Na dotaz odpovídá Mgr. Lucie Neubertová
Tuto problematiku upravuje § 38 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, který uvádí, že pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči, a to v případě, kdy mu zdravotní stav neumožňuje tento souhlas vyslovit nebo v případě léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.
Důvodová zpráva k zákonu k tomuto ustanovení uvádí, že při stanovení této výjimky ze „souhlasu s poskytováním zdravotních služeb“ byl respektován především zájem pacienta tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožení jeho života nebo vážnému poškození zdraví.
Poskytnutí neodkladné péče bez souhlasu pacienta tak vždy záleží na lékaři, který by měl zvážit, zda je zdravotní stav pacienta natolik závažný, že lze poskytnout neodkladnou péči i bez jeho souhlasu.
Nezbytný souhlas osoby blízké
V případech, kdy pacient nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav vyslovit souhlas s poskytováním zdravotních služeb a neposkytnutí zdravotní služby nevede k ohrožení života či vážnému poškození zdraví, je podle mého názoru použitelné ustanovení § 34 odst. 8 zákona o zdravotních službách.
To uvádí (pro případy, kdy nejde o neodkladnou péči dle výše uvedených pravidel a pacient nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav vyslovit souhlas s poskytováním zdravotních služeb), že pro poskytnutí zdravotní služby je nezbytný souhlas osoby, kterou pacient dříve určil, a pokud taková osoba není dosažitelná, je nezbytný souhlas manžela nebo registrovaného partnera.
V případě, že ani taková osoba není dosažitelná, je nutné zajistit souhlas rodiče. Pokud není možné zajistit ani souhlas rodičů, vyžaduje se souhlas jiné osoby blízké, způsobilé k právním úkonům, pokud je známa.