Zcela nesystematická výuka medicíny se změnila 7. dubna 1348 založením Karlovy univerzity s jejími čtyřmi fakultami včetně lékařské. Přesto založení univerzity zasáhlo do rozvoje chirurgie jen okrajově. Chirurgické výkony nadále prováděli bradýři, lazebníci či kočující chirurgové. Řádné přednášky z chirurgie (ne v češtině) byly zavedeny v druhé polovině 17. století. V roce 1773 se při lékařské fakultě pražské univerzity zřizuje samostatná stolice pro chirurgii, ovšem k sloučení studia chirurgie se studiem lékařství dochází až roku 1786, kdy je stanoven rozsah přednášek a zkoušek z chirurgie. V té době se na fakultě školí nastávající ranhojiči, magistři chirurgie a doktoři chirurgie, přičemž rozsah a délka pregraduálního studia rozhodují o druhu titulu. V roce 1848 v Praze a 1874 v Olomouci je zrušena výchova ranhojičů a od roku 1873 je doktorát chirurgie pojat do doktorátu všeobecného lékařství. První pražská lékařská chirurgická škola se vyvíjela od počátku 40. let 19. století. Stejné období je charakteristické plošnou snahou o zavedení výuky v českém jazyce, snahou o vytvoření vlastního školství včetně vysokých škol. Mimořádný význam pro získání národní rovnoprávnosti v Rakousko-Uhersku měli čeští lékaři v čele s J. E. Purkyněm. V roce 1873 došlo, zřejmě na protest proti počešťování, k odtržení německé chirurgické kliniky. V roce 1883 dochází k rozdělení nejen fakulty, ale prakticky i pražské univerzity. Velmi významné bylo, že ještě před tímto rozdělením zahajují činnost dvě nejdůležitější kliniky – v roce 1871 interní a 1882 chirurgická. Z dokumentů uvádíme „Za příčinou jmenování zasloužilého dra W. Weisse řádným professorem a řiditelem I. chirurgické školy sešli se všichni téměř čeští medikové ve čtvrtek (28. 4. 1882) v sálu téže školy …, by blahopřání projevili… Když deputace mediků přání svá přednesla, zahájena přednáška…“ Uvedená přednáška byla tou, kterou mohla a musela být oficiálně zahájena výuka, vědecká a další činnost České, později I. české chirurgické kliniky, a tím i zahájena výuka chirurgie v horní části monarchie. Cílem bylo nejen vyhovět tlakům k české výchově, ale i vytvořit vysoce odborné pracoviště, kooperující s Vídní, které bude do Čech, Polska, Slovenska a Horního Rakouska dodávat nejerudovanější chirurgy.
Tento záměr se, jak doba ukázala, podařilo splnit. Klinika i po 130 letech pokračuje kontinuálně ve výuce a přípravě pregraduálních a postgraduálních výukových textů. Spolupracuje prakticky se všemi chirurgickými pracovišti v ČR a s mnohými v zahraničí. Za dobu existence tohoto pracoviště zde vznikla řada českých i mezinárodních priorit. Zásadní aktivita, a to i pro výuku, je samozřejmě léčebně-preventivní činnost. Je stále celostátně dominantní – především objemově a stran výukových textů – v pregraduálním a postgraduálním vzdělávání. Každý rok zajišťuje pořádání českého chirurgického kongresu s mezinárodní účastí a řady dalších vzdělávacích akcí. Ve vědecké činnosti řeší I. chirurgická klinika aktuálně 5 grantů a 2 mezinárodní studie. Za posledních 20 let to ale bylo mj. 16 grantů a 12 mezinárodních studií s velmi příznivým hodnocením a ohlasem.
K nejvýznamnějším činnostem patří charitativní aktivity pracoviště. Jejich zakladatelem byl legendární představitel pracoviště prof. Rudolf Jedlička. Roku 1913 se významně podílel na založení prvního českého ústavu pro tělesně postižené děti v Praze, který byl na jeho počest nazván Jedličkovým ústavem. V duchu této tradice pokračuje pracoviště v aktivitách, jako jsou např. dražby obrazů nevidomých dětí z Ježkovy školy a jejich následné prezentace ve svých prostorách. Ve spolupráci s Lions Clubem se pak podílí na pomoci Pobytovému rehabilitačnímu a rekvalifikačnímu středisku pro nevidomé Dědina, o. p. s., které je jediné svého druhu v ČR. Za účasti význačných hostů proběhla vzpomínka na toto výročí s připomenutím minulých a současných aktivit nejen tohoto pracoviště, ale i české chirurgie. Součástí bylo vystoupení žáků střediska pro nevidomé Dědina, předání dalších obrazů žáků Ježkovy školy a v neposlední řadě odhalení byst světově proslulých profesorů I. chirurgické kliniky – profesorů Eduarda Alberta, Karla Maydla, Rudolfa Jedličky a Otakara Kukuly, které vytesal Mistr Michal Moravec.