Komunikaci s druhými si můžeme usnadnit, když slevíme ze svých nároků a předpokladů a vzdáme se svých očekávání. Je třeba nechat druhé být, ať jsou jiní s celou svou odlišností. Zároveň dovolíme i sami sobě, abychom byli takoví, jací opravdu jsme. Potom se nacházíme v bodě, kdy spolu skutečně můžeme mluvit, porozumět si a od začátku vytvářet dobré vztahy. Ty nejsou věcí šťastné náhody nebo štěstí, jak se často traduje, naopak všichni můžeme vědomě a záměrně vytvářet podmínky dobré komunikace.
Správně s druhými mluvit a komunikovat znamená především naslouchat jim a vnímat je. Dorozumívání nikdy neznamená monolog nebo schopnost bezpodmínečně přesvědčit protějšek o své pravdě, ale vidět se v něm jako v zrcadle a „na shodné vlnové délce“ s ním najít společný rytmus myšlenek a řeči. Komunikovat bez zábran a napětí umí ti, kdo jsou s to ustoupit ve vhodné chvíli, ale přitom si zachovají tvář a názor. Tak mohou být zároveň přesvědčiví, protože nikomu své pravdy nevnucují, nehypnotizují, ale jsou mu společníky.
Známá německá pedagožka Barbara Beckhanová, která působí více než dvě desítky let jako trenérka interpersonální komunikace a zároveň píše na toto téma populárněnaučné publikace (v češtině vyšly její knížky Jak se bránit hloupým řečem, Jak vytáhnout sama sebe z bláta, Jak si zachovat chladnou hlavu), napsala další užitečnou příručku Komunikace bez zábran, jejíž překlad z němčiny vydalo s podtitulem Jak se naladit na společnou vlnovou délku nakladatelství pedagogické a psychologické literatury Portál (Praha 2012, 1. vyd., 112 s.). Určena je především čtenářům, kteří se potřebují zdokonalovat v komunikaci na pracovišti (manažeři, obchodní zástupci, asistentky, školští, zdravotničtí a sociální pracovníci, úředníci veřejné správy, ekologičtí a jiní aktivisté apod.) nebo dosud mají problémy jednat s různými, často i obtížnými stranami. Srdečná a vstřícná komunikace – co to vlastně je? Jak takový dobrý vztah vzniká?
Autorka vychází ze své profesní a životní zkušenosti, že co je jasné a srozumitelné, to také každodenně funguje. Proto popsala pět jednoduchých nástrojů, které nám pomohou dobře vycházet s druhými lidmi. K jejich uplatnění nepotřebujeme žádné vysokoškolské ani speciální vzdělání. Použitím pětice těchto prostředků – pozornosti, kontaktu, společné vlnové délky, uznání a diplomacie – jednoho po druhém, lze vytvořit základy, na nichž stojí srdečný vztah naplněný vzájemnou harmonií. Z nich také vychází pět základních pravidel komunikace uvedených závěrem:
1. Naše pozornost se obrací tam, kde nachází atraktivní podněty. Když je něco příliš jednotvárné a fádní, pozornost ztrácíme.
2. Je vaší volbou, co řeknete. Nemůžete však určit, jak na to váš protějšek zareaguje.
3. Není kooperace bez komunikace.
4. Nejprve lidé, pak věci.
5. Nezáleží na tom, jak jsou slova míněná. Záleží na tom, jak je partner v rozhovoru pochopí.
Knížka poslouží každému, kdo pracuje s lidmi a má zájem o lepší a efektivnější komunikaci.
O autorovi: Dr. ing. Bohumil Tesařík, CSc. (dr.ing.bohumiltesarik@seznam.cz)