Nastavme správně cenu a seberme argumenty pravici i levici

Titulní obrázek

„Hlavní problém zdravotnictví v ČR je dle mého soudu v tom, že zatím nikdo nikdy, ani vlády pravice, ani vlády levice střídající se u moci, nenastavily to, co je ve všech dalších odvětvích a oblastech našeho života naprostou samozřejmostí, správnou cenu za péči,“ píše prfo Zdraví.Euro.cz Drahomír Sigmund, prezident Komory záchranářů Zdravotnických záchranných služeb České republiky…

Příspěvek čtenáře Zdraví.Euro.cz

Hlavní problém zdravotnictví v ČR je dle mého soudu v tom, že zatím nikdo nikdy, ani vlády pravice, ani vlády levice střídající se u moci, nenastavily to, co je ve všech dalších odvětvích a oblastech našeho života naprostou samozřejmostí, správnou cenu za péči.

U každé činnosti, která má dobře fungovat, se musí v dalším bezodkladném kroku po zodpovězení základních otázek – co, kolik, pro koho, jak a v jakém rozsahu, správně nastavit i cena.

Kdo tvrdí, že to tak ve zdravotnictví není, nebo že to ve zdravotnictví nelze, nalhává sám sobě, obelhává lidi, voliče a nechce české zdravotnictví léčit, natož tak vyléčit.

Mnozí teď nebudou souhlasit a okamžitě řeknou: „ ceny jsou nastaveny! Za výkony v nemocnicích, kapitační platby u obvodních lékařů, hodnota bodu, ceny ujetých kilometrů na záchrance v režimu RLP, RZP, DRNR a dokonce i cena práce zdravotníků.“

Ano budou mít částečnou pravdu. Ceny nastaveny jsou, ale špatně. Já na začátku jasně upozorňuji na fakt, že cena musí být nastavena správně.

Ve správně nastavené ceně je promítnuta hodnota každého vstupu, každého úkonu a každé okolnosti, která má na daný výkon sebemenší vliv. Jen tak lze hovořit o správně nastavené ceně, která může plnit svoji funkci.

Že si nesprávné nastavení cen politici velmi dobře uvědomují je naprosto známé z jejich dlouholetých veřejných prohlášení. Kolikrát jsme z úst levicových politiků slyšely, že když dojde k privatizaci nemocnic, tak majitelé budou chtít zisk a budou rušit NEvýdělečná oddělení a budou chtít provádět jen ziskové zdravotnické výkony.

Já se na rozdíl od nich také ptám, jak je to možné? Jak to, že každý výkon není ohodnocen správně, že je některý vždy ziskový a jiný vždy ztrátový? Proč to za osm let vláda levice nenarovnala? Jak to, že to není ani předmětem současných zdravotních reforem? Jak to, že jedno konání je ohodnoceno skutečnými náklady + 80 až 100% zisku a jiný výkon je na 50% nákladů? Jak to, že skutečné náklady zdravotnických záchranných služeb jsou kryty ze zdravotního pojištění jen z 30-35% a zbytek hradí krajské rozpočty (v každém kraji jinak dle bohatosti a síly kraje)? Což pak nemají mít všichni občané přístup ke stejné péči?

To je ten bolavý bod českého zdravotnictví. Ne skutečnost, kdo nemocnici, záchranku, polikliniku a ambulanci vlastní nebo provozuje, jestli stát, kraj, akciovka, s.r.o., fyzická nebo právnická osoba, ale zač činnost provozuje.

V autoservisu také cena výměny rozvodového řemene nedotuje cenu opravy spojky a u holičky cena trvalé s melírem u žen nedotuje ztrátové stříhání dětí. Vše má svoji pravou hodnotu, tedy každý výkon je správně ohodnocen.

Ale zpět do zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že státní aparát a tedy i MZ ČR a ZP disponují všemi možnými statistickými údaji, neměl by být problém ceny ve zdravotnictví nastavit správně a optimálně tak, aby všechno konání, každý výkon a úkon byl ohodnocen ve skutečných optimálních nákladech + přiměřený zisk, jak je tomu ve všech ostatních oborech.

Jen tak také bude možné skutečně rozpoznat dobré a špatné managementy těchto zdravotnických zařízení. Ne jak doposud, odvolat ředitele pro špatný hospodářský výsledek, když vede „státní“ nemocnici, ve které musí poskytovat státem nařízenou a státem prodělečně nastavenou zdravotní péči.

Aby neskončil v mínusu, musel by snížit platy a osekat investice, neboli modernizaci a to v žádném případě není správná cesta.

Samostatnou kapitolou ve financování zdravotní péče jsou ZZS

Zdravotnické záchranné služby za směšný zlomek (cca 0,75% zdravotního rozpočtu 220mld), který ročně ukrojí ZP ze zdravotního pojištění občanů pokrývají 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce a za jakéhokoliv počasí neodkladnou přednemocniční péči pro více jak 10 milionů svých občanů a další milion turistů celou republiku. Je to skutečně za velmi málo peněz strašně moc muziky. Ani jedno procento z ročního objemu peněz vynaložených na zdravotnictví v ČR !!!

Zdravotní pojišťovny zcela správně namítnou, že ZZS jsou jednou ze základních složek IZS, a neplní tedy pouze funkci ryze preventivně-léčebnou, jako například kapitačně placený obvodní lékař, ale že úkoly ZZS jsou i v oblastech krizového řízení a ochrany obyvatel, stejně jako například u PČR a nebo hasičů.

I zde ale lze poměrně přesně ze současných nákladů, polohy a potřeb jednotlivých ZZS celkem snadno vysledovat a stanovit skutečné náklady na tuto službu, které by šly hradit kapitační platbou tak, aby jednotlivé krajské ZZS nebyly závislé na bonitě toho kterého kraje, či na její momentální politické reprezentaci.

Jsem přesvědčen, že ZZS by měly dostávat měsíční kapitační platbu za občana kraje. Tato měsíční kapitační platba by mohla být procentuálně složena ze třech dílčích plateb (ZP-ke které pojištěnec náleží, kraj a stát). V předběžném výpočtu lze říci, že částka, tedy měsíční kapitační platba je zcela směšné číslo.

Mělo by se v současnosti pohybovat v rozmezí cca 30 – 35,- Kč na občana kraje za měsíc. Samozřejmě, že některé kraje jsou větší rozlohou s menším osídlením a jiné přesně opačně, např. ZZS HMP má hodně občanů na malém území, ale zase ji více finančně zatěžují turisté.

To vše se dá od základního čísla ošetřit stanovenými koeficienty. Následně by se každý rok částka valorizovala o inflaci.

Úspora ZP by při tomto modelu byla také výrazná, neboť by ji zbyla jen kontrolní role v poskytování PNP, vybavenosti a správné personální obsazenosti ZZS. Nemusela by již ale platit zaměstnance, kteří vypočítávají jednotlivé platby pro ZZS z ujetých KM v různých režimech, z patnáctiminutovek pro lékaře a NLZP a ze ZUMu a ZULUPu.

Zdravotnictví jsou dvě spojené nádoby. Na jedné straně zaměstnanci-zdravotníci, kteří mají právo být za svoji práci patřičně ohodnocení a na straně druhé občané-pacienti/potenciální pacienti, kteří očekávají, že dostanou tu možnou nejlepší a nejmodernější péči.

Oběma stranám ovšem nejvíc škodí zpolitizování zdravotnictví, štvaní jedné strany proti druhé a štvaní společně obojích proti legitimním politickým reprezentacím, které se snaží tu lépe a tu hůře tento kolos nějakým způsobem vyváženě uřídit k užitku všech stran.

Můj příspěvek měl být o tom, že dokud se správně nenastaví cena, tak nebude spokojena strana žádná. Čím později se správné ceny v poskytování zdravotní péče nastaví, tím déle na to budeme doplácet všichni. Někteří vlastním zdravím, někteří nižším platem, jiní jen každodenním posloucháním obsahupustých a nic neřešících výkřiků na ulicích, před vládou, v parlamentu a na předvolebních mítincích.

Drahomír Sigmund, www.Zdravi.Euro.cz

prezident Komory záchranářů Zdravotnických záchranných služeb České republiky

Ohodnoťte tento článek!