Jména pacientů na chodbě oddělení
Není v rozporu s ochranou citlivých osobních údajů, když na nástěnce na chodbě nemocničního oddělení (orientační tabule pro návštěvy) jsou zveřejněna jména a příjmení pacientů ležících na jednotlivých pokojích daného oddělení?
Odpovídá JUDr. Pavel Zajíc
Problematiku ochrany před neoprávněným zasahováním do soukromí, jakož i práva a povinnosti při zpracování osobních údajů upravuje zákon o ochraně osobních údajů. Tento zákon stanovuje, že osobním údajem se rozumí jakákoli informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se přitom považuje za určený nebo určitelný, jestliže ho lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků specifických pro jeho fyzickou či jinou identitu.
Citlivým údajem se rozumí osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, o náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a také genetický údaj subjektu údajů. Citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů.
Souhlas při vstupu do nemocnice
Provozovatel nemocnice jakožto správce osobních údajů pacientů může tyto údaje zpracovávat pouze se souhlasem subjektů údajů, tedy pacientů. V rámci tohoto souhlasu pacient musí být informován o tom, pro jaký účel zpracování a ke kterým osobním údajům je souhlas dáván, kterému správci a na jaké období. Je vysoce pravděpodobné, že pacienti přijímaní na lůžkové oddělení nemocnice při vstupu do nemocnice mimo jiné udělují souhlas se zpracováním svých osobních údajů. Na základě tohoto souhlasu je pak s osobními údaji pacientů nakládáno mimo jiného také formou uvedení jména a příjmení na informační tabuli pro návštěvy.
V případě, že by pacient či jeho blízcí měli pochybnosti, zda provozovatel nemocnice plní své povinnosti vyplývající pro správce osobních údajů ze zákona na ochranu osobních údajů, může se obrátit přímo na správce či na Úřad pro ochranu osobních údajů se žádostí o vyjádření.
Platba za nadstandardní pokoj a DPH
Má, či nemá být úhrada za nadstandardní pokoje v nemocnicích osvobozena od placení daně z přidané hodnoty?
Odpovídá Pavel Vítek (daňová a účetní kancelář DATES)
Úhrada za nadstandardní pokoj sice není zdravotní službou, tak jak ji vymezuje zákon 372/2011 Sb., avšak zákon o DPH ve znění platném od 1. 4. 2012 vymezuje osvobození od DPH dle § 58 odst. 1 takto:
„Zdravotní službou se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní služba podle zákona upravujícího zdravotní služby poskytovaná poskytovatelem zdravotních služeb uvedená v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, pokud se jedná o činnost s léčebným cílem nebo chránící lidské zdraví, a služba s ní úzce související.“
Za související služby se pak považují služby ubytovací, stravovací, ale i praní prádla a podobně, tj. služby, které sice nejsou přímo zdravotní péčí, avšak s jejím poskytováním mají úzkou souvislost. Jelikož nikde není definováno, o které související služby se jedná, lze do osvobození zahrnout i službu spočívající v příplatku například za jednolůžkový pokoj, tj. v podstatě za ubytovací službu.
Okolnosti zákroku bez souhlasu pacienta
Může lékař při otevřené operaci výkon rozšířit a provést také další zákrok, ke kterému nemá od pacienta souhlas?
Odpovídá Mgr. Kateřina Pecová
Podle ustanovení § 38 odst. 3 zákona č. 372/ 2011 Sb., o zdravotních službách, lze pacientovi bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči, a to v případě, kdy zdravotní stav neumožňuje pacientovi tento souhlas vyslovit (tím nesmí být dotčeno již dříve vyslovené přání pacienta), nebo v případě léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.
Z toho vyplývá, že lékař může při otevřené operaci výkon rozšířit a provést další zákrok, ke kterému nemá od pacienta souhlas, pokud je na základě nových skutečností nutné zákrok provést pro záchranu života nebo zdraví pacienta.
Dříve vyslovené přání pacienta je institut, kdy pacient může pro případ, že by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit.
Poskytovatel zdravotních služeb je povinen brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas.
Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. Jeho součástí musí být i písemné poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí.
Očkování proti TBC – odmítnutí rodiči a obrana lékařů
Pokud rodiče odmítnou dát očkovat proti TBC dítě s negativním tuberkulinovým testem, co můžeme jako lékaři dělat?
Odpovídá Mgr. Petra Maryšková
V roce 2010 došlo k zásadní změně vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, jež nově stanovuje povinnost očkovat dítě proti TBC pouze tehdy, pokud dítě splňuje jedno z následujících kritérií, která lékař zjistí na základě dotazníku vyplněného zákonným zástupcem dítěte.
Povinnost nechat očkovat dítě proti TBC vzniká, jestliže:
• jeden nebo oba rodiče dítěte, jeho sourozenec, případně člen domácnosti, v níž dítě žije, měl či má aktivní tuberkulózu;
• dítě, jeden nebo oba rodiče, sourozenec, případně člen domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než tři měsíce pobývá či pobýval ve státě s výskytem tuberkulózy vyšším než 40 případů na 100 000 obyvatel;
• dítě bylo v kontaktu s nemocným s tuberkulózou.
Zásada individuálního přístupu
Pro úplnost odpovědi na položený dotaz si dovolím podotknout, že i v případech, kdy je očkování proti TBC stále povinné, jej nelze provést bez souhlasu zákonného zástupce dítěte. Tato skutečnost vyplývá i z názoru veřejného ochránce práv (jedná se o zásadu individuálního přístupu k rodičům).
Fakticky lze takové jednání zákonného zástupce klasifikovat pouze jako přestupek na úseku zdravotnictví, konkrétně jde o nesplnění povinnosti stanovené nebo uložené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění dle § 29 odst. 1 písmene f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v účinném znění.
Za tento přestupek může krajská hygienická stanice uložit každému ze zákonných zástupců dítěte (ve většině případů oběma rodičům) pouze pokutu až do výše 10 000 Kč.
Je také možné toto nesplnění povinnosti nahlásit orgánu sociálněprávní ochrany dětí, který v odůvodněných případech (např. ochrana zdraví dítěte, veřejný zájem) může zákonného zástupce dítěte vyzvat ke splnění očkovací povinnosti, a v krajních případech může dokonce navrhnout omezení či zbavení rodičovské zodpovědnosti pro zanedbání rodičovských povinností v péči o zdraví dítěte.
(Upozornění: Právní poradna webu zdravi.e15.cz je určena pouze zdravotníkům a lidem pracujícím ve zdravotnictví. Dotazy pacientů prosím neposílejte, na tento druh dotazů se specializují jiné servery.)