„V případě, že je rohovka poškozená následkem úrazu a sítnice pacienta je v pořádku, je možné zrak vrátit v podstatě po jakkoli dlouhé době. Pokud je ale člověk slepý déle než dvacet let, je třeba počítat s tím, že se zrak bude vracet postupně. Po dlouhém období slepoty totiž člověku přestává fungovat zrakové centrum v mozku, které je třeba obnovit,“ uvedl Stodůlka.
Šestašedesátiletá Charvátová denně čte, jen si kape kapky. Změnu pocítila okamžitě po operaci. „Jakmile skončila operace, okamžitě jsem viděla, dokonce jsem přečetla název dezinfekčního prostředku přímo na operačním sále. Je to něco, co si nikdo nedovede představit,“ uvedla Charvátová.
Lékaři v jejím případě zvolili transplantaci umělé rohovky, užít lze i biologickou rohovku od zemřelého lidského dárce. „Důvodem bylo osm neúspěšných transplantací biologické rohovky v minulosti. Ty se přes veškerou péči nikdy nezdařily a implantovaná rohovka se pokaždé zkalila, což vedlo k opětovné ztrátě zraku. Tento typ pooperační komplikace u umělé rohovky nehrozí,“ podotkl přednosta.
Typickou indikací k implantaci umělé rohovky je například oko po těžkém poleptání vápnem nebo jinou chemikálií. „Zákrok však není možné provést u lidí, kteří jsou slepí od narození, ani těm, kteří oslepli například následkem zeleného zákalu nebo cukrovky. Umělá rohovka totiž nemůže pomoci pacientům, kteří mají poškozený zrakový nerv nebo sítnici,“ řekl Stodůlka.
V České republice je na výběr ze dvou umělých očních rohovek, australského měkkého typu a umělé rohovky Boston. „U transplantace australské umělé rohovky se provádějí dva dvou až tříhodinové zákroky v odstupu několika měsíců. Implantace bostonské rohovky je kratší a umožňuje operovat oči i tam, kde je rohovka tak tenká a zjizvená, že nelze použít tu australskou,“ uvedl přednosta. V zemi je nyní asi 250 tisíc slabozrakých a nevidomých.