Intoxikace houbami

V následujícím článku autorka seznamuje s problematikou otrav houbami, se kterou se zdravotníci setkávají především v období mezi srpnem a říjnem. Intoxikace těmito tradičními lahůdkami může mít vážné a někdy až letální následky pro lidský organismus. Tento stav vyžaduje hospitalizaci a následně intenzivní péči celého zdravotnického týmu.

SUMMARY
The author writes about mushroom poisoning which healthcare workers encounter especially in August and September. The mushroom intoxication can have serious, sometimes even lethal, consequences for the human organism. The condition requires hospitalization and intensive care.

Intoxikace houbami patří mezi nebezpečné alimentární otravy. Na Slovensku je houbařství velmi rozšířené. Přináší s sebou nejen příjemné obohacení jídelníčku, ale také velké množství nástrah v podobě možné intoxikace v důsledku nedostatečných znalostí hub. Přesný výskyt otrav houbami není znám, neboť chybí centrální registr mykointoxikací a mnoho případů otrav uniká zdravotnickým statistikám kvůli nesprávné či nedostatečné diagnostice. Z toxikologického hlediska dělíme houby na smrtelně jedovaté, škodlivé a jedlé. Intoxikace houbami se vyskytují nejčastěji v období od srpna do října. Patří mezi nejnebezpečnější akutní otravy, a to zejména hepatotoxickými druhy. Nejnebezpečnější jsou otravy muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), muchomůrkou jízlivou (Amanita virosa), muchomůrkou jarní (Amanita verna), ucháčem obyčejným (Gyromitra esculenta) a závojenkou olovovou (Entoloma sinuatum).

Typy otrav houbami podle klinických příznaků

Hepatotoxický typ: Po období latence, kdy je pacient 8–12 hodin bez klinických příznaků, dochází k prudkému zvracení, bolestem břicha, objevuje se též tenesmus (bolestivé nucení na stolici, které přetrvává i po jejím odchodu) a vodnatá stolice. Dále se objevuje oligurie až anurie z důvodu hypovolemie a hyponatremie s hypokalemií. Může se připojit tubulární nekróza z toxického působení amanitinů (toxiny obsažené v muchomůrkách). Čtvrtý až pátý den se objevuje bolest pod pravým žeberním obloukem, hepatomegalie, zvýšení katalické aktivity transamináz, zvýšená koncentrace bilirubinu v séru, snížení protrombinového času, postupně se rozvíjí ikterus a obraz jaterního selhání, porucha vědomí až kóma. Patří sem otravy muchomůrkou hlíznatou, zelenou, jarní a zřídka také ušákem obyčejným.

Neurotoxický typ: Příznaky se objevují do 30–60 minut po požití. Tento typ se projevuje zvýšeným sliněním, zvracením, bronchiální sekrecí, bronchospasmem, miózou, fascikulacemi (samovolné záškuby jednotlivých svalových vláken, které nezpůsobují pohyb svalu jako celku, ale jsou viditelné pod kůží) a křečemi. Tyto muskarinové příznaky se objevují při otravě strmělkami a vláknicemi. Mykoatropinové příznaky, jako je suchost sliznic, mydriáza, zčervenání sliznic a poruchy vědomí, vznikají při otravě muchomůrkou červenou, slámožlutou a tygrovanou.

Vazotoxický typ: Příznaky jsou podobné jako při otravě alkoholem, a to zčervenání tváří, nauzea a zvracení. Patří sem otravy hnojníkem inkoustovým.

Gastroenteritický a kolitický typ: Je velmi častý a ne vždy se rozpozná, často se zamění s jinými alimentárními toxikózami. Příznaky se objeví obvykle 4 hodiny po požití. Dochází ke zvracení, průjmu a v těžkých případech až k dehydrataci organismu. Mezi houby, které způsobují tento typ otravy, patří hřib satan, některé druhy pečárek, holubinek, ryzec kravský, ale také velké množství jedlých hub (kuřátka) a jejich rozkladové produkty.

Základní postup a zásady léčby: * diagnostika intoxikace * snížené vstřebávání toxické látky * zvýšené vylučování toxické látky * léčba symptomů * komplexní a specifická ošetřovatelská péče

Diagnostika intoxikace

Trávicí obtíže jakéhokoli druhu po požití hub musíme pokládat za otravu, dokud není vyloučena. Terapeuticky cenné je přesné zjištění druhu požité houby a čas, který uplynul od jejího požití. Z těchto důvodů má velký význam mykologické vyšetření zvratků a zbytků potravy. Identifikace požité houby umožní včas indikovat adekvátní terapii.

Snížené vstřebávání toxické látky

Základem terapeutického úspěchu při všech typech otravy houbami je důkladné a co nejrychlejší odstranění jedovatých hub z trávicího traktu výplachem žaludku s následným podáním absorpčního uhlí.

Zvýšené vylučování toxické látky

Můžeme jej podpořit více způsoby. Navzdory průjmům lze použít salinické laxativum (obsahující soli a minerální látky), forsírovanou diurézou a eliminačními metodami, při hepatotoxickém typu otravy se za nejúčinnější považuje hemoperfuze a peritoneální dialýza.

Léčba symptomů

Zahrnuje postupy, které brání rozvoji komplikací. Prvořadá je stabilizace dechu (zajištění dýchacích cest a podpora nebo úplná náhrada ventilace) a stabilizace krevního oběhu. Úpravy dehydratace organismu docílíme adekvátní infuzní terapií s náhradou minerálních látek. Důležitá je také korekce poruch acidobazické rovnováhy, léčba křečí a sledování stavu vědomí, funkce ledvin a jater. Při hepatotoxickém typu se osvědčilo infuzní podání krystalického Penicilinu G ve vysokých dávkách (až 40 milionů m. j./den). Podání silymarinu (Flavobion, Silygal, Simepar) má význam jen v případě, že se podá už v bezpříznakovém období. Při neurotoxickém typu u muskarinových příznaků podáváme opatrně atropin a u mykoatropinových příznaků pilokarpin, v excitačním stadiu chlorpromazin.

Komplexní a specifická ošetřovatelská péče

„Specializovaná ošetřovatelská péče je zpravidla součástí komplexní ošetřovatelské péče a je zaměřená na vysoce odborné činnosti ve vymezených užších specializovaných oborech.“ (Farkašová, D. a kol., 2005, s. 172). Hlavním posláním celého pracovního týmu je zabezpečit kvalitní péči, která vyžaduje vysoce odbornou a koordinovanou spolupráci sestry a lékaře.

Cílem při příjmu pacienta je: * zvládnout akutní stav, * stabilizovat vitální funkce, * posoudit zdravotní stav s ohledem na biologické potřeby, * analyzovat získané informace a formulovat ošetřovatelské diagnózy, * naplánovat ošetřovatelskou péči, * zabezpečit realizaci ošetřovatelských intervencí a vyhodnotit účinnost ošetřovatelského procesu.

Mezi hlavní priority při příjmu pacienta intoxikovaného houbami patří: * přijetí pacienta na oddělení anesteziologie a intenzivní medicíny, * uložení pacienta na polohovatelné lůžko s antidekubitální matrací, * připojení pacienta na monitor a sledování vitálních funkcí, * v indikovaných případech zabezpečení dýchacích cest pacienta intubací, * zabezpečení intravenózního přístupu a podávání intravenózní terapie (zahrnuje zajištění dvou žilních přístupů, odběr a odeslání krve na toxikologické a biochemické, hematologické vyšetření, aplikování farmakoterapie a ordinovaných infuzních roztoků), * zavedení gastrické sondy, odběr prvního vzorku žaludečního obsahu na toxikologické vyšetření, výplach žaludku a podání absorpčního uhlí, * zavedení permanentního močového katétru (případně asistence při zavádění), odběr prvního vzorku moči a jeho odeslání na toxikologické vyšetření, sledování diurézy a specifické váhy moči, * asistence při diagnostických a terapeutických výkonech, * sledování a zaznamenávání celkového stavu pacienta (vědomí, chování, bolesti, monitorování kardiovaskulárního systému, dýchacího systému, sledování přístrojů, výsledků laboratorních vyšetření, dokumentování podané léčby a péče o pacienta).

Pacient v akutním stadiu je v plné míře odkázaný na pomoc sestry. Sestra je ta, která v plném rozsahu uspokojuje nebo v závislosti na zdravotním stavu pacienta mu pomáhá uspokojit jeho biopsychosociální potřeby. Zabezpečuje péči o dýchání, výživu, vyprazdňování, polohu a hygienu. Mezi další povinnosti sestry patří i saturace psychosociálních potřeb a edukace pacienta po zvládnutí akutního stadia.

Závěrečná doporučení pro bezpečnou a zdravou konzumaci hub

* Používat zdravé a čerstvé plodnice. * Při sběru nepoužívat na uskladnění hub igelitové obaly, protože se v nich zapaří a v tomto stavu dochází k rychlému množení patogenních mikroorganismů, které mají nepříznivý vliv na trávicí systém, a to navzdory tepelné úpravě. * V lednici lze celé houby uchovávat maximálně týden, rozkrájené jen do druhého dne. * Houbový pokrm z jedlých hub, který byl uložen v chladu, můžeme ohřát, ale je třeba jej ihned konzumovat. Vhodnější je však konzumace čerstvě připravených hub. * Pokrmy z hub musíme vždy dostatečně tepelně zpracovat, jíst je v syrovém stavu se nedoporučuje. * Pro jejich horší stravitelnost se nedoporučuje konzumace většího množství hub ve večerních hodinách. * Houby by neměly jíst děti mladší tří let a lidé, kteří mají zdravotní problémy s ledvinami, játry, žlučníkem či žaludkem. * Sušené houby by se měly používat pouze jako ochucovadlo, pozor si musí dávat alergici. Ačkoli houby samy o sobě nemusí působit jako alergen, při jejich sušení dochází k uvolňování aromatických látek, které mohou astmatikům způsobovat dýchací obtíže.


LITERATURA

Gavorník, P.: Otravy jedovatými hubami. Bratislava, Vydavateľstvo Veda 2002. 112 s. Dobiáš, V.: Urgentná zdravotná starostlivosť. Martin, Vydavateľstvo Osveta 2006. 160 s. Bielli, E.: Huby ako ich spoľahlivo určovať a zbierať. Bratislava, Vydavateľstvo Ikar 2001. 50 s. Stopiaková, Z.: Ošetrovateľské štandardy u pacienta po intoxikácii hubami. Diplomová práca, KU v Ružomberku 2009.


O autorovi: Mgr. Zuzana Stopiaková, PhDr. Katarína Fúrová, KARIM, ÚVN Ružomberok (furovak@uvn.sk)

Ohodnoťte tento článek!