Konkrétně se jedná o situace, kdy se sestra domnívá, že by bezmyšlenkovitým splněním ordinace mohla poškodit či ohrozit pacienta. Může v takovém případě odmítnout plnění lékařovy ordinace? Některé sestry se domnívají, že ano, jiné že ne. Do podobné situace jsem se kdysi dostala i já. Byla jsem přesvědčena, že lék by mohl pacienta poškodit. Lékař trval na podání léku, ale já jsem odmítla ordinaci podat a podepsat se pod tento úkon do dekurzu. Nakonec jsme se domluvili a lék nebyl podán. Ideálním řešením podobných situací je pochopitelně dohoda mezi sestrou a lékařem. Avšak jsou i takoví lékaři, kteří plnění ordinací vyžadují se slovy: „…já jsem lékař a sestra musí plnit mé ordinace…“ Někdy argumentují tím, že sestra nemá takové vzdělání, aby byla kompetentní ordinaci posoudit. Proto jsem vznesla dotaz, zda sestra může odmítnout splnit ordinaci lékaře a má-li někde zastání?
O odpověď jsem požádala členku prezidia ČAS a redakční rady časopisu Sestra, hlavní sestru Vojenské nemocnice Brno Evu Kvasnicovou.
Odpověď: Děkuji za dotaz, který je možná více směrován pro legislativce a právníky, ale ti nejsou vždy po ruce. Sestra je spolupracovník lékaře a má právo vyjádřit své profesionální obavy. Řešení je jasné – pokud má sestra důvody domnívat se, že by uškodila splněním ordinace lékaře pacientovi, měla by se snažit problém vyřešit s ordinujícím lékařem a sdělit mu důvody svého nesouhlasu s podáním léku. Pokud by se s lékařem nedohodli, může se obrátit na svoji nadřízenou nebo primáře oddělení. V nejkrajnějším případě náměstka či náměstkyni pro ošetřovatelskou péči nebo náměstka pro léčebně preventivní péči. Také jsem ve své praxi měla problém s podáním ordinací, kdy jsem s lékařem nesouhlasila. Řešení jsme nalezli spolu s lékařem. Pouze jednou jsme případ řešili až u primáře, který nakonec potvrdil, že na mém místě by měl také obavy… Ordinace byla po společné domluvě změněna. V krajním případě lze také samozřejmě využít služeb právníka daného zdravotnického zařízení. Mnoho užitečných informací je rovněž v Etickém kodexu zdravotnického pracovníka, například v kapitole Zdravotnický pracovník a spolupracovníci. Vždy a všude se říká, že sestra je advokát a ochránce pacientů (klientů), navíc v zahraničních studiích odkazují na fakt pochybení při podávání medikace, že sestra je poslední záchytný – kontrolní – bod, který může pochybení zastavit (např. kniha P. Škrly: Především neublížit – Cesta k prevenci pochybení v léčebné a ošetřovatelské péči).