Co bylo hlavním posláním vašeho sdělení na dnešním semináři?
Neurorehabilitace je velmi komplikovaný medicínský obor. Je multidisciplinární a skládá se především z kognitivní a neuropsychologické části. Svojí přednáškou jsem chtěla ilustrovat, že to, co v neurorehabilitaci děláme, funguje a doopravdy pomáhá. A také že musíme rozumět procesům, které se v mozku odehrávají, abychom poznali, zda se mozková plasticita naší léčbou lepší a zda naše metody skutečně fungují. Kupříkladu při afázii, což je ztráta schopnosti porozumět nebo produkovat řeč, se pacient buď nemůže domluvit, nebo nerozumí. Jde také například o takzvaný neglect syndrom, který nastává po poškození mozku a spočívá v tom, že člověk nevnímá jednu polovinu zorného pole. Ve svém sdělení jsem vysvětlovala procesy, kterými se vlastně dají aktivizovat synapse a propojení v mozku. Jde o to, že tyto procesy lze funkčně zobrazit na modelech mozku, které ukazují rozdíly, jak funguje zdravý mozek a jak je tomu u mozku poškozeného. Chtěla jsem také představit nejrůznější možnosti rehabilitace a postupy jak mozek aktivizovat.
Na co se specializuje klinika, kde působíte?
Původně se skládala ze dvou částí. Jedna se zabývala neoropsychologií a rehabilitací v celé univerzitní nemocnici, druhou část tvořila nemocniční a ambulantní neurorehabilitace. V roce 2007 se obě části spojily a já kliniku od té doby řídím. Nemocnice sídlí v kantonu, který má 700 tisíc obyvatel a naše klinika spolu s ještě jednou zajišťuje hlavní část neurorehabilitace pro tuto část Švýcarska. Také se zabýváme výukovou činností na lékařské fakultě, učíme především fyzioterapii, ergoterapii, biologii, máme hodně doktorandů, kteří se dále vzdělávají. Na klinice pracuje i několik výzkumných skupin, které se zabývají nejrůznějšími aspekty plasticity mozku, pracují v oblasti kognitivních funkcí nebo se věnují výzkumu motoriky.
Účastníte se výzkumného projektu, který kombinuje vyšetřování kognitivních funkcí
a funkční organizaci lidské mozkové kůry…
Tento projekt financuje naše národní grantová agentura. Používáme vizuální a sluchový systém jako model plasticity u zdravých účastníků výzkumu a u probandů s poškozením mozku, ať už jde o cévní příhody, traumatická poškození či tumory, prostě všechny druhy poškození mozku. Jedná se vlastně o dobrý model pro výzkum základní organizace mozku. Je to důležité i pro výzkum expresivní a senzorické afázie a vlastní komunikaci.
Co vás z dnešního odborného programu nejvíce zaujalo?
Myslím, že všechny přednášky byly na velmi dobré úrovni, hlavně sdělení mladých odborníků jsou velmi zajímavá. Nejvíce se mi ale líbila vysoká účast. V posluchárně byli lidé z různých oborů a všichni byli zapáleni pro neurorehabilitaci. S profesorem Pfeifferem jsem se poprvé setkala asi před 12 lety na jednom semináři a pokaždé, když jsem tady, vidím více zájmu o tento obor a více nadšení. Za velmi důležitou považuji také účast pacientských organizací a jejich zájem o tuto problematiku.
Vy jste se narodila v naší zemi, že?
Ano. Rodiče se v 60. letech rozhodli emigrovat přes Vídeň a skončili jsme ve Švýcarsku, kde jsem pak dochodila školu. Po maturitě jsem absolvovala lékařskou fakultu na univerzitě v Lausanne.
Jste v Česku pracovně často?
Moc ne, naposledy jsem tu byla před dvěma roky. Ale když se tu děje něco pro mě pracovně zajímavého, vždycky ráda přijedu. Mám tu hodně kolegů, se kterými spolupracujeme a s nimiž mám kontakt přes neurorehabilitaci, ale i přátele.
Jak mozek stárne ve srovnání s ostatními orgány lidského těla?
Jak dnes bylo mnohokrát řečeno, zdravý mozek stárne dobře. Samozřejmě ve stáří je těžší si na některé věci rychle vzpomenout. Nosíme v hlavě spoustu vzpomínek, které někde v mozku uchováváme. Ale jinak, pokud mozek není poškozen, se hodně jeho funkcí jenom věkem nezhoršuje. Je samozřejmě dobré vědět, čím máme mozek stimulovat a chránit, aby si své funkce zachoval co nejdéle a při dobré kvalitě.
Stephanie Clarkeová.