Výzkumný tým Terrie Moffittové z King's College London a University z Wisconsin v Madisonu děkuje za svůj objev v podstatě vládě Nového Zélandu. Ta v roce 1972 uvedla do života „Dunedin Multidisciplinary Health and Development Study.“ Původní téma studie bylo riziko porodních komplikací, všechny porody jedné kliniky byly proto pravidelně dodatečně přešetřovány. Později byla studie rozšířena o vývojové psychologické aspekty. Mezi jiným bylo registrováno hrubé zacházení v dětství, přičemž pod tímto pojmem nebyla zahrnuta jen psychické a sexuální násilí, nýbrž též odmítnutí dítěte matkou a časté změny primárních vztahů mezi osobami. Mezitím děti dospěly do věku 30 let. I ze zneužívaných dětí je většina nenápadných. Ze starších studií se však ví, že zneužívané děti mají v dospělosti dvakrát častější sklon k asociálnímu chování a násilí.
Moffitová a spolupracovníci chtěli zjistit, zda by na chování lidí mohly mít vliv různé varianty genu pro monoaminoxidázu A (MAO A). Z pokusů na zvířatech je totiž známé, že snížená hladina tohoto enzymu, který řídí odbourávání neurotransmiterů v mozku, predisponuje zvíře k agresivnímu chování. Že by tomu tak mohlo být i u lidí naznačilo již v roce 1993 vyšetření jedné nizozemské rodiny. Několik mužů této rodiny mělo defektní gen pro MAO A a zároveň mělo sklon k impulzivním agresivním výbuchům.
Vědci tedy provedli genový test u účastníků Dunedin studie a zjistili, že 36 procent dětí bylo do svých 11 let týráno. Dvanáct procent dětí mělo sníženou aktivitu MAO A enzymu a tyto děti byly v dospělosti téměř dvakrát častěji nápadné svým asociálním a kriminálním chováním. Nadto byly až do 26. roku svého věku téměř desetkrát častěji zapleteni do páchní trestných činů.
Autoři předpokládají, že kombinace okolního prostředí (týrání v dětství) a genů (změny v genu pro MAO A enzym) vysvětluje 44 procent všech trestných činů věkové skupiny z novozélandského místa výzkumu. U postižených dětí je absolutní riziko páchání trestných činů 85 procentní. Moffittová však varuje před nedorozuměním. Výsledky studie neznamenají, že trestné činy jsou následkem genetického onemocnění.
Přesto výsledky studie svádí ke spekulacím. Gen pro MAO A se dědí na X chromozómu. Muži mají jen jeden X chromozóm, mohlo by být tedy možné, že ženy podléhají méně často kriminál-nímu chování proto, že pravděpodobnost, že oba X chromozomy jsou nositely defektního genu, je menší? Mofftittová to považuje za možné.
V každém případě by měl objev podnítit další studie, nejen z pohledu kriminálního cho-vání. Je možné, že gen zcela obecně ovlivňuje i projevy stresu. I to je spekulace, která by měla být objasněna dalšími studiemi.
Související odkazy:
Tiskové sdělení University of Wisconsin-Madison
Graf závislosti hladiny MAO A enzymu, týrání v dětství a kriminálního chování
MUDr. Miloš Němec, (mka), www.Zdravi.Euro.cz