MUDr. Václava Bártů, Ph. D.,
Plicní oddělení Medicon, Praha V roce 2017 byla přijata inovovaná verze Globální strategie pro diagnózu, management a prevenci (GOLD 2017) chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN). Přináší několik nových doporučení, jak optimálně hodnotit nemocné s touto chorobou a pečovat o ně. Zásadním momentem je preference duální bronchodilatační léčby v kombinaci dlouhodobě účinného ß2agonisty (LABA) a dlouhodobě působícího antimuskarinového přípravku (LAMA). Zároveň je trendem posunout farmakologickou intervenci do časnějších stadií CHOPN. Tento krok zpomalí progresi tohoto chronicky probíhajícího onemocnění. Uvedené postupy směřují k optimalizaci léčby, ke zpomalení progrese choroby a mají zabránit častým exacerbacím a zlepšit kvality života pacientů. Nová strategie CHOPN dle GOLD 2017 je pro lékaře vodítkem, jak tohoto cíle dosáhnout.
S tímto doporučením úzce souvisí Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek č. 65/2017 (tzv.
protikuřácký zákon), který je platný od 31. 5. 2017 a jenž výrazně omezuje kouření tabáku ve veřejných prostorech.
S novým rokem vstoupilo v platnost nařízení o elektronické preskripci (eRecepty). I přesto, že stále vyvolává řadu rozporuplných komentářů, představuje cestu kupředu. Výhledově by měly eRecepty zabránit nadbytečnému a zbytečnému předepisování léčebných přípravků. Jedním z výstupů by měla být i informace o veškeré preskripci pacienta a riziku možných lékových interakcí, případně i kontraindikací léčby. V současnosti nemá lékař šanci toto zjistit. V pneumologii se očekává uvedení nového přípravku v léčbě CHOPN. Bude se jednat o trojkombinaci velmi účinných látek v jednom inhalačním systému. Nadále probíhá snaha zavést nové léčebné postupy na základně „Evidence-based medicine“ u řady plicních chorob, včetně nádorových.
V českém zdravotním systému je třeba dále počítat s postupným nedostatkem zdravotnického personálu jak v nemocniční, tak i v ambulantní sféře. Bude třeba proto velmi racionálně využívat stávající možnost a lékařskou péči „nezneužívat“. Jako výzvu bych viděla i nadále zaměření na účinnou prevenci, zdravý životní styl, pohybovou aktivitu, omezení kouření, zlepšení znečištění ovzduší.
doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc.
Onkologická klinika 1. LF UK a VFN Praha V onkologii se naštěstí pořád něco děje. Pokud bych měla vzpomenout tři nejvýznamnější pokroky, je nutné na prvním místě zmínit imunoterapii, tzv. checkpoint inhibitory, které dovedou u nemocného znovu probudit rezignovanou protinádorovou imunitu a pomohou tak organismu vypořádat se s nádorem.
Každý měsíc se dozvídáme o nových výsledcích klinických studií, které opravňují indikovat imunoterapii u dalších a dalších onkologických diagnóz (melanoblastom, karcinom plic, močového měchýře, ledvin hlavy a krku, Hodgkinova nemoc a řada dalších), což přináší našim nemocným velkou naději. Druhou významnou oblastí je diagnostika. Pokud máme využívat účinné zbraně v léčbě zhoubných nádorů, musíme detailně znát protivníka. K tomu slouží tzv. precision medicine, která na molekulární úrovni umožňuje podrobně popsat jednotlivé individuální nádory, jejich změny chování v čase, a především cíle pro imunoterapii, epigenetickou léčbu, genovou terapii i cílené protinádorové molekuly.
Taková strategie dává největší naději na úspěšnou likvidaci nádoru. Třetí oblast, která je v situaci epidemického navyšování počtu nemocných s rakovinou kruciální, představuje prevence. Jak primární prevence, zaměřená na celou populaci, spojená s osvětou, edukací v oblasti životního stylu, zaváděním legislativních opatření minimalizujících dobře známé rizikové faktory, tak i prevence sekundární. Především screeningové programy, které zachrání život mnoha nemocným, jak dokazují jejich výsledky u karcinomu prsu, tlustého střeva i čípku děložního.
Význam má ale i genetické testování s vyhledáváním ohrožených zdravých mužů a žen, kteří mají ve své genetické informaci zapsané riziko vzniku rakoviny. Důležité je také vyhledávání prekanceróz. Díky preventivním opatřením se všichni tyto lidé, pravděpodobně odsouzení onemocnět malignitou, nemusí nemoci vůbec dožít. To jsou nejracionálněji investované prostředky, skutečně zachraňující život.
Náš obor čekají nepochybně nelehké časy. Asi 40 % našich nemocných neumíme v současné době vyléčit, ale umíme je, za cenu vysokých nákladů na účinnou léčbu, velmi dobře a dlouho léčit. To ale není dobrá zpráva pro plátce zdravotní péče. Každý rok se objeví stovky nových molekul, které prošly všemi stupni klinického testování, a mnoho z nich prokázalo svoji nepochybnou účinnost a mohlo by tak našim pacientům pomoci.
Česká republika se v roce 2016 umístila na 13. místě v rámci Euro Health Consumer Index, posuzujícího úroveň zdravotnictví v rámci Evropy. Jednou z hlavních výtek byla ztížená dostupnost nových léčebných možností pro české pacienty. Nové léky, které mohou němečtí, francouzští, ale například i maďarští nebo slovinští nemocní dávno užívat, stojí stále ve frontě před branami SÚKL. Problémy ale máme i s medikací, která už tuto bariéru překonala, ale úhradu pojišťovnou ztratila nebo ji v určitých indikacích regulérně nemá a je nutné o ni žádat s odvoláním na §16 s naprosto nepredikovatelným výsledkem. Nemocný se stejnou diagnózou ve stejné indikaci u jedné pojišťovny uspěje a u jiné nikoliv. Přístup plátců péče není ani transparentní ani konzistentní.
Farmaceutický průmysl je globalizované odvětví, které se, i když vyrábí prostředky ovlivňující zdraví nebo zachraňující život, řídí ekonomickými principy. Pokud budou pokračovat obstrukce, týkající se moderní léčby, můžeme dopadnout jako někteří z našich východních sousedů, léky se do naší malé země přestanou dovážet úplně. To by byla pro úroveň české medicíny naprostá katastrofa.
Česká onkologie také potřebuje koncepci, což není jen organizační struktura onkologické péče nebo schéma rozdělení moci či peněz plynoucích do systému. Je to především vize, jak bude za deset nebo dvacet let onkologická péče vypadat a fungovat, jak bude léčba hrazená, kdo a kde ji bude provádět, jak budeme vzdělávat a motivovat mladé onkology, jak bude probíhat onkologická prevence a jak se bude na zhoubné nádory umírat.
Koncepce je strategie, jak učinit českou onkologii evropsky konkurenceschopnou.
To je nejvýznamnější úkol pro výbor České onkologické společnosti.
České zdravotnictví, přes své nesporné kvality, potřebuje naléhavě zásadní reformu. Dlouhodobé podceňování lidského faktoru, nesrovnatelné podmínky jednotlivých segmentů zdravotnictví, nedostatečná regulace výkonově hrazených služeb, opožděný přístup k léčbě a perzistence nefunkčních zařízení snižují trvale jeho celkovou úroveň. Naše zdravotnictví není v mnoha případech zaměřené na pacienta, ale často jen na jakési ekonomické endpointy, které se v mnoha případech neslučují se zájmy nemocných ani lékařů.
Na jedné straně se prostředky veřejného pojištění plýtvá a na druhé straně se šetří tam, kde si adekvátní péči, pro její nákladnost, nemůže běžný pacient dovolit. Chybí transparentní koncepce založená na prioritách systému, která by zajistila rovnou dostupnost péče. Není vyloučené, že si nemůžeme nebo nebudeme moci dovolit hradit všechnu velmi nákladnou léčbu, pak by o tom ale měla proběhnout otevřená debata a její konsenzus by měl být dostupný všem občanům. Právě nedostatečná transparentnost a nerovný přístup nemocných k léčbě vzbuzuje k našemu zdravotnictví zbytečnou nedůvěru široké veřejnosti. Je to velká škoda, protože díky úsilí zdravotníků tady, i přes často značně nepříznivé podmínky, máme mnoho špičkových zařízení, která by nám mohly závidět země s vyšším podílem HDP, věnovaným na zdravotnictví.
doc. MUDr. Hana Roháčová, Ph. D.,
Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí, nemocnice Na Bulovce, Praha V infekčním lékařství se dále posouvají možnosti v léčbě HIV pozitivních pacientů, kterým se již zavádí léčba bez ohledu na stupeň postižení imunitního systému.
Kromě nových přípravků v léčbě hepatitidy C, které máme k dispozici, byly zpracovány a jsou těsně před uveřejněním nové doporučené postupy u lymeské borreliózy, herpetických infekcí, včetně onemocnění gravidních a novorozenců.
Vedou se diskuse o problematice preexpoziční profylaxe u HIV pozitivních osob, rádi bychom rozšířili naše centrum pro HIV pozitivní pacienty a vybudovali ambulance v nových prostorách. Za jeden ze stěžejních úkolů považujeme zahájit přípravu vybudování jednotky pro vysoce nakažlivé nákazy, která se má realizovat v Nemocnici Na Bulovce a má sloužit pro celý civilní sektor České republiky.
Mezi výzvy českého zdravotnictví patří jistě racionalizace spotřebovávání zdravotní péče – duplicitní odběry, vyšetření apod., které spotřebovávají velkou část nákladů. Dále otázka stabilizace zdravotnického personálu, především NLZP.
MUDr. Jana Vojtíšková,
praktická lékařka, Lékařská ordinace Vyšehrad, s. r. o, Praha 4 Zatímco obor všeobecné praktické lékařství dosáhl v roce 2017 dalšího významného mezinárodního uznání (po úspěšném Světovém kongresu praktických lékařů Wonca World Praha 2013 se uskutečnil v loňském roce vysoce odborně hodnocený evropský kongres Wonca Europe Praha 2017), MZ ČR zasadilo oboru ránu v podobě nesmyslných komplikací rezidenčního programu pro absolventy.
Naše společnost s dalšími odbornými společnostmi ČLS JEP průběžně a dlouhodobě spolupracuje na aktualizacích Doporučených postupů, přesto MZ ČR zcela ignorovalo a opakovaně nepodpořilo uvolnění některých preskripčních omezení, která komplikují život nejen lékařům, ale i pacientům. MZ ČR mělo stále jiné priority a primární péče přes svoji zásadní roli v péči o zdravotní stav obyvatelstva zůstává stále popelkou. Ministerstvo dosud neprojevilo zájem posunout aktuální stav směrem, který konečně doporučila i komise OECD již v roce 2016.
Co nám práci ztíží, jsme pochopili již první týden tohoto roku zavedením povinných eReceptů, přičemž jejichž funkčnost je velmi diskutabilní. Výbory obou společností SVL a SPL vypracovaly návrh nové koncepce oboru všeobecné praktické lékařství, kterou budeme předkládat a těšíme se a věříme, že si ji tentokráte na MZ ČR opravdu někdo přečte. Také očekáváme zprávu expertního týmu OECD, který zavítal v prosinci 2017 opakovaně do ČR a již v předchozích letech upozorňoval na neřešené problémy v primární péči v ČR. Stejně jako všude jinde v Evropě i české zdravotnictví pociťuje potřebu připravit se a reagovat na demografické trendy – stárnoucí populaci, narůstající počet chronicky nemocných a polymorbiditu pacientů. Z toho vyplývá nutnost jednoznačně rozpracovat a posílit management chronických onemocnění i v rámci multioborové spolupráce.
V koordinaci péče o tyto nemocné vidím silnou roli praktických lékařů.
doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph. D.,
Gerontologické centrum Praha Za nejdůležitější asi musíme považovat od poloviny roku platnou verzi zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, respektive jeho přílohu, ve které zůstala geriatrie zachována jako základní obor. Výbor a jeho členové vynaložili mnoho úsilí na to, aby geriatrie zůstala základním oborem (kterým byla více než tři desetiletí) i nadále. Prakticky ihned jsme tuto změnu pocítili ve větším zájmu o náš obor, zejména ze strany mladších lékařů. Byli to vlastně i oni, kdo se o existenci oboru také zásadním způsobem zasadili – a to jak společnost mladých lékařů, tak sekce mladých geriatrů České gerontologické a geriatrické společnosti.
Řekla bych, že diskuse o oboru byla jedním z impulzů aktivizace této sekce, která se nyní podílí na programech našich setkání a právě v lednu pořádá sobotní pracovní den v Nemocnici sv. Karla Boromejského.
V tomto roce se budeme v rámci výboru zaměřovat na dvě věci, které spolu ale úzce souvisejí. První je vzdělávání v geriatrii, nejen pro geriatry, ale i pro lékaře a zdravotnické pracovníky i z jiných oborů. Druhé neméně důležité téma představuje kvalita péče o stárnoucí populaci, a to na všech úrovních. Budeme spolupracovat s ostatními odbornými společnostmi (velmi si ceníme například spolupráce s praktiky) i s pracovníky v sociální sféře, kde také vidíme velké rezervy. naším cílem pro tento rok a samozřejmě i nadále je poskytování dobré a kvalitní péče kvalifikovanými či poučenými odborníky.
Klíčových výzev je nepochybně mnoho. Za velmi důležitou věc považuji koordinaci služeb, jejich integraci co nejblíže člověku, jejich vstřícnost. Nezbytnou podmínkou je také návaznost zdravotních a sociálních služeb. K tomu je nutné zlepšit spolupráci a komunikaci mezi resorty zdravotnictví a sociálních věcí. Buď domluvou a nastavením efektivní spolupráce, nebo sloučením. Mám pocit, že všichni (jak pacienti, tak odborníci) už máme dost schválností, které si tyhle resorty po léta a vlastě i desetiletí vzájemně připravují.
O autorovi| Připravila: MUDr. Andrea Skálová,