Rakovina kůže

Nádory kůže jsou nejčastější ze všech nádorů vůbec. Jejich výskyt výrazně stoupl s módou opálené pokožky. Mezi rizikové faktory, které se podílejí na vzniku těchto nádorů, kromě UV záření patří i genetické dispozice a imunosuprese vyvolaná léky nebo onemocněním. Pokud budeme chtít najít na tomto poli něco pozitivního, pak je to fakt, že nádory kůže, kromě některých typů maligních névů, jsou vidět a dají se rozpoznat v raném stadiu, kdy je vyléčení skoro stoprocentní.

SUMMARY Skin tumours are the most common form of cancer. Their incidence markedly rises with the trend of sunbathing. The risk factors contributing to the development of cancer is the ultraviolet radiation, genetic disposition and immunosupression caused by drugs or disease. If we want to look for something positive in this sphere, it is a fact that skin carcinomas are, with the exception of some types of malign naevus, easily recognisable in early stage when the treatment success rate is almost hundred percent.

Opálená kůže se stala symbolem atraktivity a důkladné péče o zevnějšek. Této módě propadly nejen ženy, ale v posledních letech i muži. Zrod tohoto trendu můžeme hledat na počátku 20. století, kdy se začaly uvolňovat přísné a svazující konvence. Do začátku 20. století byla snědá kůže spíše známkou spodiny a všechny vznešenější dámy se slunci vyhýbaly jako čert kříži. Dáma byla tím vznešenější a elegantnější, čím bledší pleť ji zdobila. S osvobozením ženy a novými společenskými zvyklostmi v minulém století se stala snědá pleť symbolem svobody, vitality, přitažlivosti a paradoxně i pevnějšího zdraví.

Není však všechno zlato, co se třpytí, a i s trendem nadměrného pobytu na slunci se začaly projevovat první, ale alarmující poznatky kožních lékařů. Čím delší je pobyt na slunci bez dostatečné ochrany, tím častěji jsou lidé ohroženi rakovinou kůže neboli melanomem. Melanom je nejčastější rakovinou kůže u žen mezi 25. až 29. rokem a druhou nejčastější u žen mezi 30. až 34. rokem.

Jak vypadá kožní nádor?

Zpravidla se nejdříve diagnostikuje rané stadium rakoviny kůže nazývané aktinická keratóza (AK). Tyto léze se nejčastěji vyskytují na místech, kde je kůže vystavena slunečnímu záření, jako je tvář, uši, temeno, hřbety rukou, lokty, záda a rty. Aktinické keratózy (AKs) se projevují jako malé růžové nebo červené skvrnky s drsným povrchem. Spíše je ucítíme dotykem prstů, než je uvidíme. AKs se mohou „zvrhnout“ ve spinocelulární karcinom. Brzké ošetření a prevence aktinické keratózy může zabránit její transformaci na mnohem závažnější spinocelulární karcinom.

Dělení kožních nádorů

Nádory kůže se vyskytují nejčastěji ze všech zhoubných nádorů. Dělíme je na melanomové (maligní melanom) a nemelanomové. Maligní melanom vzniká z buněk produkujících pigment (melanocyty). Nemelanomové zhoubné nádory dále dělíme na bazocelulární karcinom (BCC) – nádor vzniká z bazálních buněk epidermy, a spinocelulární karcinom (SCC) – nádor vzniká ze spinocelulárních buněk epidermy. Jiné druhy nádorů jsou méně časté. Maligní – zhoubné – nádory se šíří do blízkých tkání a orgánů a mohou je poškodit. Většina maligních nádorů má sklon k rozrůstání (metastázy) do jiných částí těla. Při melanomové rakovině kůže je toto riziko obzvlášť velké. Metastazování SCC je poměrně málo časté a u BCC se běžně nevyskytuje, pokud postižení netrpí žádným závažným onemocněním. Tato biologická vlastnost (že téměř nemetastazují) je hlavním důvodem, který umožňuje dosáhnout vysokého procenta úplně vyléčených nemelanomových nádorů kůže.

Bazocelulární karcinom

BCC se častěji vyskytuje na slunci vystavených částech kůže, ale je možné ho najít i na jiných místech. Nejčastěji vypadá jako malá červená boulička nebo skvrna, nicméně může též napodobovat kožní atrofii nebo jizvy. Když se neléčí, obnaží se povrch léze (eroduje), krvácí a opakovaně se na povrchu tvoří krusta. BCC se vyvíjí pomalu a zřídka se rozšíří na jiné oblasti těla. Na druhé straně, neléčený BCC může způsobit vážné škody v místě svého výskytu, kde působí destruktivně.

Spinocelulární karcinom

SCC může vypadat podobně jako BCC, ale obyčejně je šupinatější a více vystupuje nad povrch kůže. Často se vyskytuje na hlavě a krku, přičemž má zvláštní sklon rozšířit se na uši, rty záda, hřbety rukou a ramena. Když se s léčbou začne brzy, je léčitelný. Když však nádor pronikne hlouběji, může se rozšířit na lymfatické uzliny, které se musejí následně odstranit. Pokud je léčba neúspěšná, SCC se rozšíří do celého organismu a může skončit i smrtí.

Maligní melanom

Maligní melanom patří k nejzhoubnějším nádorům kůže. Vzniká neoplastickou proliferací melanocytů – pigmentotvorných buněk. Melanom tvoří 5 až 7 % všech zhoubných kožních nádorů. Incidence tohoto nádoru prudce stoupá. Na rozdíl od bazaliomu a spinaliomu se melanom nevyznačuje lokálně destruktivním růstem, ale nebezpečím časného hematogenního (krví) nebo lymfogenního (lymfou) metastazování. Průměrný věk pacienta s melanomem při stanovení první diagnózy je 54 let a obě pohlaví jsou postižena přibližně stejně často. Podle různých literárních pramenů vzniká melanom ve 30 až 50 % případů na podkladě pigmentového névu, zbytek de novo (na zdravé kůži). Části nádoru mohou být bez pigmentu. Vzácně je primární nádor zcela bez melaninu (amelanotický melanom).

Faktory podílející se na vzniku melanomu

1. Genetické dispozice – uplatňuje se několik dědičně podmíněných syndromů, jako je syndrom dysplastických névů, xeroderma pigmentosum, syndrom FAMMM (familial atypical multiple mole and melanoma).

2. Imunosuprese vyvolaná léky nebo onemocněním (HIV).

3. UV záření – na vzniku melanomu se podílí zejména UVB záření. V současnosti se ukazuje, že i dlouhodobé působení UVA záření není pro vznik melanomu bez rizika. UVA spektrum indukuje v kůži řadu patologických procesů, UVB záření se podílí na poškození struktury DNA. Největší riziko vzniku melanomu na kůži vzniká ve spojitosti s akutním, intermitentním spálením kůže, a to zejména v dětském věku. Chronická UV expozice se podílí hlavně na vzniku jednoho melanomu – lentigo maligna melanomu. Další faktory podílející se na vzniku tohoto zhoubného nádoru jsou fototyp kůže (ohroženy jsou zejména fototypy I a II), dlouhodobé pobyty v blízkosti rovníku nebo časté dovolené tamtéž.

Typy melanomu

Melanom roste ve dvou fázích: horizontálně-radiální, kdy se atypické melanocyty šíří v epidermis, a vertikální, kdy melanomové buňky pronikají do koria a zde se množí. Rozeznáváme čtyři základní typy maligního melanomu.

1. Povrchově se šířící melanom (SSM): Reprezentuje až 70 % všech maligních melanomů. U mužů jej obvykle najdeme v horních partiích trupu, u žen na bércích nebo stehnech. Jeho okraje jsou zpočátku relativně pravidelné, ale později získávají typické nepravidelné melanomové kontury.

2. Nodulární melanom (NM): Tvoří až 20 % všech melanomů a řadí se tak na druhé místo v četnosti tohoto nádoru. Charakterizuje jej rychlý růst na podkladě melanocytárního névu nebo vzniká na klinicky intaktní kůži.

3. Lentigo maligna melanom (LMM): Tvoří se na podkladě lentigo maligna, obvykle na obličeji u starších osob. Projev může dosahovat v průměru až 10 cm a k vertikálnímu růstu dochází až po mnoha letech.

4. Akrolentiginózní melanom (ALM): Klinicky se jedná o nodulární melanom nebo povrchově se šířící melanom v charakteristické lokalizaci bez přítomnosti vlasových folikulů, tedy na dlaních, ploskách nebo pod nehty. Může se vyskytovat také v ústech nebo v anogenitální oblasti, kde se označuje jako akrolentiginózní mukózní maligní melanom (ALMM). Prognosticky je tento typ nejrizikovější.

Prognóza

Z hlediska primárního tumoru je prognóza závislá na třech parametrech: tloušťce melanomu, invazi do kůže, přítomnosti ulcerace (zvředovatění) nádoru. Histologické měření maximální tloušťky nádoru se udává v milimetrech. Prognóza melanomu je příznivá, pokud se melanom nachází v epidermis nebo horní vrstvě koria. Pokud se melanom rozšiřuje vertikálním růstem do hlubších partií koria nebo již metastazuje, snižuje se pro nemocné rapidně prognóza desetiletého přežití. Nemocní s tenkým melanomem (do 1 mm) přežívají 5 let v 90 % případů, zatímco nemocní s melanomem 4 mm a tlustším přežívají 5 let pouze ve 40 % případů.

Co dělat, abychom neonemocněli?

Prevence melanomu není nijak složitá. Základem je jakési samovyšetření, při němž si člověk pravidelně kontroluje svá pigmentová znaménka a všímá si všech změn, které se na nich projeví. Pokud se na čisté kůži z ničeho nic objeví pigmentová skvrnka, která navíc ještě roste nebo mění barvu, svědí, mokvá, krvácí či vystupuje napovrch, měl by člověk okamžitě jít k odborníkovi. Z výše uvedeného textu je jasné, že dalším nezanedbatelným rizikem vzniku melanomu je nadměrné slunění. Ačkoli se mnoho lidí domnívá, že dostatečnou ochranou je opalovací krém s vysokým faktorem, není to pravda. Vysoký UV filtr brání sice spálení kůže, ale tím také uměle prodlužuje možnost pobytu na slunci. Sluneční záření pak ovlivňuje změny imunity v kůži a zvyšuje riziko kožních nádorů.

Dalším rizikovým faktorem rakoviny kůže je věk. Nejvíce záchytů onemocnění je mezi čtyřiceti a padesáti léty. Nejvíce ohrožená slunečním zářením je kůže dětí. Lidé, kteří měli v dětství opakovaně spálenou pokožku, jsou více ohroženi vznikem rakoviny kůže v dospělosti. Ti, kdo by se měli dlouhodobému slunečnímu záření obzvlášť vyhýbat, se řadí do rizikové skupiny s následujícími faktory: výskyt rakoviny kůže v rodině, světlý typ kůže, opakované opalování v soláriu v minulosti nebo v současnosti, pokud již měli rakovinu kůže, s oslabeným imunitním systémem (např. užívání imunosupresiv, která potlačují reakci imunitního systému) nebo prodělávající léčbu revmatických nebo chronicky zánětlivých onemocnění, některé vrozené choroby jako albinismus apod.

Pokud se budeme snažit najít na tomto onemocnění něco pozitivního, je to bezesporu fakt, že rakovina kůže je na rozdíl od jiných druhů nádorů „vidět“, a je tudíž rozpoznatelná v časném stadiu, kdy naděje na vyléčení je skoro stoprocentní. Karcinom se navíc vyvíjí delší dobu, většinou dva až tři roky, než začne dělat metastázy. Při včasném zjištění je i její léčba jednoduchá. Chirurgicky se postižená část kůže odstraní. Závěrem je třeba uvést jednu pravdu. Je lepší přijít dvakrát k lékaři zbytečně než jednou pozdě.


LITERATURA

Arenberger, P.: Význam disekce sentinelové uzliny u pacientů s maligním melanomem. Ref. výběr z dermatovenerol. 47, 2005. č. 1, s. 11–15. Braun-Falco, O. a kol.: Dermatológia a venerológia. Berlin Heildelberg New York, Springer 1991. 1235 s. Buchvald, J. a kol.: Dermatovenerológia. Martin, Osveta 1993. 287 s. Hegyi, E., Hegyi, V.: Dermatovenerologická propedeutika. Bratislava, Medicina correctiva 1997. 314 s. Pizinger, K.: Metastázy do kůže. Čes.-slov. derm. 83, 2008. č. 1, s. 5–15. Pizinger, K.: Moderní přístupy k včasné diagnostice pigmentových útvarů na kůži. Ref. výběr z dermatovenerol. 47, 2005. č. 1, s. 4–5. Ettler, K.: Prevence – zatím nejúčinnější způsob boje proti melanomu. Ref. výběr z dermatovenerol. 47, 2005. č. 1, s. 55–56.


O autorovi: MUDr. Ján Lidaj, MUDr. Alena Masarovičová, Prírodné liečebné kúpele Smrdáky, SR (jan.lidaj@spasmrdaky.sk)

Ohodnoťte tento článek!