Ucho a sluch

Ucho je ústrojí sluchu a rovnováhy. Sluchem jsme schopni rozeznat zvuky a tóny, jejich intenzitu, výšku, barvu a směr, odkud přicházejí. Kromě toho se ucho podílí na udržování rovnováhy těla a vnímání jeho polohy.

Ucho a sluch

Ucho má tři části: zevní ucho, střední a vnitřní ucho. Zevní ucho, tvořené ušním boltcem a zevním zvukovodem, zachycuje zvukové vlny a přivádí je k bubínku. Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázky produkující ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost a vypuzuje nečistoty směrem ven. Bubínek je pružná vazivová blána tvořící hranici mezi zevním a středním uchem. Střední ucho představuje systém vzduchem vyplněných komor. Do nosohltanu odtud ústí Eustachova trubice, která vyrovnává tlaky mezi středním uchem a okolím. Ve středním uchu jsou dále umístěny nejmenší kosti našeho těla, sluchové kůstky – kladívko, kovadlinka a třmínek. Počínaje kladívkem připojeným k bubínku přenášejí zvuk do hlemýždě, lasturovité struktury vnitřního ucha, která je nejdůležitějším orgánem sluchu.

Hlemýžď je tvořen svinutými hadovitými trubicemi, vzájemně oddělenými membránami a vyplněnými tekutinou. Tekutina ve vnitřním uchu vyvolává pohyb tzv. bazální membrány vnitřního ucha, na základě frekvence zvukových vln přicházejících zvenčí. Sluchové buňky s vláskovými receptory, umístěné na bazální membráně (Cortiho orgán), mají za úkol převádět mechanickou zvukovou energii na sluchový signál a ten je prostřednictvím sluchového nervu veden do sluchového centra v mozku. Zde jsou zvuky interpretovány. Vnitřní ucho leží v kostěném labyrintu skalní kosti a kromě zprostředkování zvuku se podílí významnou měrou na rovnováze těla.

Ucho a rovnováha

Hlavním koordinačním centrem rovnováhy je mozkový kmen. Ten zpracovává informace z očí, šíje, svalů, kloubů a vestibulárního systému vnitřního ucha. Informace přenášené odtud jsou nezbytné pro udržení rovnováhy a určení polohy těla vůči okolnímu prostředí.

Rovnovážné ústrojí vnitřního ucha se skládá ze tří polokruhovitých kanálků a dvou komor – elipsovitého a kulovitého váčku. Jednotlivé polokruhovité kanálky registrují roviny pohybu. Uvnitř umístěné receptorové buňky zaznamenávají pohyby hlavy a impulzy odtud putují sluchově-rovnovážným nervem do mozku. Na zajištění rovnováhy těla se významně podílí kromě mozkového kmene a rovnovážného ústrojí také mozeček. Mozek pak dodává informace, jak upravit polohu těla a dosáhnout stability.

Centrum rovnováhy hraje zásadní roli při sportu

Co je zvuk?

Zvuk je způsoben vibracemi objektů. Vznikají tak zvukové vlny tvořené kmitáním molekul vzduchu, které se přenášejí uchem jako zvukový signál až do mozku. Člověk slyší a rozlišuje tóny o kmitočtu 16 až 16 000 Hz. Nejcitlivější je oblast mezi 1 až 3000 Hz, což je frekvence lidského hlasu. Kvalita zvuku je závislá na kombinaci různých frekvencí: příjemné zvuky jsou tvořeny jednou nebo několika frekvencemi, které jsou v souladu, hluk představuje soubor neharmonických frekvencí. Intenzita zvuku se udává v decibelech. Čím vyšší je počet decibelů, tím hlasitější zvuk vnímáme. Zvuky nad 90 decibelů mohou sluch poškodit.

ORL

Vyšetřením sluchu a léčbou jeho poruch se zabývá převážně obor otorinolaryngologie (ORL ) neboli „ušní-nosní-krční“. Souvisejícími obory jsou foniatrie a chirurgie hlavy a krku.

Ušní alveoly v klidu a při pohybu


O autorovi: MUDr. Petr Bednář

Ucho a sluch
Ohodnoťte tento článek!