Metaparadigma ošetřovatelství

Metaparadigma (disciplinární paradigma) je vedle naddisciplinárního paradigmatu na jedné straně a poddisciplinárního paradigmatu (konceptuální model) na straně druhé středním hierarchickým stupněm vertikální struktury paradigmatu (Palenčár, 2009).


SOUHRN: Metaparadigma ošetřovatelství představuje globální pohled na to, čím se ošetřovatelství jako věda zabývá. Jeho strukturu tvoří čtyři pojmy, čtyři nerelační a čtyři relační tvrzení. Metaparadigma plní poznávací a metodologickou funkci.
Klíčová slova: metaparadigma, pojmy metaparadigmatu, tvrzení metaparadigmatu, funkce metaparadigmatu

SUMMARY: Metaparadigm of nursing is a global view of the topics nursing science addresses. Its structure is formed by four concepts, four nonrelational and four relational statements. Metaparadigm has educational and methodological function.
Key words: metaparadigm, concepts of metaparadigm, statements of metaparadigm, functions of metaparadigm


Metaparadigma je nejširší, nejglobálnější pohled určité disciplíny na zkoumání určitého problému anebo jevu. Mohli bychom jej tedy nazvat předmětem příslušné disciplíny, který ji charakterizuje, tzn. to, čím se příslušná disciplína zabývá, co řeší (Kubicová, 2009).

Metaparadigma plní především ty funkce, jejichž realizace je nevyhnutelnou podmínkou konstituování se jakékoli samostatné vědní disciplíny. V první řadě jde o poznávací funkci metaparadigmatu, jejímž hlavním cílem je vymezení předmětu poznání. Znamená to vyčlenění jednoho typu předmětů, např. neživých (ve fyzice), na rozdíl od jiného typu předmětů, např. živých (v biologii), živých s vědomím (v humanitních vědách), resp. živých s vědomím vykonávajících ošetřovatelskou péči (v ošetřovatelství), o kterých bude daná věda vypovídat. Součástí vymezení předmětu každé disciplíny je tak identifikace jeho základních složek a všeobecný popis jejich chování, jako i určení specifického zorného uhlu, z hlediska kterého bude touto disciplínou zkoumaný. S poznávací funkcí metaparadigmatu je úzce spjata i jeho metodologická funkce. Její úlohou je především charakteristika metod a způsobů poznávání v dané disciplíně. Základním cílem metodologické funkce je tedy poskytovat metody zkoumání předmětu dané disciplíny (Palenčár, 2009).

Úvahy o funkcích metaparadigmatu je možné shrnout do čtyř požadavků, které má správně vytvořený systém metaparadigmatických pojmů a soudů jakékoli vědní disciplíny splňovat. Fawcettová (Palenčár, 2009) měla na mysli tyto požadavky:

* metaparadigma má identifikovat specifickou oblast zkoumání určité vědy odlišnou od oblasti zkoumání jiných věd prostřednictvím systému pojmů a soudů, který prezentuje pro danou disciplínu jedinečnou perspektivu výzkumu a praxe,

* metaparadigma má prostřednictvím globálních a zároveň ne nadbytečných pojmů a tvrzení souhrnným způsobem obsáhnout všechny jevy spadající do zájmu dané disciplíny,

* metaparadigma má být neutrální vzhledem k jeho specifickým vnitřním perspektivám, má být tedy do takové míry všeobecné, aby v sobě vytvářelo dostatečný prostor pro vznik a rozvoj specifických, navzájem odlišných poddisciplinárních postojů a perspektiv,

* metaparadigma má mít z hlediska svého obsahu i rozsahu nadnárodní charakter.

Struktura a obsah ošetřovatelského metaparadigmatu

V současnosti se uskutečňuje metaparadigmatické vymezení předmětu zkoumání ošetřovatelství především pomocí čtyř základních pojmů a na ně navazujících čtyř nerelačních tvrzení a čtyř relačních tvrzení.

Základní pojmy metaparadigmatu jsou: osoba, prostředí, zdraví a ošetřovatelství (ošetřovatelská péče) (Palenčár, 2009). Kubicová (2009) uvádí, že se někteří autoři neztotožňují s tím, aby bylo ošetřovatelství zařazeno jako součást metaparadigmatu, protože ošetřovatelství je samostatná vědní disciplína. Maleisová a Kimová (Farkašová et al., 2009) pokládají za předmět metaparadigmatu ošetřovatelství osobu, prostředí, zdraví anebo činnosti ošetřovatelství (a ne samotné ošetřovatelství).

Prostřednictvím čtyř nerelačních (analytických, definičních) tvrzení jsou v ošetřovatelství definované jeho čtyři metaparadigmatické pojmy následovně:

1. osoba je chápaná jako jakýkoli účastník – jednotlivec, rodina, komunita, jiná skupina – ošetřovatelské péče,

2. prostředí je souhrn signifikantních jiných okolností (ve kterých péče probíhá), jako i souhrn jakýchkoli podmínek a okolností, které souvisejí se zdravím osoby, resp. ve kterých se realizuje ošetřovatelská péče,

3. zdraví je definované jako stav pohody osoby jako příjemce ošetřovatelské péče v průběhu ošetřování,

4. ošetřovatelská péče se pokládá za souhrn všech činností, které vykonávají sestry ve prospěch osoby anebo společně s ní, jako i souhrn cílů či výsledků těchto činností.

Samo ošetřovatelství je vymezované pomocí nejvšeobecnějších relačních (syntetických) tvrzení, která vyjadřují vztah mezi čtyřmi metaparadigmatickými pojmy. V prvním relačním tvrzení je ošetřovatelství určené vztahem mezi pojmy osoba a zdraví následovně: ošetřovatelství se zabývá zákony, které řídí životní proces, pohodu a optimální fungování osoby v nemoci anebo ve zdraví. Druhé relační tvrzení to vyjadřuje pomocí vztahu mezi pojmy osoba a prostředí: ošetřovatelství se zabývá modelováním chování osob v interakci s prostředím v normálním životě, jako i v kritických situacích. Ve třetím relačním tvrzení je obsah ošetřovatelství vyjádřen prostřednictvím pojmů zdraví a ošetřovatelská péče: ošetřovatelství se zabývá ošetřovatelskou péčí a procesy, které způsobují pozitivní změnu zdravotního stavu osoby. Celkové zaměření ošetřovatelství nejpřiměřeněji vyjadřuje čtvrté relační tvrzení prostřednictvím vztahů mezi pojmy osoba, prostředí a zdraví následovně: ošetřovatelství se zabývá integritou anebo zdravím osob, přičemž zohledňuje (předpokládá), že jsou v neustálé interakci se svým prostředím (Palenčár, 2009).

Protože ošetřovatelství není pouze teoretickou vědou, ale i praktickou disciplínou, jeho metaparadigmatické pojmy a tvrzení zohledňují nejen čistě teoreticko-výzkumné cíle týkající se oblasti jeho zájmu, ale i prakticko-klinické cíle, tj. v ošetřovatelském procesu zachovat zdraví a kvalitu života, resp. eliminovat nemoc pacienta. Na této hierarchické struktuře, tzn. na úrovni disciplinárního paradigmatu, je tento záměr podaný velmi všeobecně a abstraktně. Jeho konkretizace spadá do kompetence dalších hierarchických struktur – poddisciplinárního paradigmatu (konceptuální modely ošetřovatelství) a na ně navazujících ošetřovatelských teorií.


O autorovi: Mgr. Matej Csisko, Neurologické oddělení, NsP sv. Barbory, a. s., Rožňava (csisko.m@gmail.com)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
3)
OR = 2,36, 95% CI 1,34-4,15, p = 0,003), resp. (OR = 2,42, 95% CI 1,22-4,81, p = 0,01
4)
OR = 3,22, 95% CI 2,28-4,55, p < 0,0001), resp. (OR 2,82, 95% CI 1,91-4,15, p < 0,0001
Metaparadigma ošetřovatelství
Ohodnoťte tento článek!
1 (20%) 2 hlas/ů