Stát nebude sám zvládat financování péče ve stáří. Co s tím?

28. 9. 2020
Autor: Česká asociace pojišťoven
Očekává se, že vlivem stárnutí populace se v následujících čtyřiceti letech při zachování současných podmínek ztrojnásobí počet osob, které se dostanou do situace nesoběstačnosti a kterým vznikne nárok na příspěvek na péči. Z dnešní přibližně 360 000 osob se dostaneme kolem roku 2060 na 1,1 milionu lidí pobírající příspěvek na péči.

A nedostatek kapacit se bude dále prohlubovat a bude potřeba do systému dostat nové zdroje. Za dané situace přichází Česká asociace pojišťoven s iniciativou, jejímž cílem je vyvolat na téma dlouhodobé péče veřejnou debatu, která vyústí v konkrétní návrhy opatření. Například zda by řešením nemělo být pojištění dlouhodobé péče, na němž by se podílel stát i občan samotný. Možná obdobně, jako je tomu už delší dobu v případě doplňkového penzijního pojištění.
Do systému je třeba dostat nové zdroje. Výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek k tomuto tématu říká: „Chceme ukázat, že soukromá participace na financování zdravotní péče je možná a potřebná, že není asociální, ale že ve skutečnosti otevírá daleko širšímu počtu osob naději na důstojnou, dostupnou a kvalitní péči bez zásadních dopadů na jejich rodiny, bez úplatků a beze strachu o budoucnost.“

Z pohledu občanů je oblast nesoběstačnosti a dlouhodobé péče hodna významné pozornosti. Lidé s ní mají osobní zkušenost, mnohdy z vlastní rodiny při péči o své rodiče či prarodiče. Významná část obyvatel je ochotna vzdát se svého pracovního úvazku či jej omezit, aby se mohla starat o osobu blízkou. A většina lidí je dokonce ochotna finančně přispívat své blízké osobě na péči o ni. V této situaci nepřekvapí, že významná část dlouhodobé péče probíhá v režimu 24/7 v domácím prostředí a je plně tažena nejbližšími rodinnými příslušníky. Jan Matoušek k tomu dodává: „Péče v domácím prostředí je odborníky i uživateli všeobecně preferovaná a považovaná za prospěšnou pro seniory. Tento způsob však velice komplikuje fakt, že kapacity terénní, ambulantní i stacionární péče jsou limitované a nemohou uspokojit poptávku. Pečující osoby si mnohdy nemohou vydechnout, což je mimořádně psychicky a fyzicky zatěžující, nemluvě také o často výrazné ztrátě příjmu v domácnosti, pokud je dlouhodobá péče poskytnuta na úkor (zcela či částečně) přerušené pracovní kariéry pečující osoby.“

Z průzkumů České asociace pojišťoven vyplynulo, že 58 % dotázaných by mělo zájem o pojištění dlouhodobé péče, 66 % respondentů by preferovalo pravidelnou měsíční částku, 34 % by preferovalo jednorázovou výplatu, 56 % lidí považuje za zásadní, aby jim toto pojištění umožnilo zajistit místo v zařízeních sociálních služeb a závěrem bylo také to, že lidé jsou ochotni platit za tento typ pojištění přibližně 600 Kč měsíčně. Nejvíce by měli lidé v rámci komerčního zdravotního pojištění o zajištění dlouhodobé péče, lepšího zdravotnického materiálu a pomůcek, lázeňskou péči, stomatologickou péči a nadstandard v porodnictví či při pobytu v nemocnici, nárok na návštěvu lékaře doma a rozsáhlejší krytí pro fyzioterapii nebo alternativní medicínu.