě mluví ale tak, aby to nebylo moc slyšet, natož aby se o toto začala zajímat média.
Zdravotní sestry a ostatní zdravotnický nelékařský personál se bojí nahlas mluvit, bojí se zasazovat o svá práva a bojí se upozornit na konkrétní problémy svých pracovišť. Máme tu 21. století a zdravotnictvím se plíží strach. Toto je alarmující poznatek, ze kterého byste měl vyvodit důsledky. Zdravotníci jsou zastrašováni a dokonce perzekvováni za to, že na problémy upozorňují.
Výpovědi zaměstnanců nemocnic čtěte zde: Realita současného zdravotnictví očima sester
Domnívám se, že spousta Vašich reakcí je negativistická už jen z toho prostého důvodu, že na problémy upozorní odborář. Pane ministře, většina odborářů jsou jen řadoví zaměstnanci, kteří dle zákonné povinnosti upozorňují na chyby a rizika v systému práce. Chrání tím nejen sami sebe ale i jim svěřený majetek zaměstnavatelů a především bezpečí pacientů. V naší práci jde už přece o to nejcennější – lidské životy. A takováto varování a upozornění si myslím, je nutné brát velice vážně a být za ně vděčný.
Vaše prohlášení mě inspirovalo k tomu, udělat si mezi kolegy udělala malou anketu na téma personálních podmínek. Kolik personálu na tom kterém oddělení daného zařízení slouží.
Z důvodu rizika postihů ze strany zaměstnavatelů jsem záměrně neuvedla konkrétní jména. Vím, že namítnete, že bez konkrétních údajů nelze problém nijak řešit. Myslím, že kdyby byla vůle, lze všechno.
Jak jsem zjistila, největší problémy se týkají pracovišť LDN, interních pracovišť, následné péče a sociálních lůžek.
Zde personální vyhláška nezohlednila náročnost péče o těžce nemocné pacienty a tudíž je i zde možné neadekvátně snižovat počty personálu na vyhláškou doporučená minima. Další velký problém se ale týká i pracovišť JIP a ARO, kde se různí potřební vysoce kvalifikování zaměstnanci přelévají pouze papírově tak, aby v případě kontrol vše sedělo a bylo v pořádku. Ve skutečnosti ale požadované personální obsazení pracovišť často dodrženo není.
Pane ministře, vím, že peníze vládnou světu a také vím, že jich je v našem zdravotnickém systému žalostně málo. Ale zdravotníci, a tím méně pacienti, za tento stav nemohou. Zaměstnavatelé budou, a někde i musí, tímto způsobem řešit finanční situaci zdravotnických zařízení vzniklou díky špatně nastavené úhradové vyhlášce pro tento rok. To je prostě fakt. Berte prosím můj dopis jako přiblížení reality, která jak se mi zdá, Vám bohužel stále více uniká.
(autorka je členka Sekce nelékařů Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR)