Život s kardiostimulátorem

Dnešní doba je ve znamení počítačů a elektroniky, veškeré přístroje se zdokonalují a zmenšují. Kardiostimulátor tedy do dnešní doby zapadá. Je to malý velký počítač, který dokáže řídit to nejcennější, lidské srdce. Jak se s tím srdce vyrovná? Ale hlavně jak se s tím vyrovná samotný člověk?


SOUHRN: Příspěvek se zabývá vlivem implantace trvalého kardiostimulátoru na život pacienta. Kardiostimulace je léčebnou metodou pomalých srdečních rytmů. Přestože kardiostimulátor zlepšuje svým nositelům zdravotní stav, je to náročná životní situace, která zasahuje do všech aspektů pacientova života.
Klíčová slova: kardiostimulátor, životní styl, pacient


Každý má své plány a cíle, chce dosáhnout maxima a nepřipouští si, že by to mohlo být jinak. Náhle se však srdce unaví a potřebuje pomoc a podporu. Dnes je to možné, existuje kardiostimulátor. Kardiostimulace je léčba poruch srdečního rytmu pomocí impulzoterapie, kdy jsou do srdce zavedeny elektrody a připojen kardiostimulátor. Při poklesu srdeční frekvence vydá elektrický impulz s následnou odpovědí srdečního svalu. Pomáhá lidem s poruchami srdečního rytmu a dnes patří k běžné a dostupné léčbě. Na jedné straně zachraňuje život, na druhé má i několik nevýhod, které výrazně zasáhnou do života pacienta. Abychom předcházeli možným komplikacím, je nutné, aby byli pacienti dostatečně informováni. Každý invazivní zákrok je pro pacienta náročnou životní situací, pacient potřebuje veškerou péči k tomu, aby se se vzniklou situací dokázal vyrovnat.

Historie a vývoj

První úspěšnou kardiostimulaci provedl Gould v roce 1929 u dítěte, jehož srdce stimuloval jehlovými elektrodami. V roce 1952 Zoll uskutečnil první externí kardiostimulaci transthorakálně u nemocného s Adamsovým-Stokesovým záchvatem a v roce 1958 Furman poprvé zavedl stimulační cévku žilním přístupem. První zprávy o dočasné kardiostimulaci u nemocného s infarktem myokardu, komplikovaným úplnou síňokomorovou blokádou, léčeného dočasnou kardiostimulací s transvenózně zavedenou elektrodou, jsou od Lasserse a Juliana z roku 1968. První zprávy o použití implantabilních kardiostimulátorů podali Elmquist a Zoll v roce 1959. Od roku 1958, kdy byl implantován první kardiostimulátor s pevnou frekvencí, došlo k vývoji stále důmyslnějších přístrojů – stimulátorů. První pacient se dožil 86 let, zemřel v roce 2001 na maligní melanom a vystřídal celkem 26 kardiostimulátorů. První implantace na území ČR byla provedena v roce 1962 docentem Peleškem.

Indikace a implantace kardiostimulátoru

Mezi nejčastější indikace k implantaci trvalého kardiostimulátoru patří bradykardie a symptomatická bradykardie, se srdeční frekvencí pod 40/minuta. Další indikace jsou podle doporučení pracovní skupiny arytmie a trvalé kardiostimulace České kardiologické společnosti. Tyto doporučené postupy vycházejí z poznatků lékařské vědy a považují se za postupy lege artis.

Omezení pacienta s kardiostimulátorem

S implantovaným kardiostimulátorem může pacient prožívat plnohodnotný život. Většinou je schopen dělat vše, co dělal před implantací. Avšak určitá omezení se vyskytují (tabulka). Pacienti s implantovaným kardiostimulátorem by se měli vyhýbat kontaktním sportům, kdy by mohlo dojít k přímému zásahu kardiostimulátoru (ragby, basketbal, kopaná, bojové sporty). Neprovozovat střelbu, pokud se puška opírá o rameno, kde je implantován kardiostimulátor. Nedoporučuje se používat obloukovou svářečku, při rehabilitaci nepodstupovat magnetoterapii, iontoforézu. Nevstupovat do prostor, kde se vytváří silné elektromagnetické pole, tyto prostory by měly být i speciálně označeny.

Tabulka

Elektromagnetické pole může způsobit poruchu snímání srdečního rytmu a vysílání stimulačních impulzů, může kardiostimulátor trvale poškodit. Mobilní telefon by se neměl nosit v náprsní kapse, telefonovat se doporučuje na straně, která je vzdálenější od implantovaného kardiostimulátoru. Pokud se pacient rozhodne odcestovat do ciziny s jiným časovým pásmem, je vhodné domluvit se s kardiologem na přeprogramování vnitřních hodin kardiostimulátoru. Při procházení bezpečnostním systémem na letišti je nutné nahlásit personálu přítomnost kardiostimulátoru. Každý pacient s kardiostimulátorem obdrží po výkonu implantace mezinárodní průkaz. Kardiostimulátor nebude bezpečnostním systémem nikterak ovlivněn, pouze jeho kovový plášť by mohl spustit alarm detekce kovů. Na jakémkoli odborném vyšetření je potřeba nahlásit přítomnost kardiostimulátoru. Přístroje, které neovlivní funkci kardiostimulátoru, jsou například CT, rtg, zubní vrtačka, mamograf. Další přístroje a metody, u kterých je potřeba zvýšené opatrnosti, jsou elektrolýza, ultrazvuk, umělá plicní ventilace.

Nepříznivý vliv může mít na kardiostimulátor i terapeutické nebo diagnostické ozařování. Při silnějším záření se chrání kardiostimulátor štítem. Pokud by byla ozařovaná tkáň v blízkosti kardiostimulátoru, je lepší jej reimplantovat na jiné místo. Nedoporučuje se a určité riziko obnáší elektrokauter, diatermie, defibrilace, radiofrekvenční ablace, léčba zářením.

Kardiostimulátor může způsobit malé překážky i při uzavírání životních pojistek a hypoték. Pacient musí vždy peněžnímu ústavu nahlásit, že má implantovaný kardiostimulátor, pokud by tuto skutečnost zamlčel, v případě pojistné události mu může společnost kompenzaci zamítnout.

Po implantaci kardiostimulátoru, zahojení rány a první kontrole lékařem je pacient schopen se vrátit do každodenního života. Je možné cestovat, řídit automobil. Ze sportovních aktivit je povolené plavání, turistika, zahradničení, ale i golf, bowling, rybaření. Někteří pacienti mohou po konzultaci s lékařem provozovat i namáhavější aktivity, jako např. běhání, badminton nebo tenis. Implantace kardiostimulátoru nebrání sexuální aktivitě.

Životnost kardiostimulátoru

Životnost kardiostimulátoru záleží na typu přístroje a na typu arytmie, kvůli které byl implantován. Stav baterie se kontroluje při každé kontrole v kardiostimulační ambulanci, pomocí programéru. Obecně je životnost baterie kardiostimulátoru několik let. Pokud nám programér hlásí blížící se vybití baterie, je potřeba ji vyměnit. Baterie je pevně zalita v kardiostimulátoru, proto se musí vyměnit vždy celý přístroj. Tento výkon – reimplantace kardiostimulátoru – je daleko jednodušší než primoimplantace.

Explantuje se pouze přístroj, elektrody zůstávají. Výkon se provádí v lokální anestezii. Pokud je pacient dependentní (závislý) na kardiostimulátoru, je nutné před výkonem reimplantace zavést na přechodnou dobu dočasnou kardiostimulaci, která se po výměně kardiostimulátoru opět odstraní. Po výkonu není nutný klid na lůžku. Výkon bez komplikací je s jednodenní hospitalizací. Desátý den je pomocí programéru provedena opět kontrola funkce kardiostimulátoru. Dále se provádí kontrola rány a extrakce stehů. Životnost baterie je přibližně 5-7 let a životnost elektrod může dosáhnout až 20 let.

Závěr

Implantace kardiostimulátoru je důležitý, život zachraňující výkon. Každoročně se v České republice provede více než 6000 implantací trvalého kardiostimulátoru. Kardiostimulace je léčebnou metodou pomalých srdečních rytmů. Přestože tento výkon zlepšuje svým nositelům zdravotní stav, je to náročná životní situace, která výrazně zasahuje do pacientova života. Rozhodně tento výkon zatíží psychiku pacienta i jeho rodiny. Péče o pacienty s kardiostimulátorem je v České republice na velmi dobré úrovni a pacienti jsou s péčí spokojeni. Mají dostatečné množství informací, které získávají jak od lékařů, tak od sester. Mnoho pacientů čerpá potřebné informace z informačních materiálů, z médií, a to především z internetu. Pro většinu pacientů je nutnost implantace šokující zprávou. Přes počáteční obavy a časté sledování srdečního rytmu se pacienti s kardiostimulátorem sžijí a jeho přítomnost již dále nevnímají. Jejich život je po implantaci kardiostimulátoru ve většině případů lepší. Implantace kardiostimulátoru je bezpečná a neomezuje pacientovy aktivity. Rozhodně tento přístroj nezpůsobuje invaliditu a připoutání na lůžko. Je zřejmé, že kardiostimulátor významně ovlivňuje zdravotní stav pacientů, ale nemá vliv na pacientův životní styl.


O autorovi: Bc. Hana Balvínová1, Mgr. Helena Michálková, Ph. D.2 JIP, NMSKB, Praha 1, Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích 2 (H. Balvinova@seznam.cz, michalkova.hela@seznam.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Život s kardiostimulátorem
Ohodnoťte tento článek!
2.6 (52%) 5 hlas/ů