Neznám opravdové příčiny sveřeposti, s níž předseda Odborového svazu pracovníků ve zdravotnictví Jiří Schlanger soustavně nechápe (či „nechápe“?) obsah dokumentu Návrh koncepce péče o zdraví v ČR v letech 2005-2009. Ale činí tak, a mně nezbývá, než to vzít na vědomí.
A budu zároveň sebekritická. Protože totiž stejně, jako on nechápe návrh koncepce, já zase nechápu jeho. Nerozumím například tomu, proč si v médiích nedávno, kromě mě, bral „na paškál“ i Julínkovu Modrou šanci pro zdravotnictví, když se s ní v tolikerém shoduje.
Třeba v názoru na posílení role zdravotních pojišťoven a na oslabení role státu, který je dle ústavy až dosud garantem zdravotní péče coby veřejné služby. Dr. Schlangera lze vůbec často zaslechnout, jak volá po konkurenčním prostředí ve zdravotnictví.
To znamená po tom, aby přístup občana ke zdravotní péči určoval, se vším všudy, trh. Což je opět v souladu s Modrou šancí a představami našich pravicových opozičních „jediných spravedlivých“. Zvláštní předseda odborů.
Proč tedy taková kritika i Modré šance? Že by to nakonec byla jen „pro forma“ záležitost, aby došlo k úlitbě kvůli odborářské funkci a zpevnilo mu to půdu pod nohama pro ještě ostřejší útoky proti mé koncepci zdravotnictví?
Vždyť argument, že v koncepci není nic konkrétního, nelze brát vážně! To bych zároveň musela vyslovit domněnku, že pan doktor neví, co je to koncepce a jak takový dokument má vypadat?
Zvlášť když mu nestačí ani několik již předložených návrhů zákonů (např. o zdravotní péči nebo o zdravotnických zařízeních), a ani dnes už 22 krátkodobých stabilizačních opatření…
Ostatně, že není nic konkrétního? Ze čtyř alternativ možného řešení vývoje deficitu zdravotního pojištění si pan Schlanger sice zapamatoval pouze tu proměnnou, která předpokládá sloučení zdravotních pojišťoven a že jsou ještě tři alternativy další, to už jej zřejmě nezajímá, ale to je teď jedno. Podstatné je, že jde o docela zjevné „konkrétno“ právě z koncepce.
Milada Emmerová, ministryně zdravotnictví za ČSSD, Právo