Ageismus – věkově podmíněná diskriminace

Stárnutí obyvatelstva ovlivňuje všechny oblasti života, nevyjímaje zdravotnictví. Rostoucí počet starších lidí bude pravděpodobně klást stále větší nároky na zdravotní služby, na přístup k účinným zdravotním zákrokům (Bowling, 1999). Demografické stárnutí populace způsobuje, že se do popředí stále více dostává fenomén ageismu – věkově podmíněné diskriminace, jejíž podstatou je stereotypizace, předsudky, negativní postoj mysli vůči seniorům. A právě v myšlení zdravotníků, kteří by měli k seniorům přistupovat nezaujatě, přetrvávají předsudky, které se odrážejí i v poskytované zdravotní péči.

Ageismus

Označení ageismus vychází z anglického slova „age“, které znamená věk, stáří. Toto slovo označuje negativní předsudek vůči věku, stáří, častěji je však ageismus překládán jako diskriminace na základě věku či věkově podmíněná diskriminace. Tento pojem použil v roce 1969 tehdejší ředitel National Institute of Aging v USA Robert Butler, který jako první hovořil o diskriminaci na základě věku (Tošnerová, 2002). Dnes se lze setkat s několika definicemi ageismu, které nejsou jednotné, ale mají společný základ – negativní postoj k stárnutí a stáří. Autorem jedné z nejznámějších definic tohoto fenoménu je Palmore (1999, s. 23), jenž ageismus popsal jako „jakýkoli předsudek nebo diskriminaci proti věkové skupině nebo v její prospěch“. Jednu z nejkomplexnějších definic sestavila česká autorka Vidovičová (2005, s. 5), která píše: „Ageismus je ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu manifestovaná přes proces systematické, symbolické a reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin a na základě chronologického věku nebo na jejich příslušnosti k určité generaci.“ Z uvedeného vyplývá, že pojem ageismus nezahrnuje pouze předsudky a stereotypy vůči starším lidem, ale může se vyskytovat v různých věkových skupinách. Tento fakt potvrzuje i Pokorná (2010), která se zmiňuje v souvislosgeriatrie ti s ageismem i o tzv. youthismu – diskriminaci mladých či adultismu – diskriminaci dospělých. Někteří autoři se zmiňují i o tzv. healthismu, který označuje stereotypy o jednotlivcích se špatným fyzickým zdravím (Nelson, 2005). Přesto je pojem ageismus nejčastěji spojován s diskriminací starších a dlouhověkých osob, protože diskriminace seniorů v dnešní době výrazně dominuje. Svědčí o tom i mnohé výzkumy (Vidovičová, 2007, Amos, 2005 aj.). Výzkum vykonaný na univerzitě v Kentu (Velká Británie) pod vedením profesora Dominica Abramse ukázal, že většina dotázaných lidí (29 %) trpí diskriminací z hlediska věku více než jinými formami diskriminace. Také zjistili, že ageismem trpí lidé všech věkových kategorií, ale nejvíc se projevuje u starších lidí. Výzkum totiž odhalil, že ve věku 55 let je dvakrát pravděpodobnější výskyt věkem podmíněné diskriminace než jiné, třetina dotázaných si myslí, že vlivem stárnutí populace se bude zhoršovat životní úroveň, bezpečnost, zdravotnictví, vzdělávání a zaměstnanost, každý třetí respondent uvedl, že hledí na 70letého a staršího člověka jako na nekompetentního a neschopného (Amos, 2005).

Ageismus v ošetřovatelské péči

Ageistický přístup, který diskriminuje seniory, postihuje ve velké míře i sféru zdravotnictví. Pokorná (2010) dokonce uvádí, že se v ošetřovatelské péči ageistické postoje vyskytují častěji než v běžné populaci, protože zdravotníci, kteří se o seniory starají, považují jejich problémy za běžné a projevy stárnutí za typické pro všechny dlouhověké osoby. Sestry se ve své praxi často setkávají se seniory s kognitivním či fyzickým omezením, které následně připisují všem starším pacientům, a to i bez jejich objektivního posouzení. V Průzkumu zneužívání a týrání starších lidí, který provedlo Fórum pro pomoc starším, bylo zjištěno, že starší lidé mají nejvíce zkušeností se zneužíváním různými subjekty (osobami, organizovanými skupinami), na druhém místě bylo zneužívání v rodinách a na třetím špatné zacházení ve zdravotnických službách (podceňování, neochota poslat na specializované vyšetření, zlehčování zdravotní situace, nevhodné chování personálu) (Fórum pro pomoc starším, 2012). Nelson (2005) uvádí, že u zdravotnických pracovníků je stejně pravděpodobné, že budou trpět předsudky vůči seniorům jako u jiných lidí, což je vzhledem k hlavní úloze ošetřovatelství (pomáhat svým pacientům, zdravým i nemocným) alarmující fakt.
Ageismus v ošetřovatelství je velký problém, protože přímo ovlivňuje pacienta, snižuje jeho sebedůvěru a ohrožuje jeho autonomii. U seniorů dochází k internalizaci ageistických postojů a chovají se tak, jak tomu odpovídá negativní stereotyp (převezmou pasivní, závislou roli). Některé studie naznačují, že ageismus má vliv i na úmrtnost pacienta, protože pozitivní vnímání sebe sama má větší vliv na prodloužení života, jako například snižování vysokého krevního tlaku či cholesterolu (Levy, Slafe, Kunkel, Kasl 2002 In Simkins, 2008).
Závažným důsledkem předsudků vůči starším lidem je to, že se při diagnostice a léčbě upřednostňují mladší lidé. Ve vztahu k přidělování léčby může nedostatek zdrojů vést k diskriminaci starších pacientů na základě přesvědčení, že potřebují léčbu dražší nebo že mají kratší „životnost“, a proto by se měly zdroje přesměrovat na mladší lidi, od kterých se očekává, že budou žít déle. Věk proto lze často nazvat jako kontraindikaci pro mnohé diagnostické a léčebné výkony (Bowling, 1999).
Předsudky poskytovatelů zdravotní péče vůči seniorům mají za následek vyloučení starších pacientů z klinických studií a také neochotu

pokračovat v kurativní léčbě. Některé výzkumy naznačují, že věk pacienta a ageistické postoje poskytovatele zdravotní péče přímo ovlivňují to, jak s pacientem komunikuje a léčí jej (Simkins, 2008). Ageismus se v ošetřovatelské péči může manifestovat různými způsoby. Mezi nejčastější projevy ageismu v ošetřovatelství Pokorná (2010, s. 82) řadí: * omezení diagnosticko-terapeutické péče, * inhibici léčebných postupů, * ovlivňování v rozhodování o následné péči, * nereálné hodnocení schopností seniora, * neadekvátní sociální interakci (devalvace, elderspeak – eticky nevhodné hovoření o starých lidech a se starými lidmi), * infantilizaci v jednání a chování (používání zdrobnělin, čtení pohádek), * infantilizaci prostředí (naivní dětská výzdoba), * nesprávnou identifikaci potřeb, * nejistotu při poskytování péče, * nedostatečnou organizaci ošetřovatelských činností, * nenavazování ošetřovatelských intervencí v rámci multidisciplinárního týmu, * omezení komunikace v týmu, * nerespektování a neakceptování informací od blízkých, * kognitivní a emocionální manipulaci.

Možnosti řešení ageismu v ošetřovatelství

Prvním krokem k úspěšné eliminaci fenoménu věkově podmíněné diskriminace nejen v ošetřovatelství, ale ve všech oblastech života je ustoupení od „škatulkování“ lidí do jednotlivých věkových kategorií na základě jejich kalendářního věku a posuzování lidí podle funkčního (biologického) věku. Na tento fakt upozorňují i Pacovský a Heřmanová (1981), Pokorná (2010), Haškovcová (2002) aj., kteří zdůrazňují, že kalendářní věk je z biologického hlediska údaj nespolehlivý a že známe i mladé starce a staré mladíky. Kalendářní věk tedy neodpovídá věku funkčnímu a není na místě považovat seniory stejného věku za homogenní skupinu lidí, ve které jsou všichni stejní. Funkční zhodnocení seniora a formulování jeho limitů, rizik a potřeb je nezbytným předpokladem bezbariérové a nediskriminační péče (Kalvach, 2006). K objektivizaci hodnocení schopností seniora je vhodné používat standardizované testy jako základ reálného posouzení jeho stavu a možností vzájemné interakce (testy na zhodnocení soběstačnosti: ADL – Bartelové test běžných denních aktivit, IADL – test instrumentálních denních aktivit; testy na zhodnocení kognitivních funkcí: MMSE – Folsteinův test kognitivních funkcí, zkrácený mentální test, test kreslení hodin aj.) (Pokorná, 2010).
Levy (2001) uvádí, že pokud chceme snížit ageismus ve zdravotní péči, musí zdravotničtí pracovníci nejprve pochopit a přiznat si ageistické postoje u sebe samých. Sestra by si měla být vědoma svých vlastních předsudků vůči starším pacientům a vhodným způsobem je snižovat. Ke snížení ageismu výrazně přispívá i vzdělávání zdravotnických pracovníků v oblasti geriatrie a gerontologie, organizování konferencí, seminářů zaměřených na ageismus a jeho negativní dopady či integrování problematiky ageismu do učebních osnov na lékařských a ošetřovatelských školách (Bowling, 1999; Simkins, 2008). Sestra nesmí chápat tělesné a duševní příznaky ze strany staršího člověka jen jako projev choroby (Jahásová, Ilievová, 2010).
Schopnost sester snížit vliv ageismu na starší pacienty je významná, protože pracují jako manažerky a koordinátorky týmu a jsou zodpovědné za vzdělávání pacientů, rodiny či jiných členů týmu. Dostávají se do přímého kontaktu s pacienty, jsou schopné poskytnout jim soustavnou emocionální podporu. Komunikace s pacientem a jeho rodinou a jejich poučení o nebezpečí fenoménu ageismu by se měly stát běžnou sesterskou intervencí. Sestry by také měly hodnotit pacienty a všímat si jakéhokoli projevu deprese, samoty, které mohou být důsledkem ageistických tendencí (Simkins, 2008).

Závěr

Populace stárne. Stále více lidí se dožívá vyššího věku, což s sebou přináší nejen nové příležitosti, ale i určitá omezení. Sestra se ve své ošetřovatelské praxi stále častěji setkává se seniory, a tím jsou na ni kladeny i specifické požadavky (Martinková, Lajdová, 2010). „Sestra musí mít osobnostní předpoklady s vysokým sociálním cítěním a z něho vyplývajícím humánním postojem, což následně přenáší do kontaktu se starším člověkem“ (Juhásová, Ilievová, 2010). Je nutné si uvědomit, že jakýkoli ageismus v medicíně i ošetřovatelství je odrazem diskriminujících postojů vůči starším, které existují v širší společnosti, kde má mladí přednost před stářím.

Literatura k dispozici u autorek.

**

Souhrn Příspěvek předkládá základní přehled o ageismu v ošetřovatelské péči. Ageismus v ošetřovatelství je běžným jevem, který se manifestuje různými způsoby a má negativní dopad na pacienta i poskytovanou péči. Tento fenomén je potřeba odstranit a právě sestry by měly mít v tomto procesu klíčovou roli. Klíčová slova: stárnutí, věková diskriminace, ageismus, ošetřovatelství, sestra

O autorovi| Mgr. Oľga Kabátová, PhDr. Alena Uríčková, PhD. Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita (olga.kabatova@truni.sk)