Bakterie Streptococcus mutans, jejímž působením vzniká zubní kaz, má ráda pevnou plochu. Na dásních se jí nedaří, protože povrchové vrstvy měkkých tkání se neustále odlučují a vznikají nové. Streptococcus mutans by musel pořád znovu a znovu obnovovat svoje kolonie.
Ovšem zub je ideální podklad. Pevný a od první chvíle, kdy prořízne sliznici, neměnný. Zbytky potravy vytvářejí na sklovině povlak. Čím větší plocha, tím více ulpívajících zbytků a tím více živin pro mikroorganizmy. „Kaz je výsledkem porušené rovnováhy mezi přítomností bakterií a ochrannými mechanismy,“ říká profesorka Jana Dušková z Výzkumného ústavu stomatologického v Praze.
Čeští odborníci zahájili tříletý výzkum otázkou: jak se bakterie dostanou do úst a s kým jsou geneticky shodné?
Až příliš obětavé matky
„Zjistili jsme, že ,dárkyněmi' streptokoků jsou příliš obětavé maminky, které nedodržují hygienická pravidla,“ říká profesorka Dušková.
Foukají do jídla, olizují lžičku nebo dudlík, který spadnul na zem. Matka ho olízne, aby zabránila infekci, ale že tím přenese bakterie způsobující zubní kaz do úst svého dítěte ji přitom nenapadne. Když se bakterie dostanou k čerstvě proříznutému zubu, hrozí vysoké riziko. Streptococcus mutans rychle obsadí toto pevné stanoviště a začne se množit. Nové řezáky i stoličky ale ještě nemají dostatečně mineralizovaný povrch.
Potřebují určitou dobu, aby se vápník dopravovaný slinami zabudoval do skloviny. „Bakterie produkují organické kyseliny, které odebírají z povrchu vápník. Nedokonale mineralizovaný povrch skloviny je na tyto kyseliny vnímavější,“ říká profesorka Dušková.
Poznatky z výzkumu mohou uplatnit rodiče. Podle profesorky Duškové by si měly nastávající matky nechat před porodem opravit všechny zuby. Totéž se týká otců i prarodičů, kteří také přicházejí do úzkého kontaktu s dítětem.
„Zlé“ bakterie máme v ústní dutině všichni, ale v neošetřeném kazu jich je několikanásobně více. Pak stačí nepatrná kapka sliny a dítě dostane svou dávku. Někdy dokonce stačí letmý polibek na rty. Za chybu považuje profesorka stomatologie také zvyk dávat dítěti láhev se sladkým nápojem skoro tak běžně jako hračku. Sacharóza obsažená v těchto tekutinách je pro streptokoky klíčová. Bakterie z ní získávají energii pro další život a zároveň jako odpad vzniká kyselina mléčná, která uvolňuje vápník z povrchových struktur zubu a poškozuje sklovinu.
Spíše průzkum terénu
Zubní kaz má více než 90 procent české populace. Každý kdo má plombu se s tímto infekčním onemocněním setkal. Přitom máme dost informací o správném čištění zubů, i pomůcek pro ústní hygienu je dostatečný výběr.
„Rodiče vědí, jak vznikne kaz, ale nechovají se úměrně těmto znalostem. Řeknou si: Maminka měla taky zkažené zuby, tak já za to nemůžu. Anebo zodpovědnost za zdraví svého chrupu delegují například na svého zubního lékaře,“ poznamenává profesorka.
Podle ní je rovněž nepříliš šťastný termín preventivní prohlídka. Je to velice matoucí sousloví. Pacient se pak diví, že má kaz, i když před půl rokem absolvoval preventivní prohlídku. Domnívá se totiž, že tato prohlídka mu zaručuje bezvadný chrup. „Člověk má spolupracovat se svým zubním lékařem, abv včas zachytil změny. Ale to není prevence, to je průzkum terénu,“ dodává s trochou nadsázky profesorka Dušková.
Děti by měly ordinaci stomatologa navštívit po prořezání prvního zoubku, nejpozději ve 12 měsících života. Mnoho rodičů však přichází zhruba v době, kdy jsou dětem čtyři roky, někteří ještě později.
Návštěva zubní ordinace je ale málokdy příjemnou záležitostí, takže i když víme, že je prohlídka prospěšná, raději ji odkládáme. „Naše rozhodování je vedeno především emocionálně. Věci, které nevyvolávají pozitivní emoce, mají malou prioritu, a když navíc vzbuzují strach…“ vysvětluje psycholog Jeroným Klimeš malou ochotu některých lidí chodit k zubaři.
Tři podoby boje
Když odborníci probírali data, zjistili, že děti ze zdravějšího prostředí mají více kazů, než třeba jejich vrstevníci ze severních Čech. Často nemocné děti berou více antibiotik, takže bakterie nemají takovou šanci se rozmnožit.
Cílený boj proti streptokokům má ovšem jinou podobu. V laboratořích se zkouší podávat myším geneticky upravené laktobacily, které mají vytlačit nebezpečné streptokoky. Profesorka Dušková o tomto postupu pochybuje. „Proč se uchylovat ke genové manipulaci, když lze onemocnění u většiny lidí vyléčit preventivní péčí,“ poznamenává.
Josef Matyáš, Lidovky.cz