Překyselení organismu a jeho detoxikace

Překyselení organismu – acidóza – je v současnosti jedním z nejnebezpečnějších civilizačních onemocnění, protože vzniká většinou v souvislosti s naším stylem života, a naše zdraví je bezprostředně závislé na acidobazické rovnováze našeho organismu (1).

Acidobazická rovnováha je dynamická rovnováha kyselin a zásad v organismu, tj. stálý poměr mezi jejich tvorbou a odbouráváním, resp. vylučováním (2). Je to rovnováha mezi kyselými a zásaditými složkami nejen krve, ale i všech ostatních tělních tekutin (1).
Je nezbytná pro udržení homeostázy, tj. stavu dynamické funkční rovnováhy v živém organismu; jeho schopnost udržovat stabilní, relativně konstantní vnitřní prostředí, které je nezbytnou podmínkou fungování a existence lidského organismu, i když se vnější podmínky mění (5). Důležitá je i pro správné fungování metabolismu, zažívání, pro činnost enzymů, pro celkové zdraví organismu, určuje rychlost stárnutí a rozvoj onemocnění.
Udržení acidobazické rovnováhy je kontrolováno vlastními regulačními a kompenzačními mechanismy (pufrovací – nárazníkový systém tělních tekutin, jímž se tělo vyrovnává s trvalým přísunem kyselých radikálů), avšak s postupem věku, resp. stárnutím a přibýváním somatických potíží se tyto automatické procesy oslabují a vyčerpávají a objevuje se predispozice k rozvoji acidózy (2, 4). Metabolická acidóza, primární deficit hydrogenkarbonátů, je charakterizována nadbytkem kyselin nebo nedostatkem bází (hydrogenkarbonátu), v souvislosti se základním patologickým stavem. V důsledku toho dojde k poklesu pH, fyziologicky udržovaného nárazníkovým systémem. Klinické příznaky metabolické acidózy jsou projevem snahy o korekci, neutralizaci acidózy pomocí kompenzačních mechanismů a nárazníkového systému pH krve (3, 4). I výkyvy v acidobazické rovnováze, jež jsou v současnosti téměř běžným jevem, poškozují naše zdraví. Kyselé látky vznikají v našem těle během látkové výměny neustále (1). Acidobazická rovnováha je neoddělitelně spjata s výměnou krevních plynů (kyslíku a oxidu uhličitého). CO2 je přímo komponentem bikarbonátového pufrovacího systému, jímž se tělo vyrovnává s trvalým přísunem kyselých radikálů. Kyslík pak zasahuje zprostředkovaně přes oxidoredukční pochody (2). Pro kapilární teorii je důležitá skutečnost, že při překyselení organismu červené krvinky tuhnou a ztrácejí svou optimální pružnost, proto zúženými kapilárami putují mnohem pomaleji (obr. 1). Důsledkem je zhoršené zásobování tkání a orgánů životně důležitým kyslíkem. Kapiláry jsou nejtenčí krevní cévy. Jsou tak tenké, že červené krvinky jimi mohou postupovat pouze jedna po druhé (obr. 2). V oblasti kapilár a pouze a jen tam jsou kyslík a živiny z krve předávány do tkání a buněk (6). Cévy mají velmi jemnou výstelku a opravdu nejsou vhodné pro transport kyselých roztoků. Nadbytečné kyseliny se navážou na vápník v cévní stěně, ta pak tuhne a zároveň na takové postižení reaguje „záplatou“ z cholesterolu (7). Pokud se kapiláry zúží, nemohou již být tkáně a buňky zásobovány krví. Pro zásobování živinami to v prvních chvílích nepředstavuje žádné problémy, protože potravu potřebujeme pouze každých pár hodin. Ale bez kyslíku můžeme přežít pouze několik minut. Aby buňky mohly přežít, spustí se v této oblasti jiné mechanismy získávání energie – bez potřeby kyslíku. To krátkou dobu funguje, ale jsou přitom ve vyšší míře produkovány kyseliny, což ve výsledku znamená, že nedostatek kyslíku vede k překyselení. Nedostatek kyslíku a překyselení představují pro organismus enormní zátěž, stres s následním zúžením kapilár. Naše tělo se tak dostává do začarovaného kruhu, který značnou měrou rozhoduje o nemoci a o zdraví (obr. 3). Pokud se do tohoto začarovaného kruhu dostanou životně důležité orgány, což se bohužel děje velice často, následkem jsou choroby, které v současnosti postihují široký okruh lidí (srdeční infarkt, cévní mozkové příhody, chronické záněty, zhoubné nádory, hypertenze, arterioskleróza, alergie a atopický ekzém) (6). Překyselení organismu zapříčiňuje řadu nemocí, kromě výše uvedených i diabetes mellitus, některé duševní nemoci, osteoporózu, osteoartrózu, DNA, deformity obratlů, ledvinové a močové kameny, žaludeční a střevní potíže aj. (1). U většiny těchto chorob se jedná o chronické a těžko léčitelné stavy (6). Lidský organismus je uzpůsoben tak, že bychom se mohli dožít až 130 let. Ovšem kvůli narušení acidobazické rovnováhy a překyselení organismu v důsledku současného životního stylu dochází také k častějším nemocím a předčasnému stárnutí. Neustálý přebytek kyselin ničí i kolagenní vazivová vlákna, což vede k ochabnutí a stárnutí (1). Vnitřní prostředí organismu by mělo mít mírně zásaditý charakter. Chybné a nepřirozené návyky ve stravování vedou k neustálému snižování podílu zásaditosti v našem těle (1). Mnozí mají množství příznaků stárnutí a zdravotních těžkostí už ve středním dospělém věku. Může to vést až k již vyjmenovaným závažným onemocněním. Zajímavým faktem je, že při všech zjištěných onemocněních, a nezáleží na tom, o jaké onemocnění jde, se zároveň objevuje i překyselení těla a jeho zanesení odpadními látkami. Je to vědecky dokázané (8)!
„Kyseliny mají ničivý účinek. Dokážou rozrušit dokonce i kámen nebo kov. Pokud setrvají v těle, aniž by se neutralizovaly, způsobují bezpochyby ty nejrůznější choroby“ (1). Překyselení a špatné trávení v zažívacím traktu způsobuje, že buňky v tkáních nepracují účinně a nestačí spálit dostatečné množství přiváděných kalorií. Tento proces vede k ukládání tuku v podobě tukové tkáně a k obezitě (9).

Šest stupňů překyselení podle MUDr. Michaela Worlitschka

1. Ideální stav: Optimální rovnováha mezi kyselinami a zásadami.
2. Skryté překyselení (latentní acidóza): Krev má s ohledem na svoji vysokou schopnost regulace ještě stále fyziologickou pH hodnotu, avšak „zásobárny“ se již zaplňují zbytky kyselin. V tomto stadiu zaznamenávají odborníci zrádné příznaky zpravidla u pacientů, kteří se necítí vysloveně nemocní a stěžují si pouze na nevysvětlitelnou únavu, tlak v oblasti žaludku, případně střevní potíže – hlavně obstipace. 3. Přechodné překyselení: Jedná se o akutní

acidózu; může být způsobena jakýmkoli infekčním onemocněním vyvolávajícím generalizované stavy (horečka, diarea, záněty, polyurie), jejichž příčinou je rostoucí podíl kyselých produktů látkové výměny. Po vyléčení infekce se metabolismus opět normalizuje za předpokladu dostatečných alkalických rezerv.
4. Chronické překyselení: Projevují se v dramatických podobách onemocnění, jejichž původ bývá částečně připisován „neznámým“ příčinám, jako např. u revmatismu.
5. Místní překyselení: Lokální acidóza; patří k ní např. srdeční či mozkové příhody. Jejich příčinou mohou být poruchy krevního oběhu, arterioskleróza, zvýšené množství fibrinogenu i nedostatečný přísun kyslíku v důsledku oslabeného krevního průtoku. V nejhorším případě, kdy dojde k cévnímu uzávěru, jsou části srdečního svalu nebo mozku zcela bez přívodu kyslíku. 6. Kyselá smrt: Může mít různé podoby

(např. selhání ledvin, různé smrtelné infarkty, zhoubné nádorové onemocnění, diabetické

kóma) (1).

Rakovina je „kyselou“ nemocí číslo jedna!

Příčinu rakoviny objevil prof. Otto Heinrich Warburg v roce 1931. Za tento objev získal Nobelovu cenu. Výzkumem objevil, že rakovinové (karcinogenní) buňky produkují energii prostřednictvím anaerobní fermentace (proces nepoužívající kyslík; fermentuje glukózu, tj. kvasí a vytváří energii). Acidóza těla je jedním z předpokladů zhoubného nádorového onemocnění, protože rakovinové buňky mohou vzniknout a rozvíjet se pouze v kyselém, málo oxidovaném prostředí (12, 1). Kyselost se měří vysokou koncentrací kladně nabitých iontů vodíku, které se párují s molekulami kyslíku a vytvářejí vodu, čímž snižují hladinu kyslíku v těle. Zdravé buňky potřebují kyslík k vytváření energie prostřednictvím dýchání, za nepřítomnosti kyslíku zdravé buňky umírají. Některé buňky se na prostředí s nízkou hladinou kyslíku adaptují, zmutují a začnou produkovat energii právě prostřednictvím fermentace. Fermentace vytváří jako vedlejší produkt anaerobního metabolismu kyselinu mléčnou, která dále zvyšuje kyselost v těle, což vytváří prostředí, živnou půdu pro prospívání rakovinových buněk. Rakovinové buňky nemůžou žít v alkalickém (zásaditém) a vysoce okysličeném prostředí. Proto dnes zcela běžné kvasinkové potraviny podporují rakovinné bujení (12, 1).

Hlavní příčiny překyselení organismu

Nesprávná výživa (denaturované potraviny), nevhodné složení potravy a stravovací návyky, nedostatečné žvýkání potravy (důkladné žvýkání a dostatečná tvorba slin při jídle napomáhají alkalizaci přijímané potravy), nevhodné potravinové doplňky nebo žádné, jedovaté látky v životním prostředí, poživatiny (resp. jedy z poživatin), elektrosmog, časté a nadměrné užívání chemických léků a chemických doplňků výživy, nikotin, cukr, alkohol, zloba, zlost, agrese, strach, úzkost, stres (1). Další příčinou překyselení je duševní napětí a nahromaděná psychická zátěž. Dochází k potlačení aktivity regenerujícího parasympatického nervového systému a k převaze adrenalinového (sympatikotonního) systému, který mimo jiné spouští v těle nadměrnou tvorbu různých kyselých látek. V průběhu duševní zátěže navíc většina z nás nevědomě potlačuje své dýchání, takže dalším zdrojem překyselování je nedostatečné dýchání. Až příliš často dýcháme nepravidelně, málo a povrchně. Příliš mělký dech vede ke koncentraci CO2 v krvi, a tím dochází k acidóze. Kromě chybějícího kyslíku, který by jinak dokázal množství kyselých látek doslova spálit, je druhým důsledkem hromadění CO2 v krvi, jenž vytváří asi nejběžnější kyselinu naší krve – kyselinu uhličitou (7, 1). To vše dohromady je příčinou mnoha pozdějších následků (1).
Všeobecné projevy kyselých nemocí: nedostatek energie, neustálá únava, apatie, snížená výkonnost, podrážděnost; těžké končetiny nebo bolesti ve svalech, malátnost; náhlá únava po jídle, žaludeční a střevní potíže; citlivost na chlad a nepříjemný pocit chladu v těle; nedostatečné prokrvování (stále studené končetiny); zřetelná změna hmotnosti (zhubnutí, nadváha nebo obezita); snížená imunita organismu (zvýšená náchylnost k infekčním nemocem); zhoršená schopnost regenerace tkání a zpomalení procesu hojení ran; kariézní chrup, parodontóza a vypadávání vlasů; predispozice k závažným onemocněním až jejich vznik (1).

Proč je překyselení těla tak nebezpečné

Pod vlivem acidózy ztrácejí červené krvinky pružnost, tuhnou a nemohou nadále protékat tenkými kapilárami. Postižená tkáň není dostatečně zásobena kyslíkem a živinami, což může přivodit srdeční infarkt, cévní mozkovou příhodu.
Buňky jsou závislé na neutrální tělní tekutině, jelikož si samy nedokážou obstarat výživu ani odstranit odpadní látky.
Snížená hladina minerálů v těle jako následek překyselení způsobuje zvýšenou lomivost k ostí a praskání cév. * Usazováním toxických látek ve vazivu vzniká řada „zásobáren odpadu“, které tělo zatěžují. * V návaznosti na překyselení organismu ztrácíme svou přirozenou obranyschopnost vůči infekčním chorobám.
Zadržované toxické látky vytvářejí vhodné podmínky pro plísňové onemocnění vyvolané Candidou albicans, jedovaté zplodiny látkové výměny poškozují játra a mozek.
Zvýšené překyselení způsobuje tzv. „vegetativní acidózu“, při níž se člověk rychle unaví, vyčerpá a podává stále slabší výkony (1).

Naše tělo potřebuje zásadité látky

Účinek kyselin závisí na jejich množství a jejich koncentraci. Míra kyselosti prostředí se měří a určuje potenciálem vodíku – pH (vysoká koncentrace disociovaných protonů, tj. kladně nabitých iontů vodíku H+). Hodnota pH krve nesmí překročit hodnotu 7,36 směrem ke kyselosti a hodnotu od 7,44 k zásaditosti (optimum je pH 7,41). Náš organismus udržuje v krvi fyziologickou pH hodnotu 7,4 s možnou odchylkou ±0,04 a setrvává v neutrálním, pouze lehce zásaditém prostředí. Fyziologická hodnota pH krve je základní podmínkou přežití (2, 3, 4). To znamená, že tělo musí bezpodmínečně neutralizovat přebývající kyseliny nebo zásady. Celý proces neutralizace nadbytku kyselých látek v organismu začíná odbouráváním cenných minerálních látek, především odebírá tkáním vápník, ale i další zásadotvorné minerály z cév, kostí, vaziva, ze zubů, ale i z kloubních chrupavek a v neposlední řadě i z orgánů, např. chrom ze slinivky, zinek z prostaty, hořčík, který byl původně určen pro nervovou činnost, atd. Organismus pak navíc začne ukládat nežádoucí vodu a zadržovat ji, aby kyseliny v těle naředil (1, 7). Demineralizace způsobuje organismus devastující následky formou různých zánětlivých onemocnění. Mozkové příhody, infarkt myokardu a zhoubné nádory jsou pak již posledními příznaky překyseleného a odpady zaneseného organismu a často vedou i k jeho zániku, tzn. smrti (1). Překyselení organismu i nadále zůstává klasickou farmakologickou medicínou nepovšimnuto a většina lékařů nepovažuje acidózu za bezprostřední ohrožení našeho zdraví. Tomu ještě napomáhá fakt, že stav kyselosti v těle se běžně určuje z krve a ta, až na pár výjimek, udržuje tělo přísně v neutrálním prostředí (1). Řada biochemických pochodů v těle je proto zaměřena na udržení pH krve, a to i za cenu nesprávné funkce jiného orgánu – kostí, ledvin, štítné žlázy a dalších. Krev má zkrátka přednost. I v přírodním léčitelství je rovnováha mezi kyselostí a zásaditostí těla základem každé léčby. Bez ní by žádné léčení nemohlo být úspěšné. Překyselení organismu zapříčiňuje mnoho nemocí. V dnešní době již řada lékařů tzv. klasické farmakologické medicíny začíná využívat produkty medicíny komplementární, konkrétně při léčbě nemocí interní medicíny (gastroenterologie, kardiovaskulární nemoci), ortopedických problémů, imunitních poruch, nemocí z oborů urologie, dermatologie, alergologie, onkologie, ORL, diabetologie, stomatologie a dalších. Tělo může trpět závažnými a dlouhodobými poškozeními v důsledku vysoké kyselosti, což může probíhat bez povšimnutí roky.

Test kyselosti

Překyselení organismu lze monitorovat laboratorním vyšetřením krve a moči. Konvenční metody, které se v klasické farmakologické medicíně používají k určování hodnoty pH, a tím i k zjišťování kyselosti organismu, nepřinášejí žádné dále využitelné výsledky, protože tělo krev natolik ochrání, že jakékoli odchylky se dají jen zřídkakdy zachytit. Přitom tkáň organismu může být ve skutečnosti silně překyselená, přestože pH hodnota krve se testem ukáže jako zcela neutrální. Oproti tomu určení pH hodnoty moči odráží diagnosticky téměř přesně i stav tkáně (1). Ideální biologická hodnota tkáně leží mezi pH 7,36–7,5 a fyziologická pH hodnota slin je 7–8, optimum je pH 7,1–7,4. Údaj o kyselosti měřeného roztoku poskytuje i univerzální indikátorový proužek, jehož zbarvení se mění s pH měřeného roztoku od červené až po tmavě modrou (obr. 4). Jednoduše však je možné použít jako acidobazický indikátor lakmusový proužek a jeho krátkým ponořením do ranní moči zjistíme aktuální hodnotu pH moči, které patří k jedněm z nejdůležitějších a velmi snadno kontrolovatelných faktorů, jež zjednodušeně informují o nahromaděném množství toxinů a škodlivin v organismu. Ideální hodnoty moči jsou pH 6,8–7,4. Můžete si sami testovat moč a sledovat rovnováhu pH v těle nebo se obrátit na lidi erudované v tomhle směru. Je to velmi snadné, stačí jen chtít.

Odkyselení organismu

Léčebný koncept překyselení organismu se opírá o znovunastolení acidobazické rovnováhy. Důkladné odkyselení a suplementace chybějících neutralizujících látek v těle tvoří základ terapie jakýchkoli zdravotních problémů (7, 1). Teprve při dosažení acidobazické rovnováhy krve i všech ostatních tělních tekutin může tělo mnohem efektivněji využít jakékoli další kroky na cestě k uzdravení (ať už pomocí detoxikačních produktů, nebo přírodními látkami s regeneračním účinkem). Pro eliminaci kyselých látek v těle se doporučují užívat také látky s nutričním (výživovým) účinkem včetně vitaminů, minerálů a stopových prvků, které mohou tělu mnohem více prospět jen tehdy, není-li překyselené (7).

Detoxikace organismu

Detoxikací dochází k zneškodnění a vylučování toxických látek, odumřelých buněk a tkání z organismu, následně urychluje novotvorbu buněk a regeneraci celého organismu, zvyšuje samočisticí schopnost orgánů podílejících se na vylučování (ledviny, střeva, kůže, plíce, játra). Je to prostředek k obnovení rovnováhy v organismu a co nejvíce tak podporuje vlastní léčivé schopnosti těla (10). Detoxikace organismu je schopná potlačit příčinu vlastního onemocnění, a to působením na imunitní, nervový či endokrinní systém (13). Obnovuje rovnováhu hormonů a tím vytváří novou energii, zlepšuje psychický stav, činnost mozku je zvýšená. Detoxikací se také výrazně zlepšuje sexuální aktivita. Se zlepšenou činností orgánů je spojena i úspěšnost v léčbě onemocnění. Detoxikací tak můžeme pozitivně ovlivnit různé nemoci (10). V dávných dobách se detoxikace (půsty, pití šťáv) doporučovala pravidelně, neboť lidé měli větší respekt k tělu a přírodě (11). Do dnešní doby se zachovala tradice jarních očistných kúr pomocí bylinných čajů, vedoucích ve své podstatě ke zvýšení diurézy a vyplavení tělu cizích látek (14). Detoxikace je zřejmě jednou z největších úloh, které stojí před medicínou v 21. století. Odborné studie dokazují, že se lidé všeobecně cítí nezdraví a malátnější než kdykoli předtím (16). Detoxikovaný a drenážovaný extracelulární prostor napomáhá většímu využití kyslíku v buňkách a efektivnějšímu příjmu nutrientů. Detoxikované buňky mají dokonalejší metabolismus. Ne nadarmo se říká, že dobrá drenáž a detoxikace organismu je již půlka dobré terapie. Detoxikační postupy se zaměřují na detoxikaci buněk, extracelulárního prostoru a eliminačních orgánů. Eliminační orgány, aktivované specifickými detoxikačními látkami, vykazují následně zvýšenou, tedy efektivnější exkreční schopnost (15).
Detoxikace může být krátkodobá a dlouhodobá: * minidetoxikace s půl- až jednodenním pročištěním, * dvou- až třídenní detoxikace, * speciální jedno- až čtyřtýdenní detoxikace, musí být odborný dohled, * dlouhodobá detoxikace – předpokládá zdravou stravu s vyrovnaným příjmem živin a tekutin, * dlouhodobá detoxikace typu Breussovy diety, nelze obecně doporučit, pouze v individuálních případech po odborné konzultaci (10).

Cílená detoxikace jako podpora účinné farmakoterapie

Ve vztahu k organismu se jako xenobiotika označují látky tělu cizí, které organismus nepotřebuje k plnění svých funkcí. Xenobiotika organismus přijímá spolu s potravou, dále pokožkou, sliznicemi a respiračním traktem. Většina cizorodých látek se zapojuje do chemického dění v organismu, může zasahovat do metabolismu, ovlivňovat jeho regulace nebo měnit biologické struktury a jejich funkce; zprostředkovaně tak tyto látky mohou ovlivňovat účinky nastavené farmakoterapie u pacienta. Cílená detoxikace organismu vede i k zefektivnění účinnosti nastavené farmakoterapie u pacienta. Zároveň je celý tento proces součástí podpory homeostázy organismu, kdy dochází k efektivnějšímu využití komunikačních molekul v organismu (cytokinů, hormonů a neuropeptidů) (14). Detoxikace může fungovat samostatně a může také synergicky posílit běžnou léčbu v případech, kdy její vysazení není vhodné a žádoucí (13). Existují i alternativní metody detoxikace organismu suplementací doplňky výživy a minerálních solí v kombinaci s extrakty z vybraných léčivých rostlin. Zásadité soli přispívají k optimalizaci pH a ke zlepšení permeability buněčných membrán, dále přispívají ke správné funkci buněčného metabolismu a chrání tkáně před degenerativním účinkem kyselých radikálů. To se příznivě projeví v remineralizaci a podpoře exkrečních funkcí organismu, buněčného metabolismu, zmenšení ložisek chronického zánětu a degenerativních pochodů v pojivové tkáni, dále v usnadnění trávení a celkové regeneraci organismu (2). Tyto látky jsou schopny vyloučit toxiny z organismu a zefektivnit tím jakoukoli léčbu. Suplementace doplňky výživy umožní snížit dávky samotných klasických léčiv – při zvýšení jejich žádoucího léčebného účinku se tak omezí účinky nežádoucí. Vedle snížení výskytu nežádoucích účinků to má značný význam i pro snížení finanční zátěže celkové terapie. U závažnějších onemocnění se v doplňkové rovině může zvyšovat účinnost zvolené klasické farmakoterapie (13). Poslední dobou i doplňky výživy obohacují spektrum přípravků určených k samoléčbě banálních obtíží, ale také k podpoře zdraví a předcházení některým civilizačním onemocněním (2). Proto je velice důležitá i vyvážená strava s velkým množstvím ovoce a zeleniny. Ten, kdo se tímto pravidlem neřídí, by měl navíc užívat doplňky výživy v podobě alkalických minerálů (6).
Udržení acidobazické rovnováhy a homeostázy je předpokladem pro prevenci i léčbu řady chorob. V běžné medicínské praxi si lékař často pokládá otázku, zda ještě převažuje benefit, nebo risk u klasické farmakoterapie, která většinou nedokáže vyřešit příčinu nemoci a je zatížená množstvím nežádoucích účinků. V takovém případě může alternativní medicína klasickou konvenční terapii doplnit, zefektivnit či nahradit.
Moderní medicína zde dosáhla svých hranic, zejména proto, že neléčí příčiny, ale příznaky (symptomatická léčba). Pokud ale nenastane změna životního stylu, zúžení cév trvá, příčiny nepominou a příznaky se budou stále znovu objevovat. A tak zůstaneme závislí na lékařích, lécích a farmaceutickém průmyslu. Znamená to jediné: „Proti současným civilizačním chorobám se medicína dosud neumí účinně bránit.“ Stále více lidí si je vědomo těchto souvislostí, a proto se zajímá o celostní medicínu (6). Medicína je jen jedna a je potřeba integrovat poznatky s cílem plného vyléčení pacienta, pokud je to možné (13).
Co pro své zdraví můžeme udělat sami? Stále větší počet lidí se začíná zajímat o své zdraví, a tedy také o svou výživu, i když mnozí ještě dnes tvrdí, že používání potravinových doplňků je zbytečné, že v potravinách je vše, co potřebujeme. Správná a vyvážená výživa s vysokým obsahem biologicky aktivních látek je základem zdraví. Zajistit vyváženou výživu není velký problém, víme-li proč, kde a co vybírat. Vyrovnat kyselost organismu pouze stravováním je však velmi složité, a především to trvá dlouhou dobu. Existují však prostředky, které překyselenému organismu vrátí rovnováhu během několika týdnů. Nutná je samozřejmě úprava jídelníčku a dostatek vhodných tekutin (hlavně bylinkové a zelené čaje, zeleninové šťávy, nesycené vody apod.) (7, 1). Při detoxikaci organismu se doporučuje konzumovat potraviny, které podporují pročištění a regeneraci celého organismu. Potraviny, které běžně konzumujeme, jsou rafinované a průmyslově upravované. Obsahují mnoho živočišných bílkovin, konzervačních látek, chemikálií, emulgátorů, hormonů, aditiv apod. (10). Naše jídelníčky obsahují mnohem více bílkovin (hlavně živočišných), než naše tělo potřebuje pro své zdraví. Většina konzumovaných potravin je kyselinotvorná. Především metabolismus bílkovin produkuje kyselé metabolity. To, co z bílkovin ve skutečnosti potřebujeme, je pouze malá skupina tzv. esenciálních aminokyselin, které si tělo neumí samo vytvořit. Jejich dostačujícím zdrojem jsou fermentované (kysané) mléčné výrobky a bílkoviny obsažené téměř ve všech rostlinných semenech. Pokud nezměníme životosprávu a pouze přetrvávající přebytek kyselin odstraníme zvýšeným přívodem neutralizačních látek obsahujících vápník, časem se takto vzniklé sloučeniny vápníku někde nepříjemně připomenou. To proto, že soli kyselin a vápníku jsou poměrně špatně rozpustné a mají tendenci se z roztoku opět někde vysrážet. Tento úkaz nás sice může naplňovat nadšením při návštěvě krasových jeskyní, ale rozhodně není dobré tvořit si v těle „krápníky“ v podobě ledvinových kamenů, kalcifikací cév nebo výrůstků na páteři, patách a kolem kloubů (7, 1).
„Naštěstí si od překyselení může každý pomoci sám, protože to za nás stejně nikdo nemůže udělat. Každý nese odpovědnost za své vlastní tělo. Takže nejrozumnější řešení je zahájit svoji novou životní etapu a nejlépe hned teď tím, že ještě s pohledem na tyto řádky začnete zhluboka dýchat a už nikdy nepřestanete.“ Pomalé hluboké dýchání dokáže v těle i jiné malé zázraky (7). Jako mnoho jiných velmi kvalitních harmonizačních metod i metoda systematického odkyselení organismu není samospasitelná. Vždy zde hraje velkou roli člověk se svým vědomým „JÁ“, životním stylem a dodržováním zásad symbiózy s přírodou.

**

Literatura k dispozici u autorky.

O autorovi| Mgr. Monika Byrtusová, t. č. rodičovská dovolená (monika.byrtus@gmail.com)

Obr. 1: Červené krvinky při překyselení (6)
Obr. 2: Červené krvinky a kapilára (6)
Obr. 3: Začarovaný kruh – nedostatek kyslíku vede k překyselení (6).
Obr. 4: Barevná pH stupnice (zdroj: neznámý)

Překyselení organismu a jeho detoxikace
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů