S tím, co se kde jak léčí (či vykazuje) se smysluplně pracuje již od devadesátých let, nejedná se tedy o novinku posledních týdnů. Již v devadesátých letech existovaly výpovědné analýzy, kolik a kde stojí konkrétní výkon.
Zveřejňování výsledků péče má svou – byť krátkou historii.
Jak už to bývá, Spojené státy jsou tak asi 20 let před Evropou v některých směrech a ani zde to není zásadně jinak. V roce 1989 se zdravotnická autorita Státu New-York rozhodla zveřejnit výsledky péče – konkrétně počty, komplikace a standardizovanou úmrtnost operací věnčitých cév srdce – tzv. „bypass“, a to ve vzájemném srovnání nemocnic.
Tuto „ligovou tabulku“ uveřejnili New York Times. Následovaly soudní pře, zda tyto informace lze či nelze poskytnout veřejnosti. Soud rozhodl nejenom, že lze, ale že to je dokonce možné v rozklíčování až na jednotlivého chirurga! Od té doby se pak tradují podobné pokusy se zveřejňováním výsledků péče.
Co lze očekávat od zveřejnění podobných informací?
Především spontánní úsilí o zlepšení toho, jak si která instituce stojí. Zejména pak, snahu těch nemocnic s „horšími“ se dotáhnout na ty „lepší“. To nastává zákonitě. Nikdo nechce být dlouhodobě na chvostu jakéhokoliv žebříčku. Zde však je nutné dát pozor na to, že není až tolik zajímavé pořadí, ale parametr, od kterého se číslo odvíjí. Příklad – srovnáváme-li třeba míru komplikací po nějakém výkonu a moje nemocnice je na patnáctém místě, důležitější než tato informace je číslo, jestli rozdíl mezi prvním až patnáctým je 10% anebo 50%. V obou případech je umístění nemocnice stejné, avšak vypovídací hodnota je úplně jiná.
Odliv pacientů nemocnicím nehrozí
Z již uskutečněných výzkumů za dvacet let – především ve Spojených státech – je zcela evidentní, že pokud se informace o kvalitě a výsledcích péče nedostanou na veřejnost (širokou, laickou atd.), tak její efekt na zvyšování kvality, je zanedbatelný. Proč by to nemocnice dělaly? Veřejnost se o tom nedozví a peněz budou mít stejně. Bylo by s podivem, že by nemocnice vynakládaly energii na zlepšení.
„Obavy z většího odlivu pacientů jsou liché. I když představitelé pacientů budou deklarovat, že jim jde o kvalitnější péči, ve velkých skupinách se chovají jinak. Mohou-li se pacienti rozhodovat, tak chtějí mít péči především „za bukem“, tedy nejlépe v každém okresním i menším městě a chtějí ji mít zadarmo. Vyhodnocení výsledků péče je velmi chvályhodným počinem. Otázkou je, zda se opravdu plánuje systematické a opakované zveřejňování výsledků péče anebo se opět jedná o ojedinělý výkřik do tmy. Že se to nebude všem líbit, je zcela evidentní,“ upřesňuje MUDr. Miroslav Palát, prezident sdružení CzechMed.