Nemocnice jako místo uzdravení

Dne 5. listopadu letošního roku pořádala Krajská nemocnice v Liberci ve spolupráci s Technickou univerzitou Liberec dvě souběžné akce. Jednalo se o 1. libereckou ošetřovatelskou konferenci s regionální účastí a 2. studentskou vědeckou konferenci. Tématem akce bylo vzdělávání sester na vysokých školách a novinky v ošetřovatelské péči v návaznosti na rozvoj medicínských oborů. V rámci konference zazněla mj. přednáška na téma Nemocnice jako místo uzdravení.

Úvodní glosa: Celostní pojetí člověka je založeno na vnímání všech stránek lidské bytosti – biologické, psychické, sociální i spirituální. Pokud si uvědomíme, že lidské bytí se neuskutečňuje ve vzduchoprázdnu, ale je velmi těsně spjato s prostorem či místem, otevírají se nám netušené obzory. Kvalita místa nepochybně ovlivňuje psychosociální pohodu pacienta a tak se svým způsobem podílí na ozdravném procesu. Lidská víra a naděje v uzdravení dokáže mnoho. Tuto naději může posilovat i okolní prostor a jeho atmosféra. Pokud z místa vyzařuje mír, klid a pokoj, pokud je místo laskavé a působí domácky, může pacientova motivace přímo rozkvétat.

Celostní pojetí místa

Místo představuje zcela konkrétní a svébytnou část prostoru. Takovým místem může být studánka s křížkem (pohled poutníka), ale i planeta Země (pohled kosmonauta). Celostní pojetí místa předpokládá vnímání všech jeho složek, významů a obsahů v jejich integritě.
Každé místo v sobě zahrnuje vedle složky přírodní (např. podnebí, reliéf či zeleň) také složku humánní. K ní řadíme nejen výtvory lidských rukou (např. architekturu), ale i nehmotné záležitosti duchovního rázu.

Kvalita přírodní a humánní složky a jejich vzájemný soulad potom určují tzv. význam místa. Na formování významu místa se podílejí zejména lidé (např. svými přístupy, postoji, prožitky, zkušenostmi, znalostmi či aktivitami) a historické události. Konceptem místa se detailně zaobíral čínský geograf Tuan. (Vávra, 2004) Všimněme si, že důležitou roli při formování významu nějakého místa hraje aktivní a kreativní vztah lidí k němu.

To platí nejen pro domácí (lidi v místě žijící), ale také pro hosty (návštěvníky místa). Jako návštěvník se musím angažovat a otevřít se vnímání. Musím být poutníkem, který vnímá jemná přediva v místních sítích, čte ikony či symboly vepsané třeba do kamenů. Musím se vyvarovat toho, být pouhým turistou (konzumentem vizuálních zážitků).

Žulový skalní výchoz

To, jakou pestrou paletu významů v sobě může místo skrývat, se snaží ukázat následující krátký text: Vedle onkologického pavilonu liberecké nemocnice se nachází místo, které s velkou pravděpodobností většině kolemjdoucích uniká. Místní komunikace se zde zařezává do svahu a odkrývá žulové skalní podloží. Na skálu v harmonické symbióze navazuje ochranná zeď zděná hrubě opracovanými žulovými kvádry. Jejich uspořádání v nepravidelném slohu jako by vyťukávalo rytmus hudební kompozice.

Struktura liberecké žuly, která ve vyleštěném stavu působí vskutku impozantně, je zde zastřena načernalou patinou a nenásilně odkazuje na biblické Kazatelovy úvahy o pomíjivosti světa. Z kamene dýchá nepředstavitelná moudrost věků. Však také stáří této žuly je více než metuzalémské – 350 milionů let. Atmosféru místa oživují miniaturní biotopy v puklinách skály, které jsou domovem rostlinek a drobných stromečků (obr. 1).

Obr. 1: Žulový skalní výchoz poblíž onkologického pavilonu

Nemocniční parková zeleň

Téměř ukázkovým příkladem, jak přispívat ke zkvalitnění místa, je péče o zeleň. Zeleň v podobě stromů, keřů či travnatých porostů vytváří v areálu nemocnice velmi pozitivní prvek. Nejenže napomáhá relaxaci (lavičky, dětské atrakce), ale stává se též domovem ptáků, kteří areál akusticky obohacují. Zahradní architekturu doplňuje řada skulptur. Pozoruhodné jsou např. Kamenní strážci nemocnice. Nezanedbatelné z hlediska terapeutického je jistě vnímání sezonních rytmů. Zeleň mění svou tvářnost i šat během ročního běhu a nabízí tak nepřeberné množství podnětů (obr. 2).

Obr. 2: Koruna letitého jeřábu poblíž Pavilonu péče o matku a dítě

Dobrovolnický program a jeho přínosy místu

Výše uvedenou koncepci lze celkem jednoduše aplikovat na areál liberecké nemocnice. Široký záběr předloženého tématu však zde neumožňuje postihnout všechny aspekty, proto se v následujícím textu zaměříme pouze na jednu vybranou oblast, a to dobrovolnický program. Následující řádky představují krátké zamyšlení nad jeho přínosy pro nemocnici jako místo. Dobrovolnický program ovlivňuje především klima místa ve smyslu psychosociálním a spirituálním. Působnost programu je postavena na třech hlavních pilířích.

Tři pilíře dobrovolnického programu

Pilíř první: Dobromyslnost při lůžku
Hlavní dobrovolnickou aktivitou je individuální setkávání dobrovolníků s pacienty. Dobrovolník přináší prostý lidský kontakt, který je ve vysoce profesionálním prostředí velmi zapotřebí. Není profesionálem ve smyslu zdravotnickém, není příbuzensky vázán. Vztah mezi dobrovolníkem a pacientem se tak formuje na zcela jiných základech. Jak se může takový vztah vyvinout, dokládá následující osobní příběh.

Mat karcinomu
„Byl vášnivým šachistou. Dřevěné figurky měl pečlivě poskládané v plastové krabičce a spolu s kartonovou šachovnicí je ukládal do police své skříně na onkologii. Oba jsme se těšili na šachová odpoledne. Sehráli jsme šest velmi vyrovnaných partií. Celkový stav 3 1/2 ku 2 1/2 v můj neprospěch tuto vyrovnanost dosvědčuje. Jednoho slunného červnového dne jsme utkání odehráli venku na terase. Královská hra nás velmi sblížila a zanechala mnoho vzpomínek. Během prázdnin jsem od poštovní doručovatelky obdržel pohlednici. Zprvu mi nedošlo, kdo ji napsal.

Teprve po chvíli jsem si uvědomil, kdo je odesílatelem. Po necelém roce se na onkologii setkáváme znovu. Na šachy už není síla. Promýšlení tahů je přece jenom náročné a radioterapie ubírá sil. Povídáme si a v srdcích chováme naději, že si šachy zahrajeme doma. Naše poslední společné dny se mi vepsaly hluboko do nitra a srdečný stisk rukou doprovázený oslovením „Příteli!“ ve mně zní doposud. Přítel odešel, přátelství zůstává. Pohlednice visí na viditelném místě v kanceláři a v těžkých chvílích mě utvrzuje v tom, že být dobrovolníkem stojí opravdu za to.“ (Hendrych, 2009)

Pilíř druhý: Dobromyslné společenské akce
Nenáročná kulturní akce na oddělení mi teprve postupem času odhalila svůj skrytý potenciál. Její přínos si ukažme na příkladu hudebního vystoupení (obr. 3):

Obr. 3: Flétnový soubor Apricots během vystoupení na oddělení cévní chirurgie

1. Muzikoterapeutický aspekt
Krása tónů a melodií, nasazení interpretů, umělecké provedení hudebních nástrojů atp., to vše v sobě skrývá již při pouhém pasivním poslechu muzikoterapeutické prvky. Hudba má úžasnou moc odpoutávat lidskou mysl od světských starostí a unášet ji do transcendentálních výšin. Člověk při poslechu sbírá rozsypané střípky motivace uzdravit se a naděje prosvětluje budoucí horizonty.

2. Edukačně-kognitivní aspekt
Pozorný posluchač vnímá i slova konferenciérky. Ta mu mohou zprostředkovat poznání rázu organologického (dozvídám se něco o flétnách), hudebně-historického (dozvídám se něco o skladbách a jejich autorech) či hudebně-geografického (dozvídám se něco o zemi původu skladby).

3. Aktivizační aspekt
Ruku na srdce, rytmus nemocničního dne je provázen různými stereotypy. Příchod mladých flétnistů a flétnistek je nepochybně příjemným zpestřením denního rytmu. Aktivizuje pacienta a nabízí mu příjemné vyplnění volného času. Výsledný efekt přitom není vázán pouze na vlastní vystoupení. Pacient se může již předem těšit a setrvávat v příjemném očekávání a po skončení představení v sobě nechává doznívat libé zážitky.

4. Sociální aspekt
Pokud se při koncertu sejde pestré posluchačstvo, dostává se ke slovu velmi důležitý aspekt vzájemného sdílení. Přiznávám se, že nejvíce mne dojímají koncerty, kde mezi posluchači sedí i zdravotníci či uklízečky. V publiku se tak ve společném sdílení té nejvlastnější a nejhlubší podstaty lidství stírá hranice mezi zdravými a nemocnými. Otevřený člověk může v takových chvílích nahlédnout až na dno Jobových pravd.

Pilíř třetí: Dobromyslné nemocniční prostředí
Je to překvapivé, ale i zde může svou troškou přispět dobrovolnický program. Tyto aktivity mohou ocenit zejména pacienti čekající na ambulantní vyšetření.

Projekt Nástěnka
Pole působnosti zde nabízejí např. nástěnky. Jejich pošramocená reputace z dob minulých si zaslouží rehabilitaci a pak – nejsou tak trochu dobrým protipólem webových stránek? Za poměrně zdařilé pokládám následující nástěnkové projekty:
1. pacienti pacientům (díla pacientů dětské psychiatrie věnovaná dospělým spolupacientům),
2. dobromyšlenky dobromyslných (citáty humanisticky smýšlejících velikánů lidské historie),
3. duchovní koutek (krásy přírody podtržené úryvky z knihy Žalmů).

Projekt Origami
Projekt Origami vychází ze staré japonské legendy. Podle ní se člověku, který složí 1000 papírových jeřábů (zde míněn ptačí druh), splní přání. Papírové modely jeřábů mandžuských – pohádkových a téměř posvátných ptáků – skládají pacienti při jednoduchých tvůrčích dílnách. Jejich díla postupně zdobí veřejné prostory nemocnice (obr. 4).

Obr. 4: Dílna origami na psychiatrii pro dospělé

Resumé

Předložený příspěvek se snaží zařadit celostní pojetí člověka do širšího – prostorového kontextu. Poukazuje na to, jak působí laskavé a domovské místo na lidské vnímání. Na konkrétních příkladech ukazuje, jak lze příznivým způsobem ovlivnit vnímání místa prostřednictvím péče o něho. Na formování humánní stránky místa se podílí také dobrovolnický program, jehož tři pilíře podporují psychosociální pohodu pacientů.


O autorovi: Tomáš Hendrych, koordinátor dobrovolníků Dobromysl – Dobrovolnické centrum Krajské nemocnice Liberec, a. s. (tomas.hendrych@nemlib.cz)

Ohodnoťte tento článek!