* Co přivedlo fyzioterapeutku do společnosti specializující se na zdravotní pomůcky?
Zdravotnické pomůcky jsou s profesí fyzioterapeuta nerozlučně spjaty. Když mě před několika lety oslovila kamarádka a zároveň provozovatelka společnosti Setrans s prosbou o spolupráci při focení polohovacích pomůcek pro jejich katalog, neváhala jsem a nabídku přijala. Cílem nebylo jen udělat pěkné fotografie produktů, ale zejména naznačit maximální možnosti jejich využití. Přínos byl tedy mířen jak na laickou, tak odbornou veřejnost. Práce byla zajímavá a následovaly další společné projekty. V průběhu mateřské dovolené jsem pak začala s firmou spolupracovat i jako externí lektor našeho vzdělávacího střediska pro nelékařské zdravotnické profese a budoucí možnost práce pro firmu na plný úvazek se zdála být čím dál tím reálnější.
* Svou zdejší praxi fyzioterapeuta jste obohatila i o výživové poradenství. Proč jste zvolila právě tuto kombinaci?
V praxi jsem se často setkávala s problematikou vhodné a nevhodné výživy, jak u konkrétních diagnóz, tak u prosté nadváhy, podváhy nebo obezity. Lidé tráví u fyzioterapeuta relativně hodně času a je zde dost prostoru pro diskusi. Otázky mířené na vhodné stravování byly časté. Z toho důvodu jsem se začala o tuto problematiku zcela přirozeně více zajímat. Spojení obou oborů je prospěšné pro obě strany. Podobně potřebnou je v naší profesi i psychoterapie. To už je ovšem poněkud náročnější sousto, co se týká nezbytného rozsahu vědomostí.
* Ve společnosti vykonáváte též funkci terénní poradkyně. Co si pod tímto termínem můžeme představit?
Jde v podstatě o službu klientům, kteří z jakéhokoli důvodu nemohou navštívit naše prodejny a potřebují pomoci s výběrem vhodné pomůcky. Často mě oslovují rodiny, kde je některý z příbuzných náhle odkázán na péči druhé osoby. Lidé nevědí, jaké pomůcky jsou na trhu k dispozici, jakým způsobem je lze získat, který lékař je může nebo nemůže předepsat a že je možné si některé vypůjčit. Mým úkolem je pak těmto lidem vše vysvětlit, informovat je o možnostech vybavení domácnosti, aby péče rodiny o blízkého byla co nejjednodušší a nejšetrnější. Může jít třeba o radu ohledně instalace madel do koupelny, nástavce na toaletu nebo pomůcek usnadňujících přesuny osob se sníženou schopností pohybu. Někdy se stává, že je klient vybaven pomůckou a neumí s ní dobře zacházet, nezná všechny možnosti jejího využití. Tato práce je poměrně pestrá, zahrnuje rady od výběru vhodných inkontinenčních pomůcek po volbu správného typu invalidního vozíku u konkrétní diagnózy. Mé znalosti z oboru fyzioterapie jsou zde velmi užitečné.
* Komunikujete spíše s pacienty, nebo jejich rodinami?
To se asi nedá zcela oddělit. Obvykle mě sice osloví rodina, ale při samotné návštěvě se snažím vždy komunikovat přímo s pacientem. Pomůcku nakonec bude využívat především on a je potřeba s ním jeho situaci prodiskutovat, pomůcku vyzkoušet. Popis situace rodinou se ne vždy shoduje s realitou. Vždy tak už dopředu uvažuji o více variantách, a pokud je to možné, beru s sebou za klientem více druhů pomůcek, abychom mohli společně posoudit, která z nich pro něj bude nejlépe využitelná.
* S jakými problémy se v rámci terénního poradenství nejčastěji setkáváte?
Obvykle s naprostou neinformovaností. Někteří lidé mají představu, že by zdravotní pojišťovny měly proplácet všechny pomůcky, jiní si raději pomůcku koupí, než by si komplikovali život složitým procesem předepisování a schvalování revizním lékařem. Bohužel často narážím i na špatnou osvětu ze strany lékařů, kteří v důsledku tlaku pojišťoven na snižování jejich nákladovosti mnohdy pacientům tvrdí, že na pomůcku nemají nárok. S tím se setkávám zejména v případě předepisování inkontinenčních pomůcek. Některé příběhy pak doslova berou za srdce.
Když například telefonuje 84letý pán, který pečuje o svou stejně starou manželku, bydlí ve třetím patře bez výtahu a ptá se na možnost, jak vyřešit přesun manželky na vozíku o tři poschodí níže. Těžko se mi odpovídá, že takové řešení prakticky neexistuje. Výstavba plošiny nebo pořízení schodolezu jsou finančně velice náročné a příspěvky místních úřadů na pořízení podobných pomůcek se v posledních letech značně omezily. Samozřejmě je přihlíženo i k věku žadatelů o příspěvek. Tak tomu je bohužel i u schvalování poukazů revizními lékaři.
V tomto případě však zůstává naděje na předepsání pomůcky repasované. Tedy takové, kterou už někdo používal, byla vrácena pojišťovně, opravena a může být využita dalšími pacienty. Tato varianta je pro pojišťovny mnohem schůdnější. Repasované pomůcky jsou v perfektním stavu, klienti proto nemusí mít žádné obavy, že by byli jakkoli ošizeni. Navíc, když lékař předepíše repasovanou pomůcku, tak se celý proces schvalování velice uspíší.
* Kde může běžný zdravotník získat informace o tom, na jaké pomůcky má jeho pacient nárok?
Na stránkách VZP v sekci „lékaři“ lze najít číselník VZP s kompletním seznamem pomůcek, které mohou být pojišťovnou proplaceny. Kdo se nechce tímto rozsáhlým dokumentem prodírat, může k získání informací využít třeba našeho katalogu nebo webových stránek. Díky podpoře Ministerstva zdravotnictví ČR v předchozích letech se nám podařilo vytvořit informační poradenský web o pomůckách pro odbornou i laickou veřejnost www.pomucky-poradna.cz. Najdete zde přehled typů jednotlivých pomůcek, kde jsou popsány jejich funkce, druhy a specifika. Texty jsou doplněny řadou ilustračních obrázků a krátkých videí, jak s pomůckou zacházet. Nechybí ani informace, zda je nutné schválení revizním lékařem a co dělat s pomůckou, když ji už nepotřebujete. Pozitivní ohlasy na tento web nás velice potěšily.
* Jak dlouho obvykle trvá proces schvalování nové a repasované pomůcky?
Při schvalování jakékoli pomůcky musí pacient nejdříve navštívit konkrétního specialistu, který ji smí předepsat. Například u vozíku to bude ortoped, neurolog, rehabilitační lékař nebo chirurg. Ten zažádá o schválení revizním lékařem. Záleží hodně na tom, za jak dlouho je žádost na pojišťovnu odeslána. Jakmile je doručena na pobočku pojišťovny, projde schvalovacím procesem zhruba do týdne. Pak je vyjádření revizního lékaře odesláno zpět ke specialistovi a ten může, v případě kladného vyřízení, vystavit poukaz na vyzvednutí v prodejnách zdravotnických potřeb. Pakliže nikde nevázne cesta poukazu od lékaře k lékaři, může být proces velice rychlý.
Je také možné žádanky do pojišťovny zanést osobně, čímž se vše výrazně usnadní. U některých pojišťoven lze při osobním doručení získat vyjádření revizního lékaře i na počkání. U takzvaných cirkulovatelných pomůcek, kam řadíme lůžka, vozíky a zvedáky, lze předepsat pomůcku repasovanou. Jestliže jde o pacienta vyššího věku a je mu předepsána pomůcka nová, může se stát, že ji pojišťovna neschválí a bude specialistu žádat o předepsání pomůcky repasované. Proces schvalování se tak prodlouží o dvojí zasílání korespondence. Jak jsem se již zmínila, lékaři často hlídají své limity nákladovosti vůči pojišťovně.
Pokud pacient přijde na konci posuzovaného období a lékař má své limity již vyčerpané nebo překročené, může nastat situace, kdy je žádanka záměrně odeslána se zpožděním, aby byly náklady na pomůcku započítány až do období dalšího. To může nemocnému cestu k pomůcce značně prodloužit. Z uvedeného vyplývá, že jakákoli pomůcka může být schválena řekněme od 3 dnů až 8 týdnů. Je ale také samozřejmě řada pomůcek, jejichž předepsání nepodléhá schválení revizním lékařem. Na ty pak může daný specialista vypsat poukaz rovnou při návštěvě pacienta.
* To je poměrně velký časový rozptyl. Jaké možnosti má pacient v době od předepsání do vydání zdravotní či kompenzační pomůcky?
Pro překlenutí tohoto období je možné využít služeb např. právě naší půjčovny, kde jsou k dispozici chodítka, mechanické vozíky a elektricky polohovatelná lůžka. Půjčovné je kupříkladu u chodítka již od 5 Kč/den. Jiné varianty řešení bohužel neexistují.
* Pro rodinné příslušníky je péče o těžce nemocného nebo nemohoucího člena rodiny po všech stránkách jistě velmi náročná, ale věřím, že vhodné pomůcky ji mohou hodně usnadnit. Jak byste hodnotila současný zájem rodin pečovat o své blízké v domácím prostředí?
Protože se setkávám v podstatě pouze s rodinami, které o své blízké pečovat chtějí a zajímají se o možnosti využití vhodných pomůcek, hodnotila bych zájem veřejnosti o péči o své blízké velice pozitivně, a to i v případě, že rodina není schopna zajistit péči v domácím prostředí. Zajímají se i o možnost nákupu pomůcek do zařízení sociální péče, léčeben dlouhodobě nemocných, aby pobyt v takovém zařízení svým blízkým co nejvíce zpříjemnili. V tomto směru je největší poptávka po polohovacích pomůckách, pomůckách pro přesun i různých pomocnících při běžných denních činnostech, jako jsou různé podavače nebo kelímky na pití atp.
* Kde spatřujete největší překážky, které ztěžují či dokonce zabraňují rodinám pečovat o své blízké v domácím prostředí?
Jsou to samozřejmě finance. Ať již finance rodinné, tak finance zdravotních pojišťoven a příslušných odborů městských úřadů, které mají možnost přispívat na pořizování některých typů kompenzačních pomůcek. Může jít o velice časté architektonické bariéry. Málokdo při stavbě rodinného domu nebo úpravě bytu přemýšlí dopředu o tom, že jednou bude potřebovat bezbariérové bydlení. Někteří lidé pak musí opustit své domácí prostředí jednoduše proto, že nejsou schopni přestavbu zrealizovat ani s příspěvkem příslušného sociálního sociálního odboru. Jinou překážkou může být nutnost pořízení nákladného dýchacího přístroje. Pojišťovny takové přístroje do domácího ošetřování sice schvalují, celý proces je však vzhledem k ceně přístroje velmi náročný. Může se pak bohužel stát, že se pacient návratu domů nedočká.
* Vaše poradna není určena pouze laické veřejnosti, ale i odborníkům. S jakými otázkami se na vás laická a odborná veřejnost obrací?
Ze strany odborníků jde často spíše o kontaktování ze zájmu o služby terénního poradce. Pokud si lékař není jist, jakou pomůcku doporučit, rád využije této služby a umožní tak pacientovi, aby si pomůcku mohl prohlédnout, vyzkoušet. Eliminují se tak situace, kdy předepsaná pomůcka pacientovi nevyhovuje a lékař je pak nucen předepsat jinou. Také nás často kontaktují různá zařízení následné nebo sociální péče se zájmem o předvedení některých speciálních pomůcek a proškolení personálu v jejich používání.
* Co by měly sestry o zdravotnických a kompenzačních pomůckách určitě vědět?
Předně by měly vědět, že vůbec existují, kde je lze obstarat a v lepším případě i za jakých podmínek. Tady ovšem narážíme na problém vytíženosti sester v našem zdravotnictví. Specialisté mnoha oborů ve zdravotnictví si v dnešní době nárokují spolupráci se sestrou jakožto člověkem, který je s pacientem v nejužším kontaktu. Ať jde o lékaře, ergoterapeuta, fyzioterapeuta, psychologa, nutričního terapeuta nebo poradce v oblasti zdravotních pomůcek. Každý z nás by sestry rád využil jako svého kolegu, spolupracovníka, pomocníka. Nicméně je pochopitelné, že na porady ohledně volby zdravotních pomůcek nezbývá, v již tak předimenzované pracovní době, mnoho času. A právě proto je velice důležité, aby sestry měly alespoň obecné povědomí o tom, jaké typy pomůcek na trhu existují, jak se k nim jejich pacienti mohou dostat a kde jim mohou pomoci s výběrem.
* Aktivity vaší společnosti se neustále rozšiřují. Jaké služby můžete v současnosti svým klientům poskytnout?
Máte pravdu, že se snažíme za každou cenu nezůstat stát a dále se rozvíjet, abychom klientům mohli nabídnout maximální množství služeb. Kromě prodejny, výdejny a půjčovny pomůcek provozujeme velice oblíbenou individuální poradnu pro inkontinentní klienty, kde se mohou dozvědět, jaké inkontinenční pomůcky by byly pro ně nejvhodnější a kolik a na jak dlouhou dobu jich může lékař předepsat. Dále poradnu ergonomickou, kde zjistíte např. jak správně sedět u počítače a jaké pomůcky vám mohou pomoci v prevenci bolestí zad při různých profesích. V neposlední řadě jsme zprovoznili ordinaci fyzioterapie a výživového poradenství a nabízíme rovněž služby terénního fyzioterapeuta.
* Působíte i v oblasti vzdělávání nelékařských pracovníků. Co vše nelékařům nabízíte?
Nelékařům umožňujeme získat kredity v rámci celoživotního vzdělávání prezenční účastí na našich vzdělávacích akcích nebo formou e-learningu v naší virtuální škole. E-learning se v dnešní době dostává do popředí jako snadná forma vzdělávání z domova. Nelékaři tak nemusí vážit mnohdy dlouhou cestu na seminář nebo kurz, platit peníze za stravování a ubytování, brát si dovolenou – kredity takto získané mají stejnou váhu jako kredity z prezenčních akcí. Samozřejmě máme zájem i o aktivní účast na seminářích nebo při vytváření e-learningových kurzů.
V poslední době nám udělalo velkou radost získání akreditace Ministerstva práce a sociálních věcí ČR na některé výukové programy pro sociální pracovníky. Schvalovací proces je nesmírně náročný, organizace ucházející se o akreditaci musí dokládat velké množství dokumentů. Za to, že se nám taková věc podařila, vděčíme především Lence Šnajdrové, která precizně připravila veškeré potřebné podklady. Můžeme tedy směle vyzvat všechny zájemce o semináře pro sociální pracovníky, aby nás kontaktovali. Další naše aktivity směřují k osvětě nelékařů v oblasti zdravotnické legislativy, především k orientaci v problematice registrace, sbírání kreditů a pracovního práva.
Pro tyto účely jsme vytvořili diskusní a informační portál pro nelékaře – www.osetrovatelstvi.info, který je v současné době největším diskusním portálem tohoto typu u nás. Stránky portálu jsou také součástí sociální sítě Facebook. A o to, aby vše fungovalo, tak jak má, se opět stará kolegyně Lenka Šnajdrová. Její činnost je v naší společnosti naprosto nepostradatelná, nikdo nerozumí internetu a prezentaci na Facebooku tak, jako právě ona.
* A co seminář o zdravotních pomůckách?
V současné době existuje seminář o využití polohovacích pomůcek a pomůcek vhodných pro přesuny imobilních pacientů. Je o něj poměrně značný zájem zejména ze strany organizací – domovů důchodců, ústavů sociální péče i některých oddělení nemocnic. Obecný seminář o zdravotních pomůckách jsme zatím nevytvořili. Vždy se snažíme vybírat témata, která by byla pro nelékaře atraktivní a v praxi využitelná. Komplexní znalosti zdravotních pomůcek nejsou zrovna středem zájmu nelékařských zdravotnických profesí. Pokud by však kdokoli vyslovil zájem o uspořádání semináře řešícího tuto problematiku, jistě se nebráníme podobnou akci vytvořit.