Potřebu legislativní změny způsobují stěžovatelé, kteří se domáhají u soudů dodržování platných zákonů. Aby se zaretušoval stav, kdy čísi zájmy jsou nad zákonem, nezbývá než přísné zákony změkčit a povolit kdejakou nepříjemnost a lumpárnu.
Ministerstvo zdravotnictví by samozřejmě mohlo upřednostnit péči o lidské zdraví. Například konstatovat, že lidské tělo se potřebuje na vyšší hladinu hluku aklimatizovat. Možná se naše ucho adaptuje již za nějakých 50 tisíc let!
Jisté to ale není a s dnešním uchem si vstřícností k rámusu koledujeme o hluchotu. Takováto argumentace by ale nejspíše úředníkům přes zdraví přišla prvoplánová a plytká. Ve hře je víc než nějaké uši. Ministerstvo nemůže zůstat hluché k civilizačním výzvám, nemůže se stát brzdou růstu! Dočasný hluk bude nově řešit místní radnice a státu připadne patronát nad hlukem trvalým.
Představa, že by pokrok měl člověku zajišťovat větší pohodlí a příjemnější prostředí pro život, je překonaná. Člověk je tu od toho, aby na oltář pokroku přinášel oběti. Někde si hospodářský růst žádá obětovat plíce, jinde jsou to uši. Každý musí přijít s něčím do civilizačního mlýna.
Odměnou za stres a podlomené zdraví nám budiž budovatelský ruch, radostné burácení motorů a všudypřítomné průmyslové zplodiny. Připomínejme si, že devastace životního prostředí je v našem zájmu. Hluk je moderní. A zpátečník, kterému by snad vadil, ať si příště místo na hygieně stěžuje na „hlavním nádraží“!