Jana (neregistrovaný)
Těsně před samet. revol. byl syn na operaci nosních mandlí, bylo mu 7 let a dodnes si pamatuje tu hrůzu. Žádné uspání, žádná narkóza, pěkně při vědomí trápili takového kluka. A to nebylo jediné co zažil. To že se s dospěláky zacházelo a zachází kolikrát nešetrně, to by dítě nemělo zažít, takové zážitky je poznamenají na celý život. Kdo může být lékař - každý kdo zvládne vystudovat a vůbec k tomu poslání nemusí mít vztah. Jaká škoda pro lidstvo.
Tina (neregistrovaný)

Ještě, že doba a věda pokročily. Já mám na trhání nosních mandlí úděsnou vzpomínku až dodnes. Asi dvanáct malých dětí, mě bylo kolem 9ti, stojí v řadě před dveřmi, za kterými prováděli zákrok. Na naší straně děti plakaly a za dveřmi křičely. Byla jsem nejstarší a tudíž poslední. V místnosti bylo křeslo a všude kolem nějaká zakrvácená buničina. Posadili mě , přivázali, do pusy mi dali takovou rozvěrku abych ji nemohla zavřít, něco mi foukli do krku a mandle vyštípli. Bylo to rychlé, efektivní ale hrůzné. Bylo to před 64 roky v Thomayerově  ne­mocnici.

Roro (neregistrovaný)

Dobry den, mam obdobnou zkusenost s trhanim mandlo. Pamatuju si, ze jsem sla do zelene mistnosti kachlickove, kde si me jedna sestra dala na klim, a svazala me a pevne drzela, pak dr. vzala obrovske kleste a vytrhla mi mandle. Pak mi jen rekla, ted jde na radu starsi sestricka, tak delej, ze ses statecna ja ani nepipla...

Hanny (neregistrovaný)

Mám obdobnou zkušenost jako paní Týna jsem o rok mladsi žádné uspání krk něčím vytreli vystříkali mandle výstipli,kedovali se gumovou hadici naplněnou ledem....