náměstkyně ředitele pro nelékařské zdravotnické profese a řízení kvality zdravotní péče z Ústřední vojenské nemocnice Praha.
Dovedete si představit, že by sestry v „českých podmínkách“, podobně jako v Ontariu, do jisté míry zastoupily praktické lékaře?
Domnívám se, že terénní pracoviště řízená sestrami by nepochybně vhodně doplnila budoucí deficit v primární péči. Sestry již dnes disponují dovednostmi, které by uplatnily zejména v prevenci a podpoře veřejného zdraví a samozřejmě v záchytu rizikových pacientů v terénu.
Jako příklad uvádím fyzikální vyšetření, dále preventivní aktivity zaměřené na podporu zdravého životního stylu nebo léčbu chronických ran.
Otázkou je, zda je podobná změna v českých podmínkách reálná. Nejprve by vyžadovala změnu v legislativě. Zákon o Zdravotních službách ošetřovatelskou péči jako druh zdravotní péče specifikuje, ale formu ambulantní péče tam takto nezmiňuje. Výjimku tvoří péče ve vlastním sociálním prostředí. Vyhláška o činnostech sice dává všeobecné sestře kompetence bez odborného dohledu a bez indikace lékaře, ale úhradová vyhláška to takto nevnímá. Takže další problém vidím v nastavení smluvního vztahu s pojišťovnou a o způsobu financování ani nemluvím.
Měly by sestry vůbec o podobnou službu zájem?
Nedokážu odhadnout, zda budou sestry ochotné převzít zodpovědnost. Na příkladu porodních asistentek však vidíme, že je to v praxi docela dobře možné.