Kouření cigaret ovšem nezpůsobuje jen rakovinu plic. „Prokazatelná je souvislost kouření se vznikem rakoviny žaludku, močového měchýře, slinivky a jícnu,“ varuje přednosta I. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze profesor Pavel Klener. Zatímco závislost na kouření se získá velmi brzy, rakovina plic se může vyskytnout až po mnoha letech. Zřejmě proto si mladí nepřipouštějí závažná rizika kouření. Odborníci ale varuji: Ten, kdo začal kouřit v 15 letech, se vystavuje trojnásobnému riziku úmrtí na rakovinné onemocnění než ten, kdo začal kouřit po 25. roce. Kuřáci si průměrný věk zkracují o zhruba 10 až 18 let.
Tisíce chemikálií
V současnosti kouří v Česku asi dva a půl milionu lidí a většina z nich začala kouřit před 18. rokem. Mnozí zůstanou závislí na tabáku celý život. Cigaretový kouř obsahuje nikotin, dehet a další přibližně čtyři tisíce látek, například čpavek, arsen, kyanid vodíku, formaldehyd či oxid uhelnatý. Nikotin sice nemá vliv na vznik nádoru, ale je právě tou látkou, na níž se kuřák stává závislým. Rakovinu plic způsobuje dehet. Kuřáci však neohrožuji jen zdraví své, ale také nekuřáků. Nebezpečné je totiž i takzvané pasivní kouření. Osoby, které pobývají ve stejném prostředí jako kuřáci a vdechují tabákový kouř z okolí, mohou onemocnět právě tak jako aktivní kuřáci. Znamená to, že jsou rovněž vystaveni vyššímu riziku vzniku chorob dýchacího systému, srdečně-cévních i rakoviny.
Varovné signály
Je-li rakovina plic, tak jako každé Jiné onemocnění, včas rozpoznána, pacient má naději na účinnou léčbu. Záludnost choroby je ale v tom, že dlouho zůstává zcela bez příznaků. Obtíže, které nakonec pacienta přinutí jít k lékaři, nastanou často až v době, kdy nemoc je už v pozdní fázi vývoje. K nejčastějším problémům, na něž si stěžuje většina nemocných a které varují, patří kašel, dušnost, bolest na hrudi, vykašlávání krve, úbytek na váze malátnost, zvýšená teplota. Přes veškeré pokroky v diagnostice i léčbě nejsou výsledky současné terapie plicní rakoviny příliš uspokojivé. Základními léčebnými postupy jsou radioterapie (ozařování), chemoterapie („kapačky“) a chirurgický zákrok. Typ a kombinaci vhodných metod léčby určují lékaři až poté, co přesně stanoví rozsah onemocnění.
Chirurgická léčba, kdy se nádor z těla vyjme, je nejúspěšnější. Lze ji ovšem použit jen při časných stadiích nemoci. a to že v případe plicní rakoviny pouze u zhruba 10 až 20 procent pacientů. V pozdějších fázích nádorového onemocněni se používá radioterapie v kombinaci s chemoterapií, tedy s aplikací léků zvaných cytostatika, které mají protinádorový účinek. „I když se o chemoterapii mluví jako o metodě, která je pro organismus škodlivá, zůstává stále jednou z hlavních účinných terapií. Naopak se zavádějí nově postupy 3 kombinace při jejím léčebném využití,“ říká profesor Klener.
IVANA FARYOVÁ, Slovo, 18.9.2001