Žloutenka typu A je známá jako nemoc špinavých rukou. Jak jejímu rozvoji předcházet?

Žloutenka typu A

Zdroj: Pixabay

Pokud vám lékaři diagnostikovali virovou hepatitidu typu A, jistě teď přemýšlíte, kde jste se tímto onemocněním mohli nakazit. Na vině přitom může být nedostatečná osobní hygiena, ale i konzumace kontaminovaných potravin. Jelikož je žloutenka A navíc vysoce nakažlivá, pacient se musí povinně léčit na infekčním oddělení, aby se předešlo dalšímu šíření nemoci.

Co je žloutenka A?

Jedná se o infekční virové onemocnění jater, které je mezi lidmi známé také jako nemoc špinavých rukou nebo infekční žloutenka. Virová hepatitida typu A je přitom považována za nejčastější a nejvíce nakažlivý typ daného onemocnění. Ačkoliv nepřechází do chronického stádia a není tak závažná jako ostatní druhy hepatitidy, její léčba může v některých případech trvat i dlouhé měsíce.

Žloutenka typu A patří do skupiny známých virových hepatitid (A, B, C, D, E a G), což jsou zánětlivá onemocnění jaterní tkáně virového původu. Z terminologického hlediska ovšem hepatitida není to samé co žloutenka. Zatímco v prvním případě se jedná o nemoc způsobenou infekcí, žloutenka představuje pouze příznak celé řady různých chorob.

Žluté zbarvení kůže a sliznic, které lékaři odborně označují jako žloutenka nebo ikterus, pacienti pozorují ve chvíli, kdy se z jakéhokoliv důvodu v krvi a tkáních zvýší koncentrace odpadní látky s názvem bilirubin. Může se objevit třeba vlivem neprůchodnosti žlučových cest nebo z důvodu celkového postižení jater.

Někdy žloutenka doprovází také infekční hepatitidy, jelikož játra nejsou schopná bilirubin zpracovat a odstranit z těla. To ovšem není pravidlem, takže pacient trpící infekční hepatitidou vůbec nemusí žloutnutí pokožky a sliznic zaznamenat. Ačkoliv je tedy mezi lidmi známé spíše označení žloutenka typu A, správnější je název virová hepatitida A.

Výskyt onemocnění

Žloutenka typu A se dnes vyskytuje prakticky po celém světě. Výrazně vyšší riziko, že se člověk tímto onemocněním nakazí, hrozí v zemích se špatnými hygienickými podmínkami, nedostatkem bezpečné pitné vody a absencí očkování. V rozvojovém světě přitom virová hepatitida postihuje hlavně malé děti do 10 let věku a v dospělosti jsou pak již lidé vůči této chorobě imunní.

Ve vyspělých státech je počet případů výrazně nižší, ale i zde má virová hepatitida typu A tendenci šířit se v epidemiích. Příkladem může být třeba epidemie žloutenky A v roce 1979, kterou způsobily polské jahody, nebo epidemie z roku 2016, kdy lékaři v rámci zemí Evropské unie zaznamenali rozvoj onemocnění převážně u mužů, kteří měli intimní styk s muži.

Na území České republiky se počet hlášených případů ročně pohybuje obvykle v řádech stovek (zhruba 600 nových případů každý rok). Klesající nemocnost v populaci ovšem souvisí také s narůstajícím počtem jedinců bez ochranných protilátek, a to především mezi dětmi, dospívajícími a mladými dospělými. Hlášeny jsou však i případy, kdy si cestovatelé přivezli žloutenku typu A ze zahraničí (především z exotických zemí).

Žloutenka A: přenos

Původcem onemocnění je virus hepatitidy A, což je malý neobalený RNA virus, který je velice odolný vůči vlivům vnějšího prostředí. Při pokojové teplotě dokáže přežívat celé týdny a ve zmraženém stavu dokonce i několik let. Zničit ho může například působení různých dezinfekčních prostředků (chlorové preparáty, kyselina peroctová a další) nebo pětiminutové vaření.

A jak se přenáší žloutenka typu A? K šíření nákazy dochází především fekálně-orální cestou. Zdrojem infekce je tedy nemocný člověk, který vylučuje virus žloutenky stolicí a nedostatečně umytýma rukama jej pak může přenést na cokoliv, čeho se dotkne. Právě proto se virová hepatitida A často označuje také jako nemoc špinavých rukou. Vstupní branou infekce jsou pak ústa a zažívací trakt.

Může se přitom jednat o přenos přímý, tedy od osoby k osobě, nebo nepřímý. Ten probíhá prostřednictvím kontaminované vody, potravin a předmětů. Riziková je například konzumace tepelně neupravených pokrmů v prostředí s nižšími hygienickými standardy nebo jídel, která si člověk může koupit u pouličních prodejců nebo v různých stáncích rychlého občerstvení.

Pokud jde o konzumaci nápojů, zde by si měl dát každý pozor na vodu, u které si člověk předem nemůže ověřit kvalitu. Nebezpečné jsou ovšem i kostky ledu připravené ze závadné vody nebo potraviny, které byly kontaminovanou vodou před konzumací omyty. Méně časté je pak šíření nemoci krví a pohlavním stykem.

Vzhledem k tomu, že se nemoc typicky přenáší fekálně-orální cestou, vyšší riziko nákazy hrozí především u lidí s nízkými hygienickými standardy, jako jsou bezdomovci nebo narkomané. Další rizikovou skupinou jsou pak děti předškolního a školního věku, které se pohybují ve větších kolektivech, dospívající a mladí dospělí, ale samozřejmě i cestovatelé.

Žloutenka A: inkubační doba

Pokud jde o to, za jak dlouho se u pacienta rozvinou prvotní příznaky onemocnění, ve skutečnosti může být tento údaj velice individuální. Inkubační doba žloutenky typu A se totiž pohybuje v rozmezí od 15 do 50 dnů. To znamená, že trvá zhruba 2-7 týdnů od průniku viru do organismu, než pacient zaznamená jakékoliv obtíže (pokud nemoc neprobíhá asymptomaticky).

Ve stolici nakaženého je virus přítomný již v druhé polovině inkubační doby a vymizí teprve 1-3 týdny po prvotní klinické manifestaci onemocnění. V krvi pacienta se virus nachází pouze krátce, a to několik dní před vypuknutím nemoci a vzácně i několik dní, které následují po propuknutí prvních viditelných příznaků žloutenky typu A.

Jaké má žloutenka A příznaky?

Hlavním projevem žloutenky typu A je zánět jaterní tkáně, který může u pacienta vyvolat celou řadu zdravotních obtíží. Virová hepatitida má přitom různé formy. Zatímco infekce u dospělých bývá závažnější a lékaři v tomto případě většinou zaznamenají celou řadu na první pohled viditelných klinických příznaků, u dětí nemoc často probíhá asymptomaticky.

Pokud jde o manifestní formu onemocnění, již na konci inkubační doby může pacient zaznamenat nespecifické symptomy a v první fázi nemoci se pak žloutenka typu A často manifestuje podobně jako chřipka. Dostaví se příznaky, kam patří například zvýšená teplota, bolesti hlavy, bolesti svalů, celková únava, rýma a kašel nebo zánět spojivek.

Pokud jde o to, jaké má žloutenka typu A příznaky, dále může pacient pociťovat třeba žaludeční a střevní obtíže, jako je nechutenství, nevolnost, průjem a zvracení, nebo naopak nadýmání, zácpa, říhání a tlak v pravém podžebří. Vzácněji se pak objevují také kloubní otoky nebo nervové projevy včetně silných bolestí hlavy a zánětlivého postižení jednoho či více nervů.

Jakmile se virová hepatitida A ohlásí prostřednictvím těchto nespecifických obtíží, následuje vlastní fáze onemocnění, kdy dochází ke zhoršení pacientova zdravotního stavu. Mezi typické příznaky žloutenky typu A se pak samozřejmě řadí ikterus (žloutenka), tedy žluté zbarvení pokožky a očního bělma. S tímto problémem souvisí také:

V některých případech se výše zmíněné chřipkové, žaludeční a střevní obtíže nemusí vůbec dostavit a pacienta přivede do lékařské ordinace až žluté zbarvení pokožky. Jindy se pak neobjeví ani žloutenka, což se označuje jako anikterická forma virové hepatitidy. Tato varianta je nebezpečná hlavně z toho důvodu, že pacienti mohou bez vlastního vědomí nemoc šířit do okolí.

Téměř u všech nemocných v akutní fázi onemocnění (s rozvinutými symptomy) zahrnují příznaky žloutenky A také zvětšení jater, která bývají citlivá na pohmat, a často i zvětšení sleziny nebo mízních uzlin. U dětí nicméně virová hepatitida typu A bývá všeobecně méně závažná než u dospělých a žádné viditelné obtíže se dostavit nemusí. V tom případě lékaři hovoří o asymptomatické formě.

Možné komplikace

Ačkoliv žloutenka typu A nepřechází do chronicity a většinou ji neprovází žádné trvalé následky, až u 10 % nemocných může mít komplikovaný průběh. Zatímco normálně rekonvalescence trvá pouhých několik týdnů, v tomto případě se může protáhnout klidně i na několik dlouhých měsíců. Zcela výjimečný je pak fulminantní varianta žloutenky A, která se rozvíjí velice rychle, může vést k jaternímu selhání a často končí smrtí pacienta.

Diagnostika

Ať už se ve vašem případě virová hepatitida typu A pojí s rozvojem žloutenky a dalších nepříjemných příznaků, nebo onemocnění probíhá zcela asymptomaticky, rozhodně byste neměli tento zdravotní problém podceňovat. Nejen, že dané onemocnění může ohrozit pacienta na životě, ale zároveň hrozí přenos na osoby, s nimiž se nakažený v poslední době setkal.

 Zatímco někdy bývají příznaky žloutenky typu A na první pohled patrné, jindy jsou spíše nespecifické. V tom případě je nutné provést krevní testy na žloutenku typu A, které mohou odhalit protilátky proti příslušnému viru hepatitidy, a jaterní testy, kde budou hodnoty nápadně zvýšené. Pokud se diagnóza potvrdí, nemocný musí být izolován na infekčním oddělení a pod zvýšeným zdravotnickým dohledem by měly být také všechny osoby, které s ním přišly v poslední době do kontaktu.

Léčba žloutenky typu A

Hospitalizace u akutní fáze nekomplikované hepatitidy trvá zhruba 2-4 týdny, rekonvalescence pak asi 1-2 měsíce. Jakou může mít během této doby žloutenka A léčbu a jaká opatření by měli pacienti dodržovat? Důležitý je především klidový režim na lůžku, užívání hepatoprotektiv a konzumace vitamínů skupiny B.

Během akutní fáze onemocnění, ale také v průběhu rekonvalescence by se měl pacient dále soustředit na speciální dietu. Na začátku lékaři doporučují glycidovou dietu, která zahrnuje podávání čaje, sucharů, staršího pečiva, glukózy, kompotů nebo třeba kaše. Po několika dnech se přidávají také bílkoviny (drůbež, vařené hovězí maso, mléko, tvaroh). Kromě toho by se nemocní měli vyvarovat alkoholu, uzenin, přepalovaného tuku nebo třeba příliš kořeněných pokrmů.

Jakmile virus hepatitidy A z organismu pacienta vymizí, je propuštěn z karantény. Dalších šest měsíců by měl ovšem dodržovat lékařem doporučenou dietu, dokud všechny jaterní biochemické ukazatele nebudou opět v normě, a měl by se vyhnout veškerým namáhavým aktivitám. Po prodělané nemoci nicméně pacient získává celoživotní imunitu.

Prevence

Vzhledem k tomu, že je vnímavost k tomuto onemocnění všeobecná a žádná specifická léčba žloutenky typu A neexistuje, je důležité soustředit pozornost hlavně na dodržování preventivních opatření. Jednou z možností, jak předejít nákaze, jsou opatření nespecifická, druhou pak opatření specifická, tedy očkování proti žloutence typu A.

Nespecifická opatření

V tomto případě se prevence soustředí hlavně na dodržování osobní hygieny, tedy na důsledné mytí rukou po každém použití toalety a před každým jídlem. Pozor by si pak lidé měli dát také na nepřímý kontakt s jinými osobami, který je zprostředkovaný například konzumací nápojů ze stejné lahve, ochutnáváním jídla ze stejného talíře nebo sdílením jedné cigarety. Velký význam má také:

  • zásobování kvalitní pitnou vodou,
  • konzumace nápojů a potravin, u nichž si je člověk jistý kvalitou,
  • mytí ovoce, zeleniny a dalších potravin před jejich konzumací,
  • vyhýbání se syrovým nebo nedostatečně tepelně zpracovaným jídlům,
  • vyhýbání se vodě z veřejných vodovodů v exotických zemích (nepoužívat ani pro čištění zubů).

Žloutenka A: očkování

Druhou možností, jak se rozvoji virové hepatitidy vyhnout, je vakcinace. Jaké očkování žloutenka typu A vyžaduje? V České republice jsou momentálně k dispozici bezpečné očkovací látky pro děti od jednoho roku věku i pro dospělé pacienty. Očkovat lze také kombinovanou vakcínou proti hepatitidě A a hepatitidě B (3 dávky v odstupu 1 a 6 měsíců po prvním očkování).

Pokud jde o základní očkování proti žloutence A, zpočátku stačí podání jedné dávky. Přeočkování další dávkou se pak provádí za 6-12 měsíců, ale opětovnou vakcinaci je možné podstoupit až do pěti let po první dávce. Délka ochrany je pak dlouhodobá (teoreticky celoživotní). Pokud tedy zvolíte prevenci v podobě očkování, žloutenka A by vás již neměla ohrozit.

Lékaři doporučují toto očkování všem lidem, kteří jsou vystaveni vyššímu riziku nákazy virovou hepatitidou A. Může se jednat například o cestovatele do oblastí, kde je výskyt daného onemocnění častější než na našem území. Dále by tuto možnost ochrany měli zvážit:

  • osoby trpící chronickým onemocněním jater,
  • pacienti s vrozenou poruchou krevní srážlivosti,
  • blízké kontakty nemocných, u nichž se žloutenka A projevila,
  • lidé, kteří se s infekcí mohou potkat v rámci svého povolání,
  • homosexuálové a promiskuitní osoby,
  • narkomané.

Stát v tomto případě hradí pouze mimořádná a zvláštní očkování proti virové hepatitidě A. Taková vakcinace se provádí třeba u zaměstnanců a příslušníků základních složek integrovaného záchranného systému, kteří jsou nově přijímaní do pracovního nebo služebního poměru. Ostatní si pak většinou musí vakcinaci hradit sami.

A jaká je u očkování proti žloutence typu A cena? Na našem území se nejčastěji používají vakcíny Avaxim, Havrix a Vaqta. Poplatek za jednu dávku se přitom odvíjí od toho, o jaký konkrétní typ očkování se jedná (varianta pro děti, nebo pro dospělé). Cena se pohybuje zhruba v rozmezí od 1300 do 1600 korun, přičemž u kombinované vakcíny proti hepatitidě A i B je samozřejmě o něco vyšší.

Zdroje: szu.cz, nzip.cz, ockovacicentrum.cz, hygpraha.cz

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top