Praha - Mnohé nemocnice se topí ve finančních problémech. Vynikající lékaři často pracují v nepříliš vynikajících podmínkách. Na zřízení a vybavení nových unikátních pracovišť se pořádají sbírky, pomáhat se snaží nespočet nadací. Potřebné množství peněz chybí jak na vybavení, tak na odpovídající platové ohodnocení lékařů i dalšího zdravotnického personálu. Z důvodu uplatňování 22 % DPH na tzv. zdravotnické prostředky (obvazy, rukavice, roušky, zdravotnické krytí atd.) utrácejí přitom všechna zdravotnická zařízení zbytečně vysoké částky. Podle současných zákonů však nemohou nic jiného dělat.
Sazby daní u všech druhů výrobků (i zdravotnických) stanovuje stát. Podle zákona č. 588/1992 Sb. v § 16 odst. 1 je prokazatelný jeho zájem na snížení sazby daně u vybraného zboží a v přílohách definovaných služeb. Pro definování zboží podléhajícího snížené sazbě daně je používán tzv. Harmonizovaný systém. Tento „manuál pro stanovení daně“ postačuje v jednoduchých oblastech, ale naprosto selhává v širokém sortimentu zdravotnických prostředků. Proti původním záměrům dochází k deformování zájmu státu na uplatňování snížené sazby daně u zdravotnických prostředků nakupovaných zdravotnickými zařízeními pro poskytování lékařské péče a hrazenými ze zdravotního pojištění.
Vhledem k obrovskému množství různých zdravotnických prostředků a pro potřeby zatřiďování zdravotnických prostředků nevyhovujícímu Harmonizovanému systému tak celní úřady v souladu s těmito pravidly zařazují výrobky potřebné ve zdravotnictví do různých tříd, zejména podle materiálu, z něhož jsou vyrobeny. Nedokonalou klasifikaci, která nedokáže souhrnně a uceleně postihnout celou skupinu zdravotnických prostředků, se zákonodárci až dosud snažili každoročně řešit dodatky daňových zákonů ve formě dodatečného výčtu položek podléhajících snížené sazbě daně, a to pomocí vyjádření „ex“. Současný stav je však chaotický a způsobuje celému zdravotnictví rozsáhlé finanční škody. V rámci všech potřebných zdravotnických výrobků je totiž „díky“ výše zmíněným nedokonalostem značné množství položek zařazeno do základní, 22% sazby daně. Na sjednocení a zpřehlednění systému daňového zatížení zdravotnických prostředků přitom mají zájem i zdravotní pojišťovny, neboť značná část prostředků ze zdravotního pojištění je odčerpávána právě úhradou základní sazby DPH, jež se odvádí do státního rozpočtu a do zdravotnictví se nevrací. Možných řešení problému je přitom několik.
Novelizací přílohy č. 1 zákona o DPH č. 588/1992 Sb. rozšířením o další vyjmenované položky lze sice dosáhnout snížení zbytečných finančních ztrát ve zdravotnictví, na druhou stranu se tím nepřehlednost současného systému založeného na jednotlivých výjimkách dále prohloubí. Alternativním a zejména systémovým řešením, které by problematiku vyřešilo komplexně, je vytvoření nové legislativní úpravy, na jejímž základě by měly všechny výrobky charakterizované jako zdravotnické prostředky podle příslušných norem nárok na sníženou sazbu DPH.
Tomáš Vican (autor je ekonom), Hospodářské noviny, 3.7.2001