Dnes je jaterní cirhóza charakterizována zejména třemi histologickými kritérii: nekrózou jaterní tkáně, tvorbou pojivové tkáně a regenerací jaterních buněk ve formě uzlů. Jde o chronické, progredující onemocnění postihující játra difúzně, jehož výskyt roste na celém světě a na nějž podle odhadů v CR ročně umírá 1500 – 2000 nemocných.
Jaterní cirhóza je onemocnění různé etiologie. V naší republice dominují dvě příčiny jaterní cirhózy: akutní virové hepatitidy a chronický abúzus alkoholu. Akutní hepatitída A do chronického stavu nepřechází a k jaterní cirhóze zpravidla nevede. Akutní hepatitída B vede asi ve 3 % a akutní hepatitída C asi v 5 – 15 % k jaterní cirhóze. Alkoholismus stále stoupá a způsobuje až 50 % všech jaterních cirhóz pro muže se považuje nebezpečná dávka již 60 g čistého alkoholu denně, pro ženu již 20 g / den, jinými slovy nemají být překračovány dávky / den u muže: 2 1 piva, 0,71 vína nebo 0,21 tvrdého alkoholu, u žen pak: 0,5 1 piva, 0,2 1 vína nebo 0,05 1 tvrdého alkoholu. Z méně častých příčin můžeme uvést některé metabolické poruchy jako hemochromatózu, Wilsonovu chorobu, dále může cirhózu způsobit chronický autoimunitní zánět jater, srdeční selhání, některé léky. Jsou však situace, kdy příčinu neprokážeme, pak cirhózu označujeme jako kryptogenní (idiopatickou).
Symptomatologie, diagnostika
Jaterní cirhóza může dlouho probíhat zcela asymptomaticky. Subjektivní příznaky bývají zpravidla nespecifické: nechutenství, nauzea, slabost, únava, nevýkonnost, váhový pokles, nesnášenlivost některých jídel, „špatné trávení“, apod. V objektivním nálezu zjišťujeme rozvoj ikteru, zvýšenou krvácivost, vznik pavoučkových névů, subfebrilie, foetor hepaticus, nárůst obvodu břicha při ascitu, který může způsobit dechové potíže útlakem bránice. Při jaterní cirhóze dochází v důsledku ztíženého průtoku krve játry ke vzniku portální hypertenze se všemi důsledky: vznik jícnových varixů s rizikem krvácení do trávicího traktu, vznik ascitu, rozvoj jaterní encefalopatie (psychiatrické a neurologické příznaky v důsledku intoxikace látkami, které nejsou detoxikovány poškozenými játry a působí na CNS). Pacienti s jaterní cirhózou mají sklon k infekcím. V mnohých případech lze podezření na diagnózu stanovit na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření. Ptáme se jednak na možné prodělané infekční žloutenky, abusus alkoholu a všímáme si i jiných klinických projevů. V laboratoři bývají zvýšené tzv. jaterní testy (bilirubin, ALT, AST, ALP, GMT), nalézáme často anémii, trombocytopenii, poruchy koagulace atd., vyšetřujeme protilátky proti virovým hepatitídam. Ze zobrazovacích metod velmi dobře poslouží sonografie břicha, která je schopna popsat změnu jater, zvětšení sleziny, ale odhalit i malé množství ascitu. K průkazu jícnových varixů využíváme gastroskopii. V pokročilých stadiích jsou tato vyšetření dostačující, při pochybnosti musíme vždy provést jaterní biopsii k histologickému ověření. V případě potřeby můžeme provést další specializovaná vyšetření.
Léčba
I když se jedná o ireverzibilní poškození jater, je léčba důležitá, protože dokáže zpomalit až téměř zastavit progresi onemocnění a tím výrazně prodloužit přežití. Součástí každé léčby by měla být režimová a dietní opatření: nutričně bohatá strava s dostatkem vlákniny, vitamínů, s přihlédnutím k individuální snášenlivosti, samozřejmostí by měl být absolutní zákaz alkoholu (bez ohledu na příčinu cirhózy), sport a pracovní zařazení povolujeme dle stadia onemocnění. U cirhóz na podkladě virových hepatitíd podáváme protivirovou léčbu. Všeobecně se podávají tzv. hepatoprotektiva (např. Flavobion, Essentiale, Sylimarin). Další léčba se odvíjí od přidružených komplikací (léčba jaterní encefalopatie, krvácení z jícnových varixů, ascitu atd.).
Prognóza
Prognózu jaterní cirhózy můžeme zlepšit včasnou diagnózou a léčbou. Za nepříznivý faktor považujeme vznik ascitu, progresi ikteru, rozvoj jaterní encefalopatie, krvácení do trávicího traktu a další. Vzhledem k tomu, že nejčastější příčinou v naší populaci je alkohol, rozhodují o svém osudu často pacienti sami. V prevenci se uplatňuje i očkování proti virové hepatitíde B, očkování proti hepatitíde typu C bohužel zatím neexistuje. Neméně důležité je i dodržování bezpečnosti práce s používáním ochranných pomůcek před potřísněním krví.
Péče o ambulantního pacienta
Příjem. Odběr krve na hematologii, hemokoagulaci, biochemické, virologické, bakteriologické, genetické a imunologické vyšetření. Informace pacientovi o přípravě a provedení endoskopických vyšetření, jaterní biopsie, sonografického vyšetření, CT a magnetické rezonance. Sestra pacientovi poskytne informace:
* o správné výživě (dieta, zákaz alkoholu). Nemocný s chronickým onemocněním jater musí dbát o zvýšený energetický přísun bílkovin, zvláště živočišného původu, jako je mléko či mléčné výrobky. Cukry doporučujeme v malých dávkách během celého dne. U tuků dáváme přednost rostlinným. Maso doporučujeme libové, drůbeží či ryby. Vhodné jsou těstoviny a rýže. Zeleninu a ovoce podáváme čerstvé a kvalitní. Luštěniny jsou vhodné pro obsah vlákniny přispívající k pravidelnému vyprazdňování; snášenlivost luštěnin je individuální. Koření používáme v rozumné míře, podporuje chuť k jídlu a zvyšuje sekreci trávicích šťáv. U nápojů je nutno úplně vypustit alkoholické nápoje (upozorňujeme, že i pivo je alkohol), doporučujeme ovocné šťávy, slabý čaj, minerální vody – vše v běžných dávkách.
* o úpravě životosprávy (pro lepší zapamatováníletáčky). Fyzickou aktivitu doporučujeme podle stavu nemocného, aktivita musí být prokládána odpočinkem. Sport na závodní úrovni nedoporučujeme -jen kondiční cvičení, plavání, procházky.
* o nutnosti, užívání léků. Je nutné přesně užívat léky tak, jak je předepsal hepatolog. Léky předepsané jinými lékaři je třeba s ním konzultovat.
* o nutnosti, dispenzarizace. Dodržovat termíny kontrol určených lékařem. Při změně stavu, jako je hubnutí, zvýšený přírůstek na váze, otoky, zvětšení břicha, žloutenka, projevy krvácivosti, zvýšená teplota, změny psychické, celkové zhoršení, nápadná únava, je nutné navštívit poradnu co nejdříve.
Cílem edukace je snaha individuálním přístupem motivovat pacienta, aby se aktivně zapojil do svého léčebného procesu.