Jaroslav Živný, gynekolog a porodník, říká: Hormonální substituční terapie je pro ženy většinou dobrodiní
Je podávání ženských hormonů proti přírodě? Pokud ano, měli bychom zpochybnit jako „protipřírodní“ valnou část lékařské péče, prodlužování lidského života, antikoncepci, asistovanou reprodukci a další vymoženosti, které zkvalitnily lidský život. V poslední době vznikly díky studii amerických vědců pochybnosti o bezpečnosti hormonální substituční terapie, a ty znepokojily ženy, které ji užívají. Prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc., přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. lékařské fakulty UK v Praze tyto obavy úplně nesdílí: „Pokud je hormonální substituční léčba šita na míru jednotlivým ženám a ty nemají konkrétně vytipované zdravotní potíže, rizika jsou minimální.“
hn: Co se děje v ženském těle v čase ukončení reprodukčního života a jak se mění její organismus?
Změny jsou často významné, ale velice individuální. Určuje je dědičnost, vliv prostředí, životní styl a zdravotní stav. Ještě před menopauzou, kdy už dochází ke snižování hodnot estrogenu, postihují některé ženy akutní klimakterické obtíže. Projevují se zejména pocity horka, silným pocením, bušením srdce a někdy i nespavostí. Brzy po menopauze může ochabovat urogenitální svalstvo. Zhoršuje se kvalita kůže, mohou řídnout vlasy a někdy hrubne hlas. Návaly jsou přechodným projevem, další změny k horšímu jsou chronické a projevují se později. Závažné je především řídnutí kostí, tzv. osteoporóza, a kardiovaskulární poruchy, ty se výrazněji projevují s odstupem osmi až deseti let. Souběžné je snížení kvality pojiva především pánevních orgánů a atrofie hmoty sliznic urogenitálního traktu, zejména pochvy a močových cest, to vede k jejich zhoršené funkci.
hn: Je průkazné, že podávání ženských hormonů tato rizika a projevy výrazně snižuje?
Ano, od začátků, kdy se s tímto léčebným programem začalo, uplynulo už kolem čtyřiceti let, takže bylo možno sledovat tento efekt u mnoha žen a po dlouhý čas. V šedesátých letech se tato terapie teprve rozvíjela a byla poznamenána některými omyly. V USA se začalo s preparátem zvaným Premarin, který se extrahoval z moči březích kobyl. Obsahoval pouze estrogen. Přibližně za deset let se zjistilo, že když ženy přijímají samotný estrogen, zvyšuje se u nich výrazně riziko karcinomu sliznice děložní dutiny. Proto se ženám, které mají dělohu, začal do preparátu přidávat další ženský hormon, gestagen. Dnes se v hormonální substituční terapii používají hormony vyrobené synteticky. Jejich složení je ovšem stejné jako u hormonů přírodních.
hn: Jak se projevují účinky těchto hormonálních preparátů?
Žena, která je užívá, zvyšuje výrazně kvalitu některých tkání a orgánů, na nichž by se jinak přirozené ukončení reprodukčního života nepříjemně projevilo. Výrazně u ní klesá riziko řídnutí kostí, které mívá na svědomí, zvláště v pozdějším věku, zlomeniny krčku stehenní kosti, zápěstí a zlomeniny obratlů. Ty jsou, díky řídké kostní tkáni, zlomené vlastně tlakem a páteř se pak deformuje, což se projevuje ohnutím zad. Asi čtyřiceti procent žen po padesátce hrozí tyto zlomeniny. U mužů je to jen třináct procent. Dále se snižuje riziko ischemické choroby srdeční a zlepšuje se kvalita pojiva a sliznic, včetně sliznic močového traktu a pochvy. Díky tomu tyto ženy mívají menší problémy se samovolným únikem moči. Mají kvalitnější pokožku a vlasový porost. Prostě viditelně si zachovávají některé ženské estetické kvality a mají v lepším stavu cévy, srdce, sliznice, kostní tkáň a v důsledku toho všeho mají lepší kvalitu života a tedy i psychiku.
hn: Kterým ženám byste hormonální substituční léčbu nedoporučil?
Tyto preparáty by neměly brát ženy s onkologickým nálezem nebo ženy, které mají v rodinné anamnéze rakovinu prsu či sliznice dutiny dělohy. Další kontraindikací jsou závažná onemocnění jater, hluboká žilní trombóza, akutní tromboembolická nemoc a těhotenství. Může se totiž stát, že žena je ještě schopná otěhotnět, ale zároveň už bere tyto preparáty. Ty ovšem nemají antikoncepční účinek. Pokud k otěhotnění dojde, měly by se okamžitě vysadit. Například diabetes ale překážkou není. Nedoporučoval bych tuto léčbu také silným kuřačkám a ženám zapomnětlivým, které by tyto léky užívaly nepořádně, s přestávkami.
hn: V jakých formách lze tyto preparáty přijímat?
Preparátů jsou už na světě desítky a formy podávání jsou různé. V tabletách, transdermálně, a to formou náplastí a gelů, a dokonce i nazální, vstříknutím sprejem do nosu, tablety se vkládají také do pochvy nebo pod kůži, kde se hormon uvolňuje a beze zbytku se spotřebuje do půl roku. Některé preparáty vyvolávají menstruaci, jiné nikoliv. Přitom jsou jejich účinky stejné. Ale ukázalo se, že některé ženy dávají menstruačnímu cyklu přednost z ryze psychologických důvodů. Cítí se díky tomu více ženami.
hn: Jak lékař zjistí, který preparát se pro konkrétní ženu hodí?
Bohužel, pokusem. Lékař by měl především ženě podrobně vysvětlit jaké jsou možnosti podávání hormonální substituční terapie a jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých způsobů podávání. Musí se někde začít, zkusit některý preparát a rozhodnout se podle toho, jak ho konkrétní žena snáší. Protože reakce mohou být pestré a mnohdy nepříjemné. Zatímco některé ženy konkrétní preparát snáší naprosto bez potíží, jiné po něm mohou mít průjmy, nadýmání, zvracení, napětí v prsou. Takže pak nasadíme jiný preparát a formu a k nežádoucím reakcím nedojde. Tato terapie má být prostě šita konkrétní ženě na míru.
hn: Spousta žen odmítá tyto preparáty proto, že jsou proti přírodě.
To je spíš otázka filozofická. Od doby římské říše, kdy se lidé dožívali v průměru třiceti let, se u žen zvýšil průměrný věk přibližně na 75 let, například v Japonsku je ještě vyšší. Menopauza ale zůstává po tisíciletí záležitostí žen kolem padesátky. Jde o to, v jaké kondici prožívat své stárnutí, jestli ho zpomalit, když to lékařská věda umožňuje.
hn: Doporučil byste hormonální substituční léčbu všem ženám bez zmíněných chorob? I těm, které výrazné klimakterické potíže nemají?
Rozsáhlá odborná sledování tisíců žen a naše dosavadní zkušenosti svědčí o tom, že prvních pět až deset let přijímání těchto preparátů je jen minimálně rizikových. A rizika jsou bohatě vyvážená lepší kvalitou organismu, a tedy i života. Teoreticky lze brát tyto preparáty až do konce života. Většinou se k této léčbě uchylují ženy, které o sebe dbají, kterým na sobě záleží. Nedělá jim potíže chodit na pravidelné gynekologické prohlídky a na mamografické vyšetření. Díky tomu lze u nich také zjistit například karcinom v počátečním stadiu a mají výraznou naději na vyléčení.
Věra Nosková, Hospodářské noviny, 29.8.2002