Rizikové faktory na operačních sálech

Článek poukazuje na rizikové faktory při práci na operačních sálech z pohledu sálové sestry. Vyzdvihuje, jak je pro ochranu vlastního zdraví důležité zodpovědné dodržování bezpečnostních standardů a používání osobních ochranných pracovních pomůcek. Klíčová slova: rizikové faktory, operační sály, instrumentářka, bezpečnostní standardy, ochrana zdraví

SUMMARY
The article addresses risk factors of the operation room nurses. The author stresses how important for nurse’s health protection I following the safety standards and using personal protective equipment. Key words: risk factors, operation rooms, scrub nurse, safety standards, health protection

Neustále jsme obklopováni a určitě i ovlivňováni reklamami na různé přípravky k ochraně našeho zdraví. Jsme ochotni do nich investovat nemalé finanční částky. Souhlasím s tím. Reklamu na ochranu vlastního zdraví při práci na operačním sále však nikde nevysílají. Přesto je ochrana zdraví na sále neméně důležitá a je jen na nás.

Na konferencích a seminářích jsme většinou seznamováni s novinkami ze všech oblastí perioperační péče, zajímavostmi či úspěchy z jednotlivých pracovišť. Mnoho přednášek nás vyzývá ke správnému a přesnému vedení dokumentace pacientů, provozních deníků, jsme vedeni k plnění nových a nových pokynů a standardů, které mají přispět k bezpečí zejména pacientů. V souvislosti s tím se zamýšlím, zda stejně zodpovědně jako k péči o naše pacienty přistupujeme i k ochraně svého zdraví a péči o něj. Domnívám se, že problém ochrany zdraví sester na operačním sále je velmi závažný. Řada z nás si toto nebezpečí nepřipustí do té doby, než se sama setká se zdravotním problémem, který je následkem naší práce. Ráda bych tedy poukázala na rizikové faktory na operačních sálech, jež nás ohrožují na zdraví a se kterými dnes a denně přicházíme do styku.

Sálové oblečení

Naše ochrana začíná již v personálním filtru (vstup na operační sály), kde si oblékáme sálové oblečení (na jedno použití – obr. 1 – nebo bavlněné k opakovanému použití – obr. 2). Tím zamezujeme zanesení infekce do sálových prostor. Toto převlékání nám současně umožňuje sálový oděv kdykoli během dne převléci, vyměnit, například z důvodu kontaminace biologickým materiálem. Na řadě pracovišť se stále používá oblečení bavlněné. Toto bavlněné oblečení je na rozdíl od jednorázových halen a kalhot savé, tato savost se ale může stát i jeho rizikovým faktorem. Při výběru pracovního oděvu dáváme přednost modelu slušivému.

Rizikové faktory na operačních sálech

Rizikové faktory na operačních sálech

Rizikové faktory na operačních sálech

Přece jenom v kalhotovém modelu končícím 3 cm nad kotníky se zcela určitě necítíme nejlépe. Ovšem nutno podotknout, že modely nohavic „tahavých“ nejsou také zrovna vhodné, snadno se kontaminují biologickým materiálem ze země (např. při operačních komplikacích – obr. 3). Tekutina prosakuje do vyšších míst, snadno se nám kontaminují ponožky (obr. 4). Ty pak odnášíme domů a zcela určitě žádná z nás pracovní ponožky nepere odděleně od ostatního prádla nebo jen málokterá sálová sestra si kontaminované ponožky namáčí před odnesením domů v dekontaminačním roztoku na pracovišti. Myslete tedy i při oblékání na své bezpečí a délku nohavic přizpůsobujte riziku (obr. 5).

Sálové čepice

Další součástí našeho sálového oblečení jsou čepice. Z hlediska provozu na operačních sálech nejsou na čepice kladeny žádné specifické nároky. Jediným nárokem při jejich nasazování je ten fakt, že pokrývka hlavy by měla zakrývat všechny vlasy (nařizuje to i vyhláška). Nejsem si ale jistá, zda nařízení dodržují všechny kolegyně. Při nedostatečném zakrytí vlasů hrozí riziko, že si infekty odnášíme ve vlasech do svých domovů. Hlavně bych apelovala na instrumentářky z oborů ortopedie a neurochirurgie, kde při návrtech do kostí, při kraniotomiích apod. odlétávají mnohdy i makroskopické částice kostí, o mikroskopických ani nemluvím.

Po takovýchto operačních dnech, kdy z operační rány prolétl celý vodopád škodlivin a aerosolů okolo našich vlasů, odcházíme ze zaměstnání domů. Málokterá z nás si před odchodem umývá vlasy. A pak přicházíme do školky, domů a vítáme se s dítětem, objímáme se se svými milými… Myslete tedy při oblékání operační čepice na sebe a na své blízké. Výběr jednotlivých modelů je široký, každá z nás má již vysledováváno, jak slušivě i funkčně lze čepice nasazovat. I dlouhé vlasy lze dokonale zakrýt, s přihlédnutím na odpolední odchod z práce (aby sálová sestra vypadala jako žena), například kombinací dvou modelů (obr. 6).

Rizikové faktory na operačních sálech

Rizikové faktory na operačních sálech

Rizikové faktory na operačních sálech

Sálová obuv

Sálová obuv je velmi důležitou součástí pracovního vybavení. Každá sálová sestra ví, jak je důležité mít dobrou pracovní obuv. Hodiny strávené neustálým přecházením, stáním za instrumentačními stolky… to vše z nás dělá doslova znalce v oboru pracovní obuvi. Snad každá z nás si již našla ten správný typ obuvi a myslím, že konečně nastala doba, kdy si ve skladu se zdravotnickým oblečením můžeme vybrat nejméně ze tří typů obuvi, která odpovídá vysokým nárokům a požadavkům při vykonávání našeho povolání. Rizikový faktor v této oblasti, který se stále ještě objevuje na některých operačních traktech, je skutečnost, že zdravotnický personál zde pracující, často v obuvi potřísněné při operaci biologickým materiálem, navštěvuje místnosti pro odpočinek a toalety a tím dochází ke kontaminaci prostředí celého operačního traktu, nemluvě o místnostech určených na stravování.

V naší nemocnici jsme tento problém vyřešili nákupem speciální antistatické obuvi (pro každý obor jiné barvy, pro každého zaměstnance pohybujícího se na COS vlastní pár obuvi). Tuto obuv používá každý člen operační skupiny (operatér, asistenti, instrumentářka). Při odchodu z vlastního operačního sálu si antistatickou obuv v umývárně vyměňují za obuv určenou pro pohyb po prostorách operačního oddělení. Samozřejmě že zejména mezi lékaři byl problém si na tento fakt přivyknout, ale brzy se vše zaběhlo a sálová obuv je i řádně podepsána (obr. 7)! Tímto způsobem jsme zamezili kontaminaci prostředí operačního oddělení.

Ústenky

Vzhledem k dodržování používání ústenek narůstá jejich spotřeba (na každou operaci jiná ústenka, při opuštění operační jednotky vyhodit použitou ústenku…). Chápu tedy zaměstnavatele, že přistupují k objednávání levnějších modelů ústenek. Kvalita ústenky je velmi často úměrná její ceně. Může se pak stát, že v lepším případě odcházíme z denní služby s podrážděnou pokožkou na obličeji, horší situace nastává, jestliže nás ústenka dostatečně neochraňuje před aerosoly. Riziko možnosti nákazy se ještě zvyšuje při pohotovostních službách, kdy instrumentujeme u akutních operací, a to zejména proto, že se často jedná o pacienty přivezené na operační sály „z ulice“.

Jde o nemocné, kteří jsou z hlediska možnosti nákazy rizikoví pro všechen zdravotnický personál. Na COS v naší nemocnici jsme se domluvili na kompromisu – sestry instrumentářky používají „kvalitnější“ modely ústenek, sestry obíhající, které mají větší spotřebu ústenek, si berou levnější typy. A jak poznáme tu správnou kvalitu? Samozřejmostí je třívrstvá ústenka se sklady směřujícími dolů (obr. 8). Ústenky nesmí zapáchat (znak špatného skladování), neměly by mít dráždivá místa (švy), při vyjímání ústenky z krabice lze vyndat vždy jen jednu ústenku (nedojde k neúmyslnému vyjmutí několika dalších kusů, které většinou končí na podlaze).

Ochranné brýle a zástěry

K dokonalé přípravě instrumentářky už chybí jen nasadit si ochranné brýle a obléci gumovou zástěru. Mluvit o významu používání ochranných brýlí se mi zdá téměř zbytečné (obr. 9). Já sama si je pravidelně beru při invazivních operačních výkonech, při výkonech laparoskopických ochranné brýle nenosím a v případě konverze požádám obíhající kolegyni o nasazení. Sama jsem po jejich použití překvapená, co vše zachytily. „A proč gumovou zástěru?“ mohla by říci některá z mých kolegyň (obr. 10). Ano, zvláště pak na chirurgických pracovištích při operacích ileu či ostatních operacích GIT. Používání rentgenových zástěr se stalo samozřejmostí i přesto, že byly doby, kdy se tomu personál bránil a poškleboval. Dnes všichni víme o riziku rentgenového záření a své zdraví si chráníme. A chráníme si ho i před potřísněním a možnou kontaminací například střevním obsahem? Já vím, v igelitových zástěrách se potíme, a obzvláště nám ženám je tento fakt nepříjemný. Ale po pravdě – raději budu pětkrát propocená než jedenkrát kontaminovaná nelibě zavánějícím střevním obsahem. Proto žádám instrumentářky, myslete na sebe a své zdraví, pot snadno smyjeme ve sprše a sprchy jsou nedílnou součástí každé operační jednotky.

Umělé osvětlení

Posledním problémem je fakt, že velká část pracovišť operačních sálů je bez oken, a personál je tedy nucen pracovat dlouhé hodiny při osvětlení umělém – osvětlení ze zářivek (obr. 11). Oslovila jsem několik oftalmologů a požádala je o vyjádření. Doufala jsem, že svůj zhoršující se zrak přiřknu umělému osvětlení, ve kterém trávím velkou část pracovních dnů. Ale omyl. Můj špatný zrak musím přisoudit věku, neboť zářivkové světlo je, podle oftalmologů, lidskému oku neškodné. Pokud pracujete na pracovištích, kde převažují laparoskopické výkony, dá se mluvit spíše o tmě než o světle, ve kterém pracujete. Ale i to je pro lidské oko neškodné, mnohdy naopak blahodárné, šetřící. Otázkou pak už jen zůstává, jak se s celodenní přítomností v tmavém sále nebo na sále bez možnosti výhledu do „světa“ vyrovná naše psychika, naše duše. Zdá se, že s tímto mnohdy nemalým problémem si ale budeme muset poradit samy, protože tento fakt zaměstnavatel není povinen řešit.


O autorovi: Pavla Dvorská, Centrální operační sály, ÚVN Praha Centrální operační sály, ÚVN Praha (pavla.dvorska@uvn.cz)

Ohodnoťte tento článek!