Životospráva sálových sester

Sálová sestra zodpovídá za instrumentárium, za plynulé fungování operačního týmu, za základní péči o pacienta. Pracuje ve specifickém prostředí operačního sálu. Patří mezi profese s časovým tlakem, fyzickou zátěží a nepravidelným rytmem života, je profesí, u níž vyčerpání psychických rezerv znamená nejen ohrožení zdraví pacienta, ale i sebe. Klíčová slova: sálová sestra, stres, pracovní prostředí, životospráva

SUMMARY The perioperative nurse is responsible for the instruments, smooth functioning of the operation team, and the care of the patient. She/he works within the specific environment of the operation room. The profession of perioperative nursing has been associated with time pressure, physical demands and irregular life style. The exhaustion of nurse’s psychological resources poses health risk not only for the nurse but also for the patients. Key words: perioperative nurse, work environment, lifestyle

Životospráva sálových sester

Sálová sestra – instrumentářka – perioperační sestra. Již z názvu této profese vyplývají speciální požadavky na výkon práce. 1. Instrumentářka – k práci je potřeba nástroj, přístroj (instrument), sestra má za instrumentárium odpovědnost a musí zvládnout jeho obsluhu. 2. Sálová sestra – vykonává práci ve specifickém prostředí operačního sálu, které přináší četná osobní omezení. 3. Perioperační sestra – pojem „peri“ pochází z řečtiny a značí „něco, co drží věci pohromadě“, sestra je osobou, která zajišťuje chod operačního týmu.

Faktory stresu: Pracovní zátěž a podmínky, které dobře znají z praxe, zkoumají sálové sestry často ve svých absolventských pracích (1, 3, 6, 7, 8, 9). Odborných publikací o dopadech stresu a možnostech regenerace pracovního potenciálu sester je však stále málo.
Základní faktory stresu při práci na operačním sále jsou (11):

1. Sociální stres: Sestra má v týmu funkci podpůrnou, zajišťovací, nemůže selhat. Následkem by byla nefunkčnost navazujících členů týmu, kteří se o ni opírají. Sestra musí zvládnout odbornou stránku, ale také uplatnit vysokou míru komunikačních dovedností – umět odvést („kanalizovat“) stres operatéra při emočně vypjatých situacích. Ne každá sestra je pro plnění této úlohy dostatečně psychicky odolná.
2. Fyzická zátěž: Hlavním prvkem fyziologické nepohody je statická pracovní poloha. Sestra tráví převážnou část směny „na nohou“, což přináší změny v držení těla, problémy s chodidly, a hlavně otoky, bolesti nohou a vznik varixů. Tělesná a psychická únava jsou spojené nádoby, pokud působí společně, zvyšují účinky stresu.
3. Pracovní prostředí: Teplota a mikroklima. V pracovním prostředí dominuje jako faktor stresu teplota a mikroklima operačních sálů (5, 6, 8). Tepelná pohoda je stav, kdy člověku není ani chladno, ani příliš teplo – člověk se cítí příjemně a nedochází k výraznému pocení. U mikroklimatu jde o přiměřenou adaptaci člověka na uzavřené prostory, ve kterých pobývá. Spokojenost s teplotním klimatem je výsledkem subjektivních pocitů, které se u jednotlivců mohou výrazně lišit; může zde pomoci skupinové hodnocení jednoduchými sebeposuzovacími škálami. Je-li procento nespokojených vyšší než třetina pracovníků, je dobré zamyslet se nad vhodnými úpravami pracoviště. Situace je navíc ztížena povinným typem oblečení. To může mít všechny atesty kvality a prodyšnosti, ale subjektivně omezuje a vadí. Látky v ovzduší, znečištění, pachy a řada dalších vlivů, které jsou nedílnou součástí pracovního prostředí operačních sálů, mohou sestry senzibilizovat a vyvolat nadměrný strach o zdraví.
4. Hluk: Na operačních sálech není problémem hluk, ohrožující sluch. Sestry může rozptylovat hluk z přístrojů a nástrojů, svou podstatou se jedná o hluk cizí (odborný termín pro hluk, kterému je jedinec pasivně vystaven z okolí). Předcházet nepříznivým účinkům širokého spektra hluků v operačních sálech na psychickou rozladu sester umožňuje příjemná týmová atmosféra, postavená na společném úsilí všech.
5. Osvětlení: U operačních sálů je zásadní denní osvětlení a nic neopravňuje jejich zřizovatele k budování bezokenních prostor, obvykle obhajovaných nutností aseptičnosti provozu (10). Je však nutno vhodně zajistit stínění proti oslnění, ať již zvenku nebo operačními lampami. Problémem může být únava zraku z dlouhodobého pobytu ve světlech vysoké intenzity, pomůže zde znalost a využívání široké škály programů na regeneraci zraku.

Životospráva sester

Životosprávu sester můžeme rozdělit na dva celky: pracovní podmínky a jejich vliv na zdravé chování sester a zdravý životní styl doma.
Pohyb: Doporučovat zdravotníkům více pohybu se zdá postrádat logiku. Výsledky jedné studie pomocí monitorování chůze krokoměrem ukázaly, že zdravotníci ujdou 4 až 7 km za směnu (4). Je však třeba přesně specifikovat podíl relaxačního pohybu a odlišit ho od pracovní zátěže, kde tvoří pohyb přesuny z místa na místo, přenášení apod. Připočíst je nutno domácí práce a péči o děti, které čekají sestry po směně. Lze zde doporučit dvě věci: šetřit síly sester ergonomickým řešením pracovišť a o to více přidat relaxačního, duševně zotavujícího pohybu ve volném čase.

Stravování: Nejčastějším prohřeškem sester při stravování je jeho nepravidelnost a nedodržování přestávky na oběd, večeře bývá nejčastěji jejich prvním teplým jídlem. Jde o řešitelný organizační nedostatek, nesmí se stát pravidlem, které se ve zdravotnictví omlouvá nutnou přítomností na pracovišti (1, 8, 9). Pitný režim je podle průzkumů u většiny sester na dolní hranici příjmu tekutin (1,5 l), přičemž oblíbenou kávu ve velkém množství nelze mezi tekutiny započítávat.

Spánek: Spánek po noční směně bývá kratší, spánek ve dne není fyziologicky plnohodnotný a brzké nástupy na směnu znamenají nefyziologické vstávání. Sestry ve směnných provozech se prohřešují proti spánkové hygieně komplexně (12).
Odborníci varují, že nedostatek spánku zkracuje život, přesto jde o běžný jev zvláště u ponocující mladší populace. Z hlediska vyhraněného chronotypu se ranní typ do směnných provozů nehodí. Výsledkem může být projev rozladění vrozených biorytmů – desynchronóza – nebo až spánková deprivace. Projevuje se zejména nervovou labilitou, zažívacími potížemi, poruchami spánku (13).

Dojíždění: Nedoceněným stresorem, který ubírá sil z psychických rezerv, je dojíždění do práce. Možnost pěší chůze nebo jízdy na kole zlepšuje kondici, v málokteré lokalitě však k tomu existují kvalitní podmínky. Hodiny strávené dojížděním lze z hlediska fyziologické odezvy započíst k pracovním hodinám. Stres v autě na silnici, zpoždění hromadných dopravních prostředků, pobyt v uzavřeném prostoru s nemožností ovlivnit dopravní situaci, to vše jsou klasické stresory, které přispívají k civilizačním nemocem (2).

Povolání sestry patří mezi ty profese, u nichž se používá slůvko poslání. V moderním světě není důvodu, proč by poslání mělo svého nositele psychicky vyčerpávat. Existují ergonomická opatření, preventivní programy proti stresu, rehabilitační programy na zotavení těla. To vše si sálové sestry ve velké míře zaslouží.


O autorovi: PhDr. Zdeňka Židková, psycholog ()

Ohodnoťte tento článek!