Kyberchondrie aneb Hypochondrie „na síti“

Kyberchondrie je považována za novou formu hypochondrie. Nebývalý nárůst informací o zdraví na internetu může u lidí paradoxně zvyšovat úzkostné pocity. Článek upozorňuje na úskalí vyhledávání zdravotnických informací „na síti“. Klíčová slova: kyberchondrie, hypochondrie, úzkost, internet

SUMMARY
Cyberchondria is a new form of hypochondria. The escalating increase of health information on internet can in some people paradoxically cause increased anxiety state. The article points to the “risks” of searching for health information on web. Key words: cyberchondria, hyperchondria, anxiety, internet

Sestra pracuje v prostředí, kde se setkává s různými nemocemi a postiženími, vidí lidské osudy často visící na nitce mezi životem a smrtí. Zážitky z práce u ní často přetrvávají i po návratu domů. V nemocnici nelze nevidět neslyšet. Specifické prostředí může podněcovat obavy o zdraví své i o zdraví nejbližších osob. Mohou vyústit až v deprese, poruchy spánku či generalizovanou úzkostnou poruchu.

Hypochondrie a úzkost

Rozlišujeme hypochondrické a úzkostné myšlenky. Hypochondr je člověk, který se domnívá, že trpí nějakou vážnou nemocí, hypochondrický blud jako nevývratné přesvědčení o určité nemoci může člověka i invalidizovat. Hypochondrie jako psychiatrická choroba postihuje asi 1 % populace (5, 8).
Úzkostné sebepozorování patří k neurotickým potížím a je zastoupeno v míře mnohem vyšší – až u 20 % populace. Existují určité typy lidí, kteří jsou náchylní přikládat svým potížím velký význam, studovat lékařské knihy a konzultovat častěji s lékařem. Na rozdíl od hypochondra se nebojí jen o sebe, ale stejně intenzivně i o své blízké. Jde o univerzální nastavení osobnosti, které lidem nebrání žít běžný život v rodině i zaměstnání (4). Lékaři upozorňují na jev, kdy v současné společnosti procento úzkostných jedinců narůstá. Jedno z vysvětlení je možné hledat až v extrémních možnostech získat informace zdravotnického charakteru pomocí internetu. V souvislosti s tím se nedávno objevil nový termín – kyberchondrie – mluví se o nové formě hypochondrie „na síti“.

Jak vzniká kyberchondrie?

Někdo například nemůže spát, protože ho bolí hlava, má srdeční palpitace, zvoní mu v uchu. Vstane, sedne k počítači, který nabízí neomezené množství informací, a zadá heslo do vyhledávače. Hned v prvních odkazech narazí na informace, které ho vyděsí – nádor na mozku, srdeční infarkt, tinitus. Nebo se jen cítí „nepřirozeně“ unavený: nabízí se počínající rakovina, dnes populární nákaza chlamydiemi či chronický únavový syndrom. Čím více čte, tím více chorob se mu nabízí k diagnóze.

Co znamená termín kyberchondrie?

Pojem má vyjádřit nevídaný nárůst zájmu o příznaky nemocí založený na hledání odkazů a literatury na internetu. Pochází z angličtiny (6), kde je „cyberchondria“ neologismus odvozený ze dvou slov cyber (míněn internetový prostor) a hypochondrie.

Jak na nás působí on-line „zdravotní osvěta“?

Média poskytují nepřeberné množství informací a vyhledávání na internetu dnes zvládne i malé dítě. Paradoxně tak vzniká situace, kdy se člověk bez lékařského vzdělání stává sám sobě diagnostikem. Hledat příznaky nemocí a zdravotnické informace je však záludné.
Jaká jsou úskalí vyhledávání na internetu?

1. Zdravotnická osvěta na internetu zdůrazňuje zdraví jako prioritu v duchu hesla současné doby, které propaguje jako nejvyšší hodnoty dokonalý zdravotní stav, bezchybný výkon, rozvíjení osobního potenciálu. Vede lidi k tomu, že tato kritéria přejmou do svého hodnotového žebříčku a snaží se různými rychlými, někdy až údajně zázračnými prostředky získat zdraví a sílu.
2. Internet poskytuje nadměrnou četnost informací. Bombardují člověka ze všech stran a vytvářejí v lidech pocity úzkosti z toho, že v balastu nezachytí zásadní a pro ně důležité informace. Čím více je informací, tím horší je orientace v jejich významnosti a objektivnosti.
3. Internet poskytuje „všezahrnující“ informace. Problém je diskutován ze všech možných úhlů pohledu a vzniká propast mezi tím, co je lidský mozek schopen pojmout, a tím, co je mu předkládáno. Laik bez lékařského vzdělání, ale i odborník, se dostává do stavu „informační exploze“, kdy není schopen vyhodnotit všechny nabízející se možnosti.
4. Řazení informací o příznacích nemocí na webu se neuskutečňuje podle závažnosti (pravděpodobnosti) onemocnění, ale podle četnosti vyhledávání. Lidé mají tendenci zaměřit se na první zjištěné výsledky ve vyhledávači a dále nehledají. Nejčastěji otvírané odkazy se tak stanou prioritně se nabízejícími bez ohledu na jejich výpovědní hodnotu.
5. Informace nezohledňují osobní anamnézu člověka, jeho věk, zdravotní stav, dědičné předpoklady, životosprávu, pracovní zatížení. Mají obecný charakter. Je rozdíl mezi vyhledáváním informací pomocí zadaného hesla a lékařskou poradnou, která odpovídá na konkrétní dotaz konkrétního jedince.
6. Webové vyhledávání nutí člověka, aby si ověřil informace, které získal, zvyšuje se tak možnost návštěvy lékaře za účelem potvrzení zjištěných příznaků. Dalším problémem je, že „surfaři“ po internetu se mnohdy dostanou na stránky, kde diskutují a radí podobně postižení. Rady v diskusích na téma „mám potíže s…“ bývají četné a protikladné, zde již nemusí jít pouze o ohrožení psychiky, ale i zdraví. Výsledkem on-line diagnostikování je stav, kdy informace vyvolávají zvýšené znepokojení uživatelů bez lékařského vzdělání (3). U emočně labilnějších jedinců vyvolávají tendenci uvěřit v tu nejhorší variantu, kterou internet nabídne. A strach z nemoci se tak může sám stát nemocí (1).

Příklad kyberchondrie z praxe

Mladá maminka si všimla, že se její tříletá dcera ráda „převtěluje“, nechává si říkat jménem starší kamarádky a hraje si s neviditelnými kamarády. Podívala se na internet, narazila na termín „imaginární přítel“ a hned první článek ji upozorňoval na možný vývoj autismu. „Imaginární přítel“ bývá u některých dětí normální vývojová etapa, která později vymizí, dítě v ní rozvíjí kreativitu. Tam však již maminka nepokročila, trpěla depresemi a tajila rodině své úzkosti o vývoj dítěte. Teprve po delší době, když vývoj pokračoval normálně, přiznala okolí své obavy. Osobní pohovor s odborníkem jí mohl ušetřit zbytečné trápení.
Pokud se člověk pohybuje v zdravotnickém prostředí, může reagovat dvěma způsoby:

1. Zvýšenou úzkostností, která se odrazí jak ve strachu o sebe, tak o své nejbližší.
2. Potlačením, které vyústí v opačný extrém – podceňování skutečných příznaků, ignorování získaných poznatků. Bagatelizace slouží jako štít proti úzkosti.
V obou případech jde o krajní varianty vyrovnávání se s obavami. Ale právě zdravotník by si měl umět vytvořit zdravý nadhled, nepřikládat význam neopodstatněným a neověřeným věcem, zvládat metodu zastavení úzkostných myšlenek (7). Při dnešní informační explozi je to jediná cesta, jak si chránit duševní zdraví.


O autorovi: PhDr. Zdeňka Židková, psycholog (www.psvz.cz)

Ohodnoťte tento článek!