Smyslem novely je zrušení stropů pro odvody do povinného veřejného zdravotního pojištění, od něhož si předkladatelé z KSČM v čele se Soňou Markovou slibují posílení principu solidarity a navýšení příjmů do veřejného zdravotního pojištění. Institut maximálního vyměřovacího základu byl do našeho právního řádu zaveden před 5 lety, a to jak pro odvody na zdravotní, tak i na sociální pojištění.
Poprvé byl strop pro odvody do zdravotního pojištění stanoven novelou provedenou zákonem č. 261/2007 Sb. Po kritice a nárůstu deficitu na účtech zdravotních pojišťoven byl zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění opět novelizován (zákon č. 362/2009 Sb.) a hranice, od níž se zdravotní pojištěn neplatí, byla výrazně navýšena. Levice ale dlouhodobě požaduje, aby byla horní hranice pro odvody zcela zrušena.
Podle zástupkyně předkladatelů Soni Markové (KSČM) totiž narušuje princip solidarity, protože osoby s vysokými příjmy, které stanovenou hranici překračují, se na tvorbě fondu zdravotního pojištění podílejí nižším procentem, než ostatní pojištěnci. Pravou část politického spektra se však Marková snažila oslovit především ekonomickým přínosem novely pro systém financování zdravotní péče.
Stabilizace příjmů pojišťoven
Soňa Marková, která je současně také členkou správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) uvedla, že jen VZP přišla od roku 2009 kvůli zastropování pojistného o přibližně 10 miliard korun. Tuto částku prý potvrzují auditem přijaté odhady. „Považuji to za programovou snahu pravicové vládní koalice podkopat příjmy ze solidárních veřejných finančních prostředků a nahradit je penězi ze stále hubenějších kapes pacientů,“ řekla.
Podle Markové neobstojí ani argument o podpoře podnikání, neboť většina OSVČ na maximální vyměřovací základ vůbec nedosáhne. „Případnou podporu podnikání těchto osob ze strany státu nespatřujeme ve snížení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, ale stát by měl hledat jiná, efektivnější opatření,“ navrhla Marková. Podle předkladatelů předloha nemá negativní dopad na státní rozpočet, ani rozpočty krajů. „Náš návrh příznivě ovlivní tvorbu fondu zdravotního pojištění a následně i úroveň a zabezpečení zdravotní péče,“ vyjádřila své přesvědčení Marková.
Klíčový princip
S návrhem komunistických poslanců se ztotožňují i sociální demokraté. Poslankyně Milada Emmerová (ČSSD) poznamenala, že princip solidarity v oblasti zdravotnictví je klíčový ve všech vyspělých zemích, přičemž zmínila i právě probíhající reformu zdravotnictví v USA, kde dochází k posílení tohoto principu.
Vzhledem k současné neutěšené situaci v oblasti financování zdravotnictví je Emmerová toho názoru, že s trvalým „odstropováním“ neměli přijít komunisté, nýbrž sama vláda, která prý problematiku financování zdravotní péče řeší nevhodnými kroky, jež povedou pouze k omezení dostupnosti péče.
„Tento návrh podporuji, protože by měl významně zlepšit příjmovou stránku VZP. Stát by měl ale navíc zvýšit i pojistné za své pojištěnce, a pokud nedojde k pozitivním a racionálním změnám v organizaci zdravotní péče, počítat také s intermitentní finanční injekcí. O tom však nemohou sólově rozhodovat zdravotní pojišťovny,“ uvedla Emmerová s narážkou na memoranda o redukci a o optimalizaci lůžkové sítě.
Pojištění nebo daň?
Přestože koaliční poslanci návrh opoziční KSČM v prvním čtení nezamítli a naopak podpořili jeho projednání ve výborech, nejsou přesvědčeni o tom, že by pozitiva trvalého zrušení institutu maximálního vyměřovacího základu pro výši zdravotního pojištění převážila.
„Jsem přesvědčen, že takovýto krok se negativně projeví na konkurenceschopnosti České republiky, na zaměstnanosti, na atraktivitě v segmentech, jako jsou podniky a zaměstnavatelé v oblasti výpočetní techniky, poradenských služeb a podobně,“ konstatoval poslanec Marek Šnajdr (ODS), podle kterého je určitá míra zastropování sociálního a zdravotního pojištění běžná téměř v každém státě.
Užívání termínů zdravotní a sociální pojištění je podle Šnajdra zavádějící, neboť se prý v principu jedná spíše o daň. V tom se shoduje se svým stranickým kolegou Boris Šťastným, který by dokonce rád navrhl, aby se tento termín pro přesnost v zákonech přepsal. Obecně však se současnou podobou „zdravotní daně“ nesouhlasí.
„Mělo by být snahou vlády a konkrétně Ministerstva zdravotnictví, aby se tato daň pokud možno co nejdříve změnila na skutečné zdravotní pojištění anebo alespoň aby byla kombinací nějaké rovné zdravotní daně, která bude zajišťovat solidaritu,“ navrhl Šťastný s tím, že zdravotní pojištění by mělo v budoucnu reflektovat i tzv. vypočitatelnou míru rizika.
„Nedá se to udělat tak, že skutečně nemocný člověk bude automaticky pokutován. To je nesmysl, protože někdo může mít už od narození nějakou zdravotní predispozici nebo indispozici, kterou nemohl žádným způsobem ovlivnit. Ale v případě prevence by tato věc měla být nastavena jako skutečně reálné pojištění,“ vysvětlil.
Vláda stropy dočasně zruší
Vláda se k návrhu poslanců KSČM vyslovila negativně. Podle ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP09) je hlavním důvodem to, že zrušení maximálního vyměřovacího základu u zdravotního pojištění je již součástí vládního balíku stabilizačních opatření, a to pro léta 2013 –2015. V těchto letech je hospodaření země nejvíce ohroženo, ale po roce 2015 je možné očekávat vyšší přísun peněz ze zdravotního pojištění,“ řekl ministr.
K dočasnému odstranění maximálního vyměřovacího základu prý koalice dospěla i přesto, že mezi členy vlády převažuje názor, že současné nastavení limitu zaručuje dostatečnou míru solidarity.
„Zastropování, které odpovídá šestinásobku průměrné roční mzdy, znamená, že lidé, kteří jsou dostatečně bohatí a pobírají mzdu okolo 1, 8 milionů korun, tak platí zhruba desetkrát více do systému, nežli je průměrný náklad na průměrného občana ročně,“ vypočetl Leoš Heger, podle něhož je míra solidarity především věcí politického rozhodnutí.
Filip Kůt Citores