Strach v podobě společenského stigmatu
Z výzkumu vyplynulo, že hlavním důvodem, proč si o pomoc psychologa nebo dokonce psychiatra nepožádat, je strach ze stigmatizace a vyčlenění. Může za to z velké části trvalá nevzdělanost obyvatel v této oblasti, ale i nízký počet kvalifikovaných odborníků, na něž by bylo možné se v případě potřeby obrátit.
Neméně důležitým důvodem, proč se do péče lidí v oboru psychologie příliš nevydáváme, je i cena. Odborníků placených pojišťovnou je jako šafránu. A na hodinu se soukromým psychoterapeutem si průměrný Čech vydělává 8,5 hodiny. Z tohoto pohledu se pohybujeme na 9. příčce z celkem 25 zkoumaných států.
Lidé raději řeší své problémy „přirozenou cestou“ – prostřednictvím přátel a superpotravin
Z průzkumů také vyplynulo, že v převážné většině dávají dotázaní pro řešení psychické nepohody přednost svým přátelům a babským radám. Podle OECD je Česká republika zemí, jejíž obyvatele trápí psychické problémy podstatně méně než zbytek Evropy. Jsme na čtvrté příčce z pohledu nejnižší četnosti psychických poruch. Ale v počtu sebevražd se pohybujeme v průměru zemí EU.
Všichni jistě máme tu zkušenost, že sdílený smutek je smutkem polovičním, naopak sdílená radost je radostí násobnou. Jako statný pomocník s depresemi a špatnou náladou se objevuje i čokoláda, resp. kakaové potraviny obecně. A tak není divu, že nejen v Kaufland letáku, ale i v letáku Lidl nebo Penny Marketu je pravidelně vyhlíží spousta zákazníků a zákaznic.
Psychické zdraví je pro nás důležité, ale odborníkům z této oblasti nedůvěřujeme
Jak u nás samotných, tak u dětí, vnímáme psychické zdraví coby stejně důležité jako to duševní. Ovšem jako celek se český národ vyznačujeme podceňováním prvních příznaků. Ty neřešíme ani u sebe, ale ani u dětí. Jen polovina Čechů totiž věří psychoterapeutům – a tak se k nim zkrátka nehrneme. Raději si uděláme výlet do přírody.
Výsledek? Až neuvěřitelné než čtyři pětiny Čechů (a možná i více) trpících duševními poruchami nejsou vůbec léčeny. „V Česku je významná mezera mezi potřebou léčby a její skutečnou konzumací. Podle analýzy dat z populační studie Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) není léčeno až 83 % jedinců, kteří splňují kritéria duševní poruchy. Tato mezera v léčbě se sice díky osvětě a destigmatizaci duševních nemocí zmenšuje, potřeba odborné péče ale mnohdy naráží na omezené kapacity psychiatrů a psychologů,” vysvětlil pro média Pavel Mohr, náměstek pro léčebnou péči v Národním ústavu duševního zdraví.
A jak je tomu s léčbou dětí? Na tu se čeká i více než půl roku
Rodiče, kteří se přece jen rozhodnou oslovit odborníky ohledně psychických problémů svých potomků, natrefí na další jen stěží překonatelnou překážku: na pomoc totiž čekají i více než půl roku. V Česku připadá na 10 000 obyvatel devět psychologů. Z toho ne všichni mají odbornost pro to, aby se věnovali dětem. Například v sousedním Německu je na stejný počet lidí trojnásobek odborníků z oblasti psychologie a psychoterapie.
„Určitě by velmi pomohlo, kdyby i média informovala o tématu častěji a komplexněji. Myslím, že dobrým příkladem je situace ohledně zubařů. Pokud bychom se zeptali, zda máme v ČR dostatek stomatologů, určitě by drtivá většina české populace odpověděla, že nikoli. Přitom čekací doba na psychologa či psychiatra je významně delší,“ uvedl pro média Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti v T-Mobile.
